Jak Fiala s Babišem slavili 28. října, a vůbec nefalšovali historii

  15:30
Petr s Andrejem seděli spolu ve sněmovně a povídali si. „Poslouchej, Petře,“ řekl Andrej, „už brzo bude 28. října a my nemáme žádný prapor. Byla by to ostuda, kdyby na každém domě byl prapor a u nás nic.“ Hezká pohádka, jakou by nám i Josef Čapek záviděl, co? Kdyby se naši kohoutci dokázali aspoň na 28. října nebo na 17. listopadu na něčem shodnout a chvilinku na sebe neútočit a třeba taky nelhat ani o minulosti, ani o současnosti.
Petr Fiala a Andrej Babiš

Petr Fiala a Andrej Babiš | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Skutečnost je, krásnému počasí navzdory, mnohem ošklivější.

Chlívek

Chlívek je autorský podčárník, vycházející v Lidových novinách od roku 2010, který najdete každý týden i na těchto stránkách. Jeho autor Petr Kamberský v hybridním mixu er-formy a ich-formy popisuje své myšlenky slovy, které se nehodí pro korektní redakční komentář.

Naše země nevzkvétá, nechal se slyšet Andrej Babiš. Pamětníci historického novoročního projevu prezidenta Václava Havla z ledna 1990 asi dostávají osypky, Chlívek navíc musí (kromě smutně souhlasného pokývání hlavou) dodat: kampaň začala. Následujících dvanáct měsíců, než si příští říjen zvolíme novou vládu, zmizí z politiky poslední zbytky racionality a zbude jen demagogická kampaň. Babišovo citování Havla a vstup Petra Fialy na TikTok je toho jen jakousi absurdní metaforou – vlastně mnohem větší než spor o Babišovu spolupráci s civilní kontrarozvědkou.

A aby té skepse nebylo málo, tak ještě naložíme: zatímco před třemi lety si část populace myslela, že až/pokud Fiala vystřídá Babiše, tak konečně „opravdu bude líp“, teď už z této iluze většina vládních voličů vystřízlivěla. A bez ohledu na účtování s neschopnou vládou Chlívek může říct velmi kategoricky: pokud Fialův kabinet podává ve většině oblastí katastrofální výkon (kromě zahraničně bezpečnostní a humanitární politiky), opozice zatím nepředstavila jeden jediný recept, díky němuž by Česko opět rozkvetlo jak rajský Eden. Jinak řečeno, země by si nějakou změnu vlády zasloužila, ale v „bude líp“ uvěří teď už asi jen ti, kdož mají nekonečné zásoby psychotropních látek.

Z pohledu Chlívku jednu z největších absurdit pronesl premiér Petr Fiala, když pro Českou tiskovou kancelář prohlásil, že jeho vláda splní 90 procent programového prohlášení. „Čísla ukazují, že 90 procent a asi i víc bychom měli naplnit.“ Chlívek se na tu inventuru nemůže dočkat, i když redaktor ČTK premiérovo tvrzení nijak nerozporoval a výrok celkem zapadl.

Chceme zvítězit, říká Fiala. Lídři ODS, TOP 09 a KDU-ČSL podepsali koalici

Chlívek předpokládá, že k obdivuhodným 90 procentům se pan premiér dobere svojí osobitou trojkombinací zacházení s historickými fakty: 1) nebude pracovat se skutečným programovým prohlášením, ale s nějakým jiným dokumentem; 2) vyhodnocovat bude velmi kreativně a 3) v případě potřeby něco proškrtá (či dopíše). Co má Chlívek konkrétně na mysli?

Zaprvé Petr Fiala vytvořil úplnou revoluci v politickém myšlení, když kromě programového prohlášení, na jehož základě jeho vláda dostala důvěru Poslanecké sněmovny, zveřejnil o patnáct měsíců později ještě „inovované programové prohlášení“. Což je sice cár papíru, o němž se Ústava nezmiňuje a nikdy o něm nikdo nehlasoval, ale Chlívek vsadí vánoční prémie, že pan profesor ke „splnění 90 procent“ použije tento právně i ústavně zcela irelevantní text.

Zadruhé se pak Chlívek vsadí, že v rámci kreativního vyhodnocování premiér napíše třeba „důchodová reforma – splněno“, i když jsme třeba tady ukázali, že u penzí vláda nesplnila přinejmenším polovinu svých slibů. Koalice totiž napsala: „Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi.“

Ne, z tohoto slibu nenaplnili vůbec nic, stejně jako ze spousty dalších bodů plánované penzijní reformy – ale pokud pan premiér ohlásí u penzijní reformy cokoli jiného než „splněno“, Chlívek slibuje omluvu v hlubokém předklonu.

A jsme u třetí historické inovace, jejíž pomocí Petr Fiala a jeho tým předělává historii a s kterou má výborné zkušenosti. Jak již před časem upozornil novinář David Klimeš, pan premiér vydal své souhrnné projevy, v nichž však nechal vyškrtat všechny sporné, kontroverzní či později vyvrácené teze.

Ve Fialově knížce Vládnutí v čase krizí se proto nedočteme, kterak premiér sliboval ovládnutí klíčových elektráren; nedozvíme se, jak tvrdil, že nikdy nezastropuje ceny energií; nedozvíme se, jak si chválil valorizaci důchodů a sliboval, že je nezmění…

Dokážete si představit, že by své sebrané spisy nechal proškrtat Miloš Zeman či Andrej Babiš? Česká média včetně těch veřejnoprávních by psala o „Ministerstvu pravdy na Úřadu vlády“, Milion chvilek by svolával statisíce lidí na pražskou Letnou a komentáře v novinách i na sítích by brojily proti „orwellizaci České republiky“.

Babiš byl mezi agenty StB neoprávněně, uznalo Slovensko a uzavřelo smír

Lidé, kteří chápou politiku jako fotbal a primárně fandí jedné partě (v tomto případě Fialovi) a tu druhou nesnášejí (zde Babiše), se teď jistě zeptají, proč Chlívek řeší přepisování historie prvního a ignoruje to samé u druhého. Ale důvod je snad očividný: k Babišovi a jeho spolupráci s tajnou policií není co nového dodat, všechno se už milionkrát promlelo. AB se jako každý pracovník tehdejších podniků zahraničního obchodu stýkal s agenty StB, kteří tyto socialistické „obchoďáky“ vytěžovali – což mimochodem dělali i se všemi vědci, kteří odjížděli na Západ.

Spor se vede pouze o to, zda dotyčný tuto spolupráci oficiálně podepsal. Vzhledem k neexistenci vázacího svazku a svědectví tehdejších agentů je skoro nemožné to u soudu prokázat (proto AB vyhrál soud se slovenským Ústavem paměti národa před deseti lety a proto by s největší pravděpodobností vyhrál i teď, kdyby k soudu došlo) – ale soudní či úřední verdikt nic nemění na historické skutečnosti spolupráce, ať už stvrzené podpisem, či nikoli.

Největší svátek republiky tedy slavíme v situaci, kdy premiér nechává přepisovat své vlastní, pár měsíců staré projevy, a jeho potenciální nástupce se soudí o čtyřicet let starý podpis/nepodpis.

Komu snad sváteční menu poněkud zhořklo, máme pro něj ještě úder do zátylku: do voleb zbývá ještě dvanáct měsíců. A jestli nějakým kouzlem nezasáhnou Čapkův pejsek s kočičkou, bude každý měsíc větší a větší dusno.

Vstoupit do diskuse (16 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.