Ten v podání Václava Neužila drahnou část filmu setrvává v poloze, která připomíná záchvat tance svatého Víta, což má nepochybně být výrazem jeho excentrické a pudové letory. Žádné femininum ve svém okolí nenechá na pokoji a vyjíždí i po své libretistce Elišce Krásnohorské. To je ovšem vykonstruovaný fakt, odvádějící pozornost tam, kde ji tvůrci chtějí mít.
Líbil se vám film Smetana?
Povahu jejich vzájemného vztahu lze vcelku dobře doložit ze zachované korespondence, Krásnohorská nikdy nebyla Smetanovou žačkou, která by před ním – dobyvačným erotomanem - unikala či snad byla sokyní jeho manželky. Ona si Smetany vážila a obdivovala ho a zřejmě by jejich vztah šlo označit za důvěrné přátelství, skladatel se jí svěřoval a tituloval ji vzácná přítelkyně a ona se zjevně dokázala do něj vcítit. Krásnohorskou od mládí trápil silný revmatismus a věděla, že jí bude odepřeno mít rodinu a našla smysl v prosazování ženské emancipace, sexuální dusno mezi ní a Smetanou jsou prvoplánové smyšlenky.
Marek Najbrt se nechal slyšet, že se snažil Smetanu vykreslit jako živelného, senzitivního člověka plného emocí i jako sebevědomého hudebního génia. Autor scénáře Martin Šafránek prý dlouho věděl, že Smetana je přitažlivá postava. „Napsal Prodanou nevěstu a pak se zbláznil,“ pravil a dál to ještě rozvedl: „Co s tím? Je tam něco k vyprávění? Podíval jsem se do knih a brzo se ukázalo, že Smetana není jen slavný, ale že je strhující, že mezi Prodankou a blázincem je velký a úžasný život.“ To je tedy objev hodný zaznamenání…
Z extrému do extrému
Je zjevné, že dnešní tvůrci chtějí klasiky modelovat jako živé postavy a ne jako čítankové hrdiny a je také pravda, že životopisné filmy z minulého století národní umělce stavěly na piedestal jako zkamenělé ikony. Václav Krška v padesátých letech natočil o Smetanovi film Z mého života s Karlem Högerem v hlavní roli, byl to romantický, až sentimentální snímek zase jinak vzdálený skutečnosti. Nebo vzpomeňme na poprask s dešifrováním deníků Karla Hynka Máchy, mnozí nedokázali strávit, že romantický básník měl sexuální apetit zdravého mladého muže.
Tak teď tu máme opačný extrém, naši obrozenci jsou líčení jako sexuální štvanci, padni komu padni. V minisérii o Boženě Němcové jsme se hlavně dozvěděli o jejích milostných eskapádách, až téměř nymfománii, ale nic o jejím jedinečném díle. Zde je to podobně, Smetanova hudba je v Najbrtově snímku také podružná. A přitom se rozhodl vylíčit přibližně posledních patnáct let jeho života, čili dobu, kdy také propukla jeho hluchota a přesto dál skládal.
Když přichází o sluch, režie ho nechává sedět jako člověka, který je mimo sebe, působí jako tichý blázen a klofe do klavíru. Skutečnost je ovšem taková, že v době, kdy přicházel o sluch a také podstupoval příšernou léčbu, skládal Mou vlast. Toto osobní děsivé drama zřejmě tvůrcům připadalo málo nosné, zajímavější pro ně bylo předvádět, jak vyhrnoval sukni Krásnohorské a osahával ji.
Kus prý zachraňují herci, zejména Václav Neužil jako Smetana a Denisa Barešová v roli Krásnohorské. Na Neužilovi vydatně zapracovala maskérna a to až tak, že ho pod kšticí, plnovousem a brejličkami nebylo možné poznat. Scénář ho ale tlačil do jakési maniakální polohy a stvořil tak člověka, který je zajatcem svých emocí. Denisa Barešová s vymyšlenou figurou Krásnohorské udělala maximum, dodala ji vzdor i odvahu, které skutečná literátka určitě nepostrádala.
Ovšem se špatným scénářem, který honí několik zajíců podle toho, co je právě trendy, nic nezmůže ani ten největší bard.
