Pondělí 1. března 2021svátek má Bedřich 8 °C skoro jasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Názory

FIŠERA: Etikou proti covidu, aneb co by řekli Kant a Mill k očkování proti koronaviru

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ilustrační snímek | foto:  Petr Topič, MAFRA

„Bez filozofie covid neporazíme“ píše Jan Macháček na serveru Lidovky.cz a vyzývá k diskusi o tom, kdo by měl být očkován přednostně.

Nabízí dvě varianty:

1. Dát vakcínu nejdříve těm, u nichž je největší riziko úmrtí.

2. Očkovat lidi tak, abychom minimalizovali šíření a maximalizovali efektivitu očkování.

Pojďme zvednout hozenou rukavici a zamyslet se nad tím, jaká je správná či spravedlivá distribuce vakcín. Nejprve nutná poznámka na úvod. Filosofie obvykle znamená teoretizování o různých hypotetických možnostech. To patří k věci, je to část jejího smyslu. Etika, do jejíž oblasti zkoumání uvedené otázky patří, je ale už od svého vzniku praktická disciplína. Cílem této debaty proto nemůže být jenom teoretické přemýšlení nad tím, co tak asi může znamenat každá z variant, ale praktické uvažování o dopadech, které by skutečně jedna nebo druhá varianta měla.

Evidentně se tu potýkáme s problémem nedostatku vzácných zdrojů. Kdyby byla vakcína okamžitě dostupná pro všechny, nemuseli bychom se rozhodovat, komu ji dát přednostně. Klíčovým faktorem je proto čas. Za půl až tři čtvrtiny roku bude vakcína dostupná pro kohokoliv. Nedostatek je tedy časově omezený. Je třeba si uvědomit také to, že počet vakcín nebude stále stejný, ale bude narůstat v čase. V červenci budeme mít k dispozici cca šestinásobek lednové dávky vakcín.

Pro 65% proočkovanost seniorů nad 80 let potřebujeme cca 260 000 vakcín, u seniorů nad 65 let je to přibližně 1,3 milionu dávek. Pro první skupinu bude toto množství vakcín dostupné do konce března, pro druhou do konce dubna. Představme si, že bychom se rozhodli dát tuto skupinu seniorů stranou a očkovat nejprve lidi v produktivním věku 18 – 64 let. Těch je cca 6,5 milionu.

Pro 65% proočkovanost populace potřebujeme očkovat cca 6,8 milionu lidí (vzhledem ke komunitnímu šíření covidu nemůžeme z populace odečíst ani děti ani seniory). Při současném plánovaném množství vakcín bychom tedy nezískali potřebnou proočkovanost dříve než v červenci. Vyjmutí seniorů nad 80 let z očkování by přineslo zrychlení proočkování o čtvrtinu měsíce července, vyjmutí osob nad 65 let o něco více než měsíc.

To by ale znamenalo, že by se nejohroženější část populace dostala k vakcíně za sedm měsíců. Dnes na covid umírá přibližně 150 lidí denně, především z této nejstarší věkové skupiny. I když je zřejmé, že s postupným proočkováním bude počet obětí klesat, pak by se za sedm měsíců jednalo o 15 – 25 tisíc mrtvých, kteří by jinak s vakcínou mohli žít.

Oproti tomu bychom o měsíc dříve získali fungující ekonomiku. Protože, řekněme si to na rovinu, ve skutečnosti se nejedná o to jak „minimalizovat šíření a maximalizovat efektivitu očkování“, ale o to, zda mají mít přednost zachráněné lidské životy, nebo fungující ekonomika. Zda máme nechat zemřít několik tisíc seniorů a vážně nemocných, abychom zastavili ekonomické důsledky koronaviru a mohli se co nejdříve vrátit k normálnímu životu. Kolik nás stojí jeden měsíc koronaviru? Je to 20 či 40 miliard, nebo mnohem víc? 

Přesně tohle číslo asi neví nikdo. Kdybychom vzali za základ 30 miliard ztrát vůči 20 tisícům mrtvých, tak nám kalkulačka ukáže cenu jednoho lidského života 1,5 milionu korun. Což je zjevně hodně málo. I kdyby to bylo 100 miliard ekonomických ztrát měsíčně, což je možná až příliš vysoká částka, tak je to pět milionů za jeden ztracený lidský život. Je to málo nebo hodně? Podle SÚKLu je hodnota lidského života 1,2 milionu korun za rok. Podle Nejvyššího soudu je maximum odškodnění za lidský život přibližně 20 milionů korun.

Pojďme zpět k původní otázce, jaká je správná, spravedlivá distribuce vakcín. Jan Macháček s odkazem na původního autora článku na Bloombergu uvádí, že první možnost je řešením etiky Immanuela Kanta a druhá utilitarismu J. S. Milla. Kant by rozhodně neváhal s odpovědí ani sekundu, podle jeho kategorického imperativu nelze používat lidi jako prostředky k nějakému cíli. I jeho metoda kontroly zobecněním, co by se stalo, kdyby takto postupovali všichni, by dopadla jednoznačně v neprospěch druhé varianty. Nemůžeme obětovat nejslabší v zájmu prosperity společnosti. Dřív nebo později bychom všichni skončili mezi nejslabšími a byli bychom obětováni.

Překvapivé je, že původní autor v Bloombergu zmiňuje jako představitele utilitarismu J. S. Milla, nikoli jeho původního autora Jeremy Benthama. Mill totiž Benthamův utilitarismus podstatně upravil, dalo by se říci, že ho zlidštil. Přestože zachoval základní princip hodnocení podle výsledků, změnil Benthamovu premisu, že záleží pouze na tom, zda příslušné jednání přináší potěšení většímu počtu lidí. Mill pochopil, jak je tento přístup nespravedlivý k menšinám (jako jsou právě naši covidem ohrožení senioři).

Proto navrhl tzv. utilitarismus pravidel, kdy nehodnotíme prospěch jednotlivého činu, ale výsledek použití nějakého pravidla. Pokud by si Mill představil ztrátu životů 20 000 zbytečně zemřelých seniorů, smutek jejich příbuzných a přátel, věřím, že by odmítl dát přednost potěšení ze zlepšující se ekonomické situace a úspory několika desítek miliard. Proto jsem přesvědčen, že by se Kant i Mill shodli na tom, že první varianta je etičtější a tedy správná.

Složitější rozhodování by mohlo nastat u zmíněného Jeremyho Benthama. Ten by byl opravdu ochoten porovnávat přínosy ekonomické prosperity oproti ztrátě lidských životu. Přesto věřím, že by se i Bentham nakonec postavil na stranu Kanta a Milla, protože i Bentham uznával, že stát musí především chránit životy a bezpečí svých obyvatel.

Dát vakcínu nejdříve těm, u nichž je největší riziko úmrtí (pochopitelně spolu se zdravotníky a kritickou infrastrukturou), je proto správná cesta bez ohledu na to, zda ji hodnotíme z pohledu utilitarismu či Kantovy deontologie. Navíc etika není jenom, ani především, o zvažování možností chladným rozumem.

Podle současného filosofa Jonathana Haidta, (nepochybně inspirovaného D. Humem), má etika mnohem více společného s emocemi, než s rozumem. Představa, že obětujeme dvacet tisíc seniorů a nemocných, proto bude většině z nás tak odporná, že ji zavrhneme dřív, než bychom začali počítat výkaz zisků a ztrát. Díky tomu by se také existence vlády, která by řekla „chceme obětovat vaše rodiče, příbuzné a přátele, abychom tak pomohli o měsíc dřív nastartovat ekonomiku, počítala spíš na hodiny než na dny.

 Autor je členem Centra pro etiku a rozvoj charakteru (CERC) při PdF UHK.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec cukrárny, jež zná chutě Smíchova. Motivace je pryč, říká majitelka

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Po otevření dveří pod růžovým vývěsním štítem se nos návštěvníka i přes nasazenou roušku zaplní vůní čokolády....

Jací jsme v posteli podle hvězd? Blíženci experimentují, Štíry sex ovládá

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium O lásku je třeba pečovat stejně jako o zdraví. Proto se oslava svátku zamilovaných, který připadá na 14. února, zdá...

Policie vyklízí Hlavní nádraží. Jeho obyvatelé si našli nový „Sherwood“

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Narkosvět v legendárním parku u pražského hlavního nádraží, kterému všichni přezdívají Sherwood, se proměňuje a...

Babské rady: zaručené tipy, jak bojovat proti neustálým virózám
Babské rady: zaručené tipy, jak bojovat proti neustálým virózám

Nudle u nosu, opakované virózy, nachlazení, pokašlávání –? nikdy nekončící kolotoč, ze kterého začínáte být šílení? Posbírali jsme ty...