Nejslavnější incident v klubových dějinách byl v oněch dobách fiktivní. Způsobil ho Eman Fiala v roli fanouška Viktorky Žižkov Emana Habáska, když při sporu o ofsajd narazil Hugo Haasovi hrajícímu pana Načeradce klobouk přes oči. Stalo se tak ve filmu Muži v ofsajdu natočeném v roce 1931 podle románového bestselleru Karla Poláčka, který vyšel jen o pár měsíců dříve.
Maximální pokuta pro Slavii a čtyři zápasy bez diváků. Sparta vyhrála kontumačně |
Dnes by musel příběh začít jinak, protože ofsajd by rozhodl videorozhodčí. Zápas by zahájilo choreo, dialogy by přehlušovaly basové bubny a všechno by završilo pyro. Pravděpodobnost, že by se pyro zvrhlo právě v to, co se přihodilo v sobotu ve Fortuna Areně, by byla tak vysoká, že sázková společnost téhož jména by odmítla vůbec vypsat nějaký sázkový kurz. A film by se natočil až za tři roky po vydání dokumentárně laděné knihy, protože producent by rychleji nesehnal potřebná povolení na masovou závěrečnou scénu s ohněm.
Navíc NATO by rozpočet snímku odmítlo uznat jako součást povinných 2 % HDP na obranu, a ani vládní zmocněnec Landovský by nedokázal Marka Rutteho přesvědčit, že je to instruktážní video pro speciální síly Aliance. Jen jedno by zůstalo jako za stara: stadiónu se pořád říká Eden.
Všechno se změnilo, když se v Itálii zrodili v šedesátých letech zapálení mladí fanoušci tifosi, kterým se dnes říká ultras podle party ze stadionu janovského klubu Sampdoria, která se pojmenovala Ultras Tito Cuchciaroni. Zajímalo je nejen dění dole na hřišti, ale taky chtěli být vidět, slyšet, mít respekt. Z anglického fotbalu importovali klubové šály a bojové chorály, z brazilského bubny, konfety a ohňostroje.
Protože byli mladí a Leydigovy buňky v jejich varlatech produkovaly hojnost testosteronu, rádi se rvali. Že jsou dvanáctým hráčem týmu, se ujistili pokaždé, když jim jedenáctka z hřiště přišla poděkovat, někdy i v pokleku.
OBRAZEM: Třaskavé derby s ostudným závěrem. Fanoušci Slavie vtrhli na hřiště a zápas se nedohrál |
Říká se, že to oni vynalezli choreo i pyro. Pokud jde o to první, tedy davový vizuál, jehož obrazovými prvky jsou lidé, troufám si ovšem tvrdit, že je předběhly tzv. žižkovské ženy, které už počátkem padesátých let dopochodovaly na 1. máje před tribunu s Gottwaldovými soudruhy, tam hodily sukně přes hlavu, vystrčily zadky v různobarevných bombarďákách a vytvořily slovo MÍR i s čárkou nad i přes půlku Václavského náměstí.
Jistě to není důvod, proč se fotbalovým ultras nejlíp daří právě v zemích bývalého tábora míru a socialismu. Letos v lednu mezi ty polské zašel se šálou polského národního týmu i polský prezident Nawrocki, zazpíval chorál, bylo i pyro. V Top 10 multimediální platformy Ultras World, to je pro kmeny ultras něco jako nominace na Oscara pro filmaře, byly v roce 2025 tři polské a dva české kluby. Zlatou medaili získali ultras Slavie Praha, kteří obhájili prvenství z předchozího roku. Takže to, co se stalo v Edenu v sobotu, nepochybně zvýšilo jejich naděje na hattrick.
Bohužel.
