Výstava analyzovala, jak architektonické nástroje pomáhají odhalit porušování lidských práv a zločinů na životním prostředí. Jablkem sváru se stalo téma konfliktů a urbanizace na Blízkém východě.
Ale vezměme to popořádku. Fragnerova galerie, která sídlí vedle Betlémské kaple, před časem změnila majitele i vedení. Do roku 2022 ji šestnáct let vedl kurátor Dan Merta a v pronájmu ji měl spolek Architektura. V roce 2020 objekt od Nadace české architektury zakoupilo ČVUT a o dva roky později vypsalo výběrové řízení na její vedení, které vyhrála Karolína Plášková.
Od roku 2023 galerii provozuje přímo ČVUT, konkrétně jako oddělení na Rektorátu, které organizačně zajišťuje kancléřka. Od podzimu loňského roku je pak neoficiálně přímým nadřízeným rektor ČVUT. Nová kurátorka ve své koncepci deklarovala, že galerie bude otevřená, inkluzivní, feministická, udržitelná, interdisciplinární a hodlá architekturu zprostředkovávat v jejím společenském, kulturním, ekonomickém i právním rozměru.
Krátce shrnuto, vedení ČVUT vědomě vybralo do čela galerie mladou, nekompromisní a dle všeho dostatečně průbojnou aktivistku a teď nějak nemůže pobrat, že dělá program, který slíbila. Také je nepochopitelné, že zřizovatel se probere v poslední třetině výstavy (otevřela se v říjnu) a rozhodne se do ní zasahovat.
Vedení ČVUT a galerijní rada tedy nemají povědomí o tom, jak vypadá výstavní plán galerie, kterou zřizuje a vlastní?
Oč tedy šlo?
