Roli kurátorů dostala indonéská skupina Ruangrupe, prosadila i díla čpící antisemitismem a je tu průšvih. Německo se ocitá v kleštích. Chce být příkladnou, multikulturní a otevřenou společností. A pak se diví, že různé kultury s sebou přinášejí různé kulturní stereotypy, třeba antisemitismus.
Kdo viděl loni v Liberci výstavu Obrazy zášti: vizuální projevy antijudaismu a antisemitismu v českých zemích, ví, oč jde. Různé exponáty z Documenty by do ní zapadly. A to v situaci, kdy druhá strana pro svou verzi místo nedostala. Že někdo kritizuje Izrael za tvrdé reakce na ostřelování z Gazy, že to srovnává s Guernicou, nepřekvapí. Ale nelze pochopit, proč se to má výtvarně znázorňovat pomocí antisemitských stereotypů, které by ocenil i Goebbels.
Kim se ‚obětoval pro lid‘. Jeho tělo zcela zchátralo ve prospěch národa, bědují v novém dokumentu o pohublém vůdci |
Indonésané tvrdí, že je to symbolika u nich běžná. Prý kritizuje „vykořisťovatelský systém kapitalismu a vojenské násilí“. To myslí vážně? To jako že kapitalismus i násilí lze kritizovat jen postavou s prasečím rypákem, šesticípou hvězdou, nápisem Mosad a pejzy? Ale stát na to bez verdiktu soudu páky nemá. Povedlo se jen to, že nejodpornější exponát byl po dohodě pořadatelů s kurátory zakryt. Ale zlom nastal. O antisemitismu mluví už nejen izraelská ambasáda a židovské organizace, ale i ministryně kultury Claudia Rothová (Zelení). Táž Rothová známá svou slabostí pro Írán, o které novinář Henryk Broder napsal, že kdyby za války přijela do Terezína, jistě by se jí líbilo tamní židovské divadlo. Pro ni je to velký obrat.
Ale základní otázka je stále ve vzduchu. Jak píše Der Spiegel, „svoboda umění platí i pro špatné umění“. Řekněme, že to platí. Ale nemělo by to pak platit i pro karikatury z nacistického Stürmeru? Pokud ne, nelze se divit Izraeli, že se tak obává antisemitismu pokrokové levice.
