Stejně jako většina kolegů se jen málokdy setkám s nějakým čtenářem. Informace o přijetí svých vlastních textů tak čerpám jen ze tří zdrojů.
První jsou diskuse pod články na webu. Pokud jste někdy v životě do nějaké zavítali, víte, že přitahují všelijaké magory. Samozřejmě čest výjimkám. Zrovna na webu Lidovky.cz jich je hodně. Myslím výjimek, ne magorů.
Druhý zdroj jsou e-maily nebo někdy i klasické dopisy. Ty mi připadají o něco důvěryhodnější. Jejich sepsání dá přece jen víc práce. Mívají hlavu a patu.
Třetí zdroj jsou data o návštěvnosti. Ani ten není příliš ideální. Často totiž platí, že čím větší je text kravina, tím víc lidí na něj klikne.
Je těžké se čtenářům zavděčit
Ze všech tří těchto pramenů jsem ohledně vlastních článků týkajících se klimatické změny získal jeden základní dojem. Je ryze subjektivní. Dal by se shrnout jednou větou. Při psaní o globálním oteplování je těžké se čtenářům zavděčit.
I když se snažím o pokud možno nezaujaté odvyprávění konkrétního příběhu, stejně obvykle narazím. Pokud napíšu o novém nebezpečí, souvisejícím s ohříváním planety, mají mě za ekoteroristu. Podle části čtenářů bych nejraději zrušil všechen pokrok a chtěl, aby se lidstvo vrátilo na stromy.
Mysleli to dobře, ale... Ekologické opatření urychlilo oteplování Země, může se ohřát o 0,16 °C za sedm let |
Když naopak píšu třeba, že Země byla v minulosti teplejší či chladnější než dnes, nebo že některé opatření proti klimatické změně nefunguje, jak by mělo, mají mě za zavilého propagátora spalování fosilních paliv. Válím se prý v dolarech ještě páchnoucích ropou. (Kéž by. Pořád jsem neztratil naději. Moc to už ale nevypadá.)
Zvláštní kategorie témat jsou příběhy, v nichž se ochrana přírody, klimatu a životního prostředí dostávají do vzájemného konfliktu. Zmínil jsem tři různé oblasti. Opravdu si totiž myslím, že vždycky nejde o stejnou věc.
Ve statistikách čtenosti například před časem u vás, čtenářů, zabodoval článek, podle nějž odsiřování paliva do lodních dieselů urychlilo ohřívání atmosféry. Síra je sice jedovatá. Její oxidy ale v atmosféře odráží tepelné záření ze Slunce zpět do kosmického prostoru. Domnívám se, že podobných témat bude přibývat.
Nefandit ani jedné straně
Tak třeba tenhle týden jsem se dočetl o odhadu dopadů iniciativy Green Deal, mimo EU obvykle nazývané ještě Evropský Green Deal. Skupina výzkumníků vedená Klausem Hubackem z univerzity v Groningenu tvrdí v časopise Nature Sustainability, že unijní předpisy ohledně snižování emisí v zemědělství je v zemích mimo Unii prudce zvýší.
Nárůst by měl odpovídat 759 milionům tun CO2. Ve srovnání s cíly EU to má být o necelých 245 procent. V mimounijních státech bude nově potřeba asi 24 milionů hektarů zemědělské půdy. Odpovídá to přibližně třem plochám Česka nebo dvěma třetinám Německa.
Jako občasnému výletníkovi mi představa méně intenzivně obhospodařované krajiny připadá lákavá. Zvlášť v Česku. Na druhou stranu mě ale mrzí, pokud by změna k lepšímu znamenala zhoršení někde na druhé straně random čáry na mapě. Nakonec jsem proto rád, že se snažím nefandit ani jedné straně.
