Zdání zde však jednoznačně klame. Jedná se totiž o strategicky veledůležitou končinu, nejen z vojenského hlediska, ale rovněž kvůli dopravním trasám i bohatým ložiskům surovin. Převzetí by sice mohlo proběhnout „byznysově“ neboli koupí, leč nelze vyloučit ani použití hrubé síly.
Možná se tak před námi rýsuje zvláštní „hamletovská otázka“: Zda být v případě vyostření amerického zájmu o Grónsko s Dánskem, nebo s Trumpem a jeho v principu imperiálními nároky. V krajním případě může Česká republika čelit dilematu, na čí stranu se přidá, až Kodaň iniciuje článek pět Severoatlantické smlouvy o NATO, na jehož základě se smluvní strany zavazují přispět na pomoc napadeným členům.
POJAR: Proč chce Trump Grónsko a Panamu? V čem je jeho uvažování předvídatelné a proč by cla mohla i klesnout |
Většina znepokojivých Trumpových výroků z nedávné doby se zatím interpretuje jako součást jeho byznysové vyjednávací taktiky. Poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar v rozhovoru pro sobotní Orientaci Lidových novin zdůraznil potřebu s USA jednat, poněvadž Američané určitě potřebují garance, že přes Grónsko nebude v Arktidě posilovat ruský a čínský vliv. Zároveň prý ale hodlá stát po boku Dánska.
Podle nedávného průzkumu společnosti YouGov odmítá 78 % Dánů prodej Grónska Spojeným státům. Avšak skoro tři čtvrtiny z nich také uvedly, že o své budoucnosti mají rozhodovat primárně sami Gróňané. A dle jiného průzkumu je 85 % z nich proti připojení ostrova k USA.
Každopádně již nyní čelíme hodně nepříjemnému střetu principů, kdy snaha o prosazení vojenských i ekonomických strategických zájmů může snadno ohnout, ba zlomit základní politické hodnoty západního světa: svobodu, demokracii, právo na sebeurčení. Což jsou zároveň hodnoty, jimiž zdůvodňujeme pomoc Ukrajině.
Pokud by došlo k vyostření amerického zájmu o Grónsko a o ostrov by se válčilo, na čí stranu by se Česko mělo postavit?
Nevelké Dánsko přitom napadené zemi obrovsky pomáhá, například stíhačky F-16, které Ukrajina nedávno v poměrně malém počtu obdržela, jsou sice americký výrobek, poskytly je však Dánsko a Nizozemsko, nikoliv USA. Naše velikost i hořká historická zkušenost s velmocenskou politikou by nás tím spíše měly vést k tomu, abychom, slovy Tomáše Pojara, „stáli po boku Dánska“. Budeme na to ale mít jako stát i jako společnost odvahu?
Skončí eskapády tragédií?
Problémy a dilemata spojená s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu pěkně ilustruje jedna skoro století stará historka, jež se rovněž dotýká Grónska a v níž též figuruje jeden – dnes už skoro zapomenutý – americký dobrodruh, letec George R. Hutchinson. Respektive její odvyprávění v časopisu Letectví (č. 9/1932): „Hutchinson startoval 23. srpna [1932] k letu přes [Atlantický] oceán v New Yorku [na hydroplánu Sikorsky S-38]. Na palubě kromě něho byla jeho choť, dvě malé dcerky, pilot, mechanik, radiotelegrafista a fotograf. Letoun nesl jméno ‚Flying Family‘ (Létající rodina).“
Grónsko na cestě k nezávislosti? Premiér navrhl volby na začátek března |
U Grónska však „výpravu stihla nehoda. Letoun byl nucen přistati z nouze na moře, rozbil se, nicméně všichni členové posádky se zachránili na břeh, kde byli později nalezeni lodí ‚Lord Talbot‘ v kritickém položení. Po nehodě většina světového tisku vrhla se na iniciátora letu Hutchinsona, vytýkajíc mu, že v touze po slávě, chtěje provésti něco, co tu ještě nebylo [první přelet Atlantiku s rodinou], riskoval život svých malých dcerušek. Tato výtka je jistě oprávněná, je však naopak jisto, že v případě jeho úspěchu našel by se asi málo kdo, jenž by mu jeho nedostatek otcovského citu zazlíval.“
Létající Hutchinsonova rodina. FOTO Profimedia.cz
Roku 1939 se Hutchinsonovi vydali na let kolem glóbu s Lockheedem Electra nazvaným „Amicita“ (Přátelství) – s mírovým poselství pro 68 národů světa. Leč kvůli vypuknutí druhé světové války jejich pokus skončil v Mexiku. Hutchinson každopádně dovedl své aktivity šikovně medializovat, a právě díky tomu se on a jeho rodina stali celebritami. I morálně problematickou havárii v chladných pobřežních vodách největšího ostrova naší planety zúročil v roce 1935 populární publikací nazvanou Létající rodina v Grónsku.
V myslích mnoha Evropanů se nyní sváří obava, že eskapády nového amerického prezidenta skončí tragickou havárií, s nadějí, že právě poněkud excentrický „Doník“ bude přes všechnu svou neomalenost a mocichtivost tím pravým „klackem“ na Rusy a Číňany – v kontrastu s neschopnou Evropskou unií, jež navíc narazila na útes vlastní ideologické, konkrétně zelené politiky.
A v případě Trumpova úspěchu se pak asi najde málokdo, kdo by mu zazlíval nedostatek citu k demokratickým pravidlům, tedy, pokud na onen deficit hrubě nedoplatí zrovna jeho země. Nicméně pasivní vyčkávání zde asi nebude tou nejlepší strategií. Grónsko totiž výmluvně naznačuje, že v dnešním světě se už opravdu není kam schovat.
