Mezinárodní právo dostalo nejvíce na zadek odtržením a uznáním Kosova.

Nezávislost Kosova, navzdory všem usnesením Rady bezpečnosti i samotné OSN, navzdory všem slibům Srbsku (Kosovo jen jako autonomní oblast se samosprávou, která se téměř rovnala samostatnosti, vyjma obrany a zahraničí), byl ten hřebíček do rakve nějakému mezinárodnímu právu. Kosovo ano, Katalánsko ne, ruskojazyčné oblasti na Ukrajině ne. Jednou ano, podruhé ne. Dvojí metr, jak se nám to hodí. Tak to chodí...

Grónsko je strategický ostrov jako Kypr, jen větší. A na Kypru už dva členové NATO spolu válčili jako by se nechumelilo. Jediný rozdíl je, že v Grónsku chumelí. :-)

Evropa říká a dost. Je čas zasadit Trumpovi úder. To je sranda k popukaní, kdo z politiků zase tuhle blbost vymyslel. Dá Evropě clo 40% a bude klid, ani na ty kecy nedojde. Komise vymysli Greendeal č.2 a tím Trumpa srazí na kolena. To už nestojí.

Text článku podle mne implicitně pracuje s představou, že spor „na hraně války“ mezi členskými státy NATO je výjimečný stav, který nutně znamená selhání aliance nebo rozpad základních bezpečnostních garancí. To je historicky i systémově mylný předpoklad.

Podobné situace se v rámci NATO objevují opakovaně a aliance s nimi dlouhodobě žije. Nejviditelnějším příkladem je vztah mezi Řeckem a Tureckem, tedy dvěma plnohodnotnými členy NATO, jejichž konflikty nejsou pouze rétorické nebo diplomatické. Turecko v roce 1974 vojensky obsadilo severní část Kypru, který neměl daleko k řeckému Grónsku, a tento stav trvá dodnes. Přesto aliance nejenže přežila, ale funguje dál bez toho, aby byl tento rozpor „vyřešen“ v silném právním nebo politickém smyslu.

To ukazuje podstatnou věc: NATO není arbitrážní soud ani hodnotová komunita, která by musela mít v každém vnitřním sporu jasno o vině a právu. Je to bezpečnostní rámec, jehož minimální funkcí je zabránit přerodu konfliktu mezi členy do otevřené totální války, nikoli odstranit všechny jejich konflikty. Existence vážného sporu mezi spojenci není anomálií, ale strukturální vlastností aliance.

Z tohoto hlediska není ani dnešní debata o Grónsku, Dánsku a americkém tlaku principiálně nová. Nový je spíše náš sklon tyto situace interpretovat moralisticky nebo apokalypticky, jako by šlo o selhání systému. Ve skutečnosti jde o jeho běžný stresový režim. NATO historicky fungovalo právě proto, že dokázalo absorbovat i konflikty, které by mimo tento rámec velmi snadno eskalovaly.

Skutečným rizikem proto není samotná existence sporu „na hranici války“, ale iluze, že bezpečnostní aliance má povahu hodnotového konsenzu nebo právního řádu. Jakmile si tuto iluzi přestaneme pěstovat, podobné konflikty přestanou působit jako překvapení a začnou být čteny jako to, čím jsou: jako trvalý, nepohodlný, ale zvládnutelný rys mezinárodního systému.

Máte pochybenou argumentaci a obelháváte sám sebe.

a) NATO samo se opakovaně prohlašuje za „společenství hodnot“, čili současnému zděšení v Evropě se těžko lze divit – podrazit spojence nemůže vydávat za nějakou hodnotu ani ten největší blb a propagandista

b) nebylo založeno za účelem, jak tvrdíte, aby zabránilo přerodu konfliktu mezi členy do otevřené totální války; bylo založeno oficiálně jako obranný spolek vůči Východu, de facto jako vazalské předpolí USA, které dávalo silnou výhodu vůči SSSR a jeho vazalům

- Kypr nebyl/není součástí Řecka, takže dva členové NATO na sebe v roce 1974 nezaútočili (že turecká inervence byla vyvolána státním převratem na Kypru, z pozadí podporovaným „černými plukovníky“ z Atén, kteří chtěli tureckou menšinu na ostrově prostě vyhnat, to je také důležitý detail); kromě toho, řecko-turecký dlouhodobý konflikt je v NATO jediným svého druhu

OSN je mrtvé už roky, nic nezmůže,,,

Měli bychom se semknout. V tom jsme experti.

To jako vyvěsit vlajky? Na nic jiného se nezmůžeme

Mezinárodní právo je dobré téma v dobrých časech.

Ovšem pouze pro tlachaly v nekonečných debatách.

V reálném světě nikdy neexistovalo.

Historie nás učí, že silní si čas od času vezmou nějaké to nové území území.

Uleví se každému, kdo to přijme jako fakt.

Historie mě naučila, že Rusko je menší než byl Sovětský svaz, Francie je menší než za Napoleona, Řecko je menší než za Alexandra Velikého, Maďarsko je prťavé a jen USA si vzaly kus Mexika. To je tak jediný příjmutelný fakt. I ta Čína je menší než byla. Takže tomu kdo, kdo příjme fakt, že Ukrajina bude Rusko a Grónsko USA se neuleví. To budou to hlavně Češi, Maďaři a Slováci.

"Možná by to byla předzvěst pevnější evropské spolupráce, kterou zatím úspěšně narušují podivné experimenty se zelenou politikou či imigrací."

No zcela urcite, autore. Evropa ted rychle pochopi, jake mensi chybicky a nedopatrenicka se vloudily do bruselskeho "liidrsipu", a hned zitra se zacne sjednocovat, spolupracovat, rusit Green Deal a delat razantni poradek s ilegaly ci migranty, ktere do zeme pustila. Vse pod vedenim Hexagonu, Albionu a Reichu ...

Vazne to myslite - nebo je to opravdu jen vykrik do tmy ?

Krasnov maká. Každý rubl si zaslouží. Rozložené NATO, toť vlhký sen russácka.

A pak je tu ještě další varianta, vítězství Farage v UK, AFD v Německu a LePen ve Francii, když s Trumpem už nepůjde tak snadno přiohýbat výsledky volbeb v Evropě. A obnovená transatkantická jednota bez Pavlů, Kolářů, Macronů, Merzů, Von der Layen a spol.

Ano. Varianta to je, mozna i dost realna. Otazkou ovsem je, do jake miry je tato cesta schopna obnovit vyznam a silu Evropy, tak fatalne oslabene dekadami levicactvi, inkompetence, otevirani hranic a zeleho silenstvi.

Osobne jsem skepticky. Ale na mem nazoru houby zalezi.