Před pár dny jsem se bavila s jednou českou celebritou, která mi vylíčila to, co jsem slyšela v posledním roce snad stokrát. Jak ji sledování špatných zpráv i filmů plných násilí odradilo od zapínání televize i počítače vůbec, odstřihla se raději i od Facebooku. Celebrita vypadala velice klidně, až zenově. Posté mě to svedlo a vyvrtalo mi to Blanku do hlavy.
Indický inovátor a zakladatel startupů JP Rangaswami vystoupil už před čtyřmi lety s přednáškou na konferenci TED, nazvanou Information is Food. Myšlenka to není nijak převratná, každý ájurvédský lékař doporučuje při jídle nesledovat ani nečíst zprávy, protože to zásadně ovlivňuje trávení. Brambory zakusované s migračními vlnami nebo šikanou ve škole strávíte prý jinak než brambory s tichem. JP Rangaswami si s příměrem pohrál a dovedl úvahu až k informační dietě. Tedy jíst střídmě, vybíravě, s rozvahou a netláskat se věcmi jasně toxickými. Jídlem ani zprávami.
KAMBERSKÝ: Trapas na 140 znaků. Ani po dekádě neumí Česko s Twitterem zacházet |
Začala jsem alibisticky na dětech, člověk je před dětmi vždy ctnostnější. Stejně jako velím, že před obědem nebude žádná čokoláda, tak se u nás začaly blokovat zprávy o sestřelených letadlech, popravách v Rakká... Když se zablokoval kód na rádiu v autě, začal být klid. Jestliže to není dobré pro moje děti, není to dobré ani pro mě, ne? Nijak nemachruju, jak někde spadne letadlo, dybuk ve mně chce znát veškeré detaily. V takových zprávách se většinou neříká, co to znamená do budoucna, což by byla jediná relevantní část zprávy. Já si z toho odnesu obrázek páru v objetí, na dně oceánu stále připásaného k sedačkám, zvolna se měnícího v mýdlo. Ano. Co tahle informace se mnou v letadle dělá, je asi jasné.
Za rok do sebe průměrně vnímavý člověk nasouká zhruba deset tisíc zpráv. Média tvrdí, že s nimi bude mít informační náskok, to je v pořádku, pekař taky chválí svůj chleba. Problém je v poměru špatných zpráv k dobrým a v tom, že většinu věcí nemůže člověk ovlivnit. Vyplavuje se mu do krve kortizol, protože tělo z toho jede v módu mírného stresu. Lidé, kteří se odstřihli od veškerého zpravodajství, jsou v jistém optimistickém rauši. Na talíři mají ale nakonec stejnou porci reality jako lidé po nos ponoření ve světovém zpravodajství. Mentální žaludky máme všichni stejně velké.
Americký publicista, podnikatel a vizionář Tim Ferriss, o němž jsem tu už psala, se s přístupem k mediální realitě nemaže. V jedné ze svých knih popsal krok ke šťastnějšímu životu takto: „Je nezbytně nutné, abyste se naučili ignorovat a odrážet od sebe veškeré informace, které jsou irelevantní, nedůležité nebo se s nimi nedá nic dělat. Většina z nich je vším trojím.“
Informační dieta
Řekla jsem si, že sobě tedy také naordinuji informační dietu, i když denně hřeším. Dnes například nad záběry z Rakká, které natočily tamní statečné ženy. Říkám si, že to nezazdím, když tím riskovaly život. Nicméně před třemi dny jsem si na doporučení stáhla do telefonu – když už na něm tolik nehodlám číst zprávy – aplikaci k meditaci. Jmenuje se Calm (angl. klid). Ale už třetí ráno mi na displeji od Calmu naskakuje zpráva: „Už sis dnes našla čas na svou meditaci?“ Tak nevím.
