Když tě život láká, vyndej svýho ptáka

To je ten pán, co nám říká, že máme šetřit, abychom neměli vysokou inflaci. Že by měly stát i firmy projevovat vysokou opatrnost, když zaměstnanci požadují vyšší platy a mzdy. A přitom na něj už na jaře prasklo, že zatímco nás všechny varuje před „roztáčením dluhově inflační spirály“, jemu samotnému se z roku na rok zvedl příjem ze 4 328 729 korun ročně na pěkných 6 539 786. Ano, o plných 51 procent.

A to je prosím čistá mzda, ČNB od všech firem a úřadů požaduje (zcela logicky) data o hrubých mzdách, ale plat pana guvernéra a členů bankovní rady zveřejnila coby čistý příjem – zjevně proto, že taková částka je významně nižší.

Dokonalý důkaz šetrnosti, není-liž pravda? A pozor, Chlívek nijak nekritizuje a nikdy nekritizoval samotnou výšku platu - guvernér a jeho kolegové, mají-li hlídat špičkově placené bankéře, nemohou být placeni jako vedoucí samoobsluhy. Ale vykompenzovat si několikaleté zmrazení platů skokovým nárůstem o 51 procent - kdo by nechtěl, že?

Michlův čich na výtahy k moci

Když Miloš Zeman jako jeden z posledních důkazů své libovůle jmenoval před třemi lety Aleše Michla guvernérem ČNB, zaplavily veřejný prostor výkřiky zoufalství a znechucení, dokonce i výzvy ke změně zákonů či dokonce novelizaci ústavy. Chlívek se nepřidal.

Ne že by k negativním reakcím nebyl důvod - pan Michl rozhodně mezi zvažovanými jmény nebyl ani nejlepším ekonomem, ani nejlepším manažerem. Vlastně nevynikal skoro ničím, krom mimořádného čichu na výtahy k moci. Aleš Michl byl celou svou kariéru zcela průměrný: byl průměrným novinářem, průměrným analytikem, průměrným ekonomem. Ale pak se přidal coby poradce k Andreji Babišovi a jeho kariéra raketově nastartovala.

V časech spojenectví Babiše se Zemanem se Michl v pouhých čtyřiceti letech a bez jakékoli významné manažerské zkušenosti stal členem Bankovní rady ČNB a v pouhých 43 už přímo guvernérem. Byl to tehdy pro odbornou veřejnost šok, když Michl „porazil“ řádově vzdělanější, zkušenější a schopnější konkurenty, za všechny jmenujme Vladimíra Dlouhého či Marka Moru.

Aleš Michl na nejlepší cestě do politiky. Goebbels by záviděl

Jenže Michl udělal mocenský deal přímo s Milošem Zemanem: prezident jej jmenoval guvernérem a Michl na oplátku, po Zemanově odchodu z Hradu, udělal šéfem své kanceláře bývalého šéfa hradního protokolu Vladimíra Kruliše. Zeman se vysmál celému odbornému trhu, ukázal, že si do poslední chvíle bude dělat úplně, co chce, navíc se postaral o svého muže (ano, je to ten Kruliš, co havaroval v policejním superautě BMW i8 poté, co „auto řídil příslušník policie s patřičným oprávněním, ale během jízdy kvůli mozkové příhodě zkolaboval“). A Michlova kariéra se dostala na vrchol.

Leč Chlívek se tehdy nepřidal k všeobecné lamentaci, předpovídání kolapsu koruny a inflačního Armageddonu. Psal tehdy doslova: „Autor těchto řádek by pana Michla nikdy nejmenoval guvernérem emisní banky, po pravdě by jej nejmenoval ani za člena bankovní rady. To však neznamená, že Aleš Michl coby číslo jedna v národní bance musí roztočit inflaci, zničit korunu a přivést nás i republiku zugrunde. (...) Buďme tedy obezřetní, než nad panem Michlem zlomíme hůl. Není vůbec vyloučeno, že se v nové roli začne chovat řádově dospěleji a jako guvernér obstojí.“

Dospělost, která nepřichází

Ve velké části to byla predikce správná: guvernér má v celé radě jen jeden hlas, expertní aparát ČNB se sice částečně obměnil, leč zůstal profesionální a stabilní instituce bez problémů jeden slabší článek zvládne. Inflace je už jedenáct měsíců pod kontrolou (osciluje okolo 2,5 %, tedy zcela v rámci „inflačního cíle“), koruna je silná, Michlovi vyšla i sázka na zlato, které začala banka pod jeho vedením už před dvěma lety nakupovat. Objektivně viděno plní ČNB pod Michlovým vedením všechny cíle, které má plnit. Jistě, můžeme se přít, co je zásluhou současného guvernéra a co jeho předchůdců, můžeme spekulovat, zda by při razantnějším zvedáním úrokových sazeb neodešla inflace dříve atd., ale žádnou alternativní Zeměkouli, na níž bychom mohli testovat kontrafaktuální vývoj, nemáme. Faktem je, že žádná z předvídaných katastrof nenastala.

Jenže před pár dny odhalil Vojtěch Blažek (Seznam Zprávy), že Aleš Michl vzal v srpnu svoji přítelkyni na konferenci do Spojených států. Letěli tou nejluxusnější a nejdražší třídou – first class, kterou letecké společnosti představují jako hotelový pokoj v oblacích s postelemi, domácím kinem, kaviárem a vínem vybraným od špičkových sommelierů. Ve Spojených státech pak bydleli milenci mimo jiné v San Francisku v hotelu The Ritz-Carlton, pronajali si luxusní limuzínu atd. Třeba jen na pražském letišti zaplatila banka za „VIP servis“ 17 600 korun, zjevně aby pan guvernér intelektuálně nestrádal setkáním s obyčejnými cestujícími.

Ano, pan guvernér, který loni bral v průměru 544 982 korun měsíčně na ruku, neletěl jako všichni guvernéři před ním „obyčejnou“ business třídou, leč potřeboval „first class“ pro superboháče. A ještě tento komfort a následné hotely nechal banku zaplatit i pro svou přítelkyni.

Teprve když se novináři začali na cestu vyptávat, Michl si cenu letenky pro svou přítelkyni nechal narychlo ex post strhnout ze mzdy vyplacené v říjnu.

Ne, s Michlem nepřišel finanční Armageddon. Bohužel nepřišla ani ta dospělost. Naopak do solidní instituce, která mimo jiné kontroluje banky a rozhoduje o tom, jak drahé budeme mít půjčky a hypotéky, vtrhl duch Miloše Zemana a lidí jako Mynář, Nejedlý či Kruliš: podojit veřejné finance a ještě si u toho náramně zamlaskat.

Anebo si Michl před cestou pouštěl písničku Kosti minulosti kapely J.A.R., jejímž autorem je zvažovaný ministr kultury Oto Klempíř:

Když tě život láká
Vyndej svýho ptáka ven.
Když tě život láká
Ovládací páku vem.