Česko zabíjí svou budoucnost: děti učí blbosti a kraje jim ještě brání ve studiu

Zkuste se ve Francii spolehnout na městský autobus, zkuste projít některé čtvrti v noci, zkuste přijít „jen tak“ v Británii do nemocnice...

V Česku se skvěle žije – pokud se tedy nenarodíte do exekucemi zavalené rodiny kdesi v Podkrušnohoří… nebo pokud nechcete jako desítky milionů vašich vrstevníků „na Západě“ studovat všeobecnou střední školu. Pak objevíte situaci, kterou lze nazvat pouze dvěma slovy: všechno špatně.

Zaprvé: vůbec nepotřebujeme jednotnou přijímací zkoušku.

Zadruhé: předat školství do rukou nekompetentních druhořadých krajských politických šíbrů byl zločin na budoucnosti tohoto národa.

Zatřetí: neschopnost státu zjednat nápravu, i když o problému ví přes patnáct let, je prostě nehorázná.

Jednotíme řepu

Část národa dnes nadšeně tleská bývalému řediteli Cermatu Miroslavu Krejčímu, že vydupal ze země digitální přihlašovací systém DiPSy. Ano, šlo o mimořádné dílo v rámci státní správy, ale zapomínáme, že jen lepíme díry na zcela zbytečném projektu. Na systému jednotné přijímací zkoušky (JPZ) je špatně úplně všechno – třeba že vůbec existuje.

Do roku 2017 žádný jednotný přijímací systém neexistoval a nikomu z uživatelů nechyběl. Školy, žáci ani rodiče nepořádali demonstrace za jednotnou přijímací zkoušku, ředitelé nepsali články „Ó, moudrá vrchnosti, zachraň nás svou unifikací!“.

Ale přesto obmyslní poslanci JPZ zavedli, stejně jako předtím jednotnou maturitu. Národ je totiž podle politiků zjevně něco jako řepa. A tu musíme za veřejné peníze jednotit.

Tohle je první zásadní omyl – stát nemá dělat nic, co není nutné. Zopakujme: od roku 1989 do roku 2017 jsme žádnou jednotnou přijímací zkoušku neměli a nijak jsme nestrádali. Aby ne. Proč by taky měla být stejná přijímací zkouška na výběrové bilingvní gymnázium PORG v Praze a na Střední uměleckou školu varhanářskou v Krnově? Proč má mít Střední škola dostihového sportu a jezdectví stejnou přijímací zkoušku jako špičková státní gymnázia v Brně? A proč má být někdo a priori vyloučen kvůli tomu, že v otázkách na přísudek jmenný se sponou nedosáhl dvaceti bodů? Co když jenom měl pech na rodiče a základku? Co to celé je, s prominutím, za bolševický nesmysl?

Celý tenhle nonsens začal ve chvíli, kdy tehdy dominantní ČSSD vadilo, že přijímací zkoušky na vysoké i střední školy nabízí školám na klíč soukromé projekty jako Scio či Kalibro. Takže se založil státní Cermat a dostal na svou práci monopol – místo abychom nechali školy, ať si přijímají děcka podle svých potřeb jako v naprosté většině svobodného světa. Ale my místo toho máme Cermat, který postupně bobtná a bobtná, přičemž jeho provoz vyšel od založení v roce 2006 na několik miliard.

Zločin na dětech

Středočeský kraj patří mezi nejbohatší kraje, je přímo propojen s metropolí, kde spousta jeho obyvatel pracuje či studuje. Krom toho jde o kraj nejlidnatější (má více obyvatel než Praha), navíc s populací neustále rostoucí. A teď si přečtěte, co schválilo osvícené vedení toho kraje v roce 2020 v rámci závazného dokumentu „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ve Středočeském kraji 2020–2024“:

„Navyšování kapacit středních škol bude vzhledem k dostačující nabídce širokého spektra oborů středního vzdělání a neobsazeným kapacitám škol do rejstříku škol a školských zařízení zapisováno pouze ve výjimečných a odůvodněných případech, a to s ohledem na stávající naplněnost dané školy a kvalitu školy s přihlédnutím k uplatnitelnosti absolventů školy na trhu práce a potřeb trhu práce.“

Přeloženo: nebudeme stavět nové školy, nebudeme otevírat nové třídy a nebudeme ani povolovat nové školy a třídy, kdyby je chtěl stavět soukromník.

Volný víkend pomohl. Pondělní přijímačky nám připadaly snazší, říkají deváťáci

Chlívek je za pětatřicet let sledování české politiky zvyklý na ledacos, ale z tohohle se mu třepou kopyta ještě dnes, pět let poté. Ani v jiných krajích to není lepší, lokální byznysoví šíbři i tam vysvětlují lokálním politickým šíbrům, že priorita pro kraj je levný posunovač výroby, pracující za jen o chlup víc, než je minimální mzda.

Ano, loni třeba Středočeši schválili změnu, „Dlouhodobý záměr“ od loňska počítá s novými školami. Ale to všechno je jednak teprve ve fázi projektů, jednak jako plivnutí do moře. Na Praze-západ máme dle slov samotné paní hejtmanky „neuvěřitelných 16 deváťáků na jedno gymnaziální místo“.

Ignorance jako princip

Po skokovém propadu porodnosti v devadesátých letech přišel po roce 2002 obrat, který vyvrcholil v roce 2008. Ale už někdy kolem roku 2005 se začal objevovat zoufalý nedostatek jeslí a školek, které jsme pro roce 1989 coby prázdné objekty opouštěli.

Ok, těžko chtít po starostkách a starostech malých obcí, aby sledovali úmrtnostní tabulky a stihli během roku dvou nachystat jesle a školky. Ale pokud mi v roce 2005 schází školky, nepotřebuju ani vychozenou devítku na to dopočítat, že za pár let budou praskat ve švech základky a posléze střední školy. (A to úplně vypouštíme fakt, že velmi silné ročníky narozené v letech 2007–2021 doplnily v posledních třech letech desítky tisíc dětí z Ukrajiny.)

Zároveň se – zejména v Praze a Středočeském kraji – mění socioekonomická struktura. Ubývá dělnických profesí, přibývá intelektuálně náročnějších míst. Rodiny, které se před třiceti lety při slově „gympl“ ušklíbaly, posílají své ratolesti na drahé přípravné kurzy.

A co na to náš skvělý Středočeský kraj, plný bohatých středoškoláků a vysokoškoláků? „Navyšování kapacit středních škol bude (...) zapisováno pouze ve výjimečných případech.“

Driluj kroky na placu

Česká republika má zcela absurdní množství specializovaných odborných středních škol. Máme 114 dřevařských a nábytkářských středních škol, máme 226 škol zaměřených na hotely a potravinářství. Kolik absolventů 64 středních škol zaměřených na hotelnictví skutečně bude pracovat ve vystudovaném oboru? A kolik bude v oboru pracovat lidí, kteří vystudovali něco úplně jiného? A ruku na srdce, skutečně je nutné se čtyři roky specializovat na to, jak kmitat po placu?

Naše vzdělávací soustava vychází z principu, že se člověk vyučí brusičem skla, v šestnácti nastoupí do fabriky a když dosáhne 67 roku, tak po 51 letech z té stejné fabriky odejde – což je v 21. století naprostý nesmysl. Realita je úplně jiná: pracovní místo i obor měníme několikrát za život, protože místa a obory vznikají a zanikají, stěhují se, mizí a nově se objevují.

Ale Česko se tváří, že se ho to netýká. Všeobecné vzdělání dovolíme jen třetině populace, i když zejména ve velkých aglomeracích je poptávka násobně velká. A i když v zemích na západ od nás studuje všeobecné střední školy přes polovina žáků.

Právě proto, že jen málokdo vydrží celý život v pozici knihvazače, chovatele drobného zvířectva, aranžér, technik dokončovacího zpracování tiskovin, šič oděvů (což se liší od šiče prádla) – což jsou všechno obory, která se u nás oficiálně studují.

A co je nejhorší: články jako tento vycházejí v novinách nejméně posledních pět let. Petr Fiala nám mezitím vysvětlí, že musíme volit jeho, protože jinak se naše demokracie, chudinka jedna šestatřicetiletá, zhroutí, a Andrej Babiš nás zahltí plakáty o nejhorším premiérovi a výkřiky o okradených důchodcích.

„Já mám zadání tě na přijímačky připravit!“ Dusit děti a stresovat rodiče ale není třeba

Že děti nemohou studovat? Že se naše konkurenceschopnost v časech skutečně historických civilizačních proměn propadá? Že se model levné dílny pro Německo dávno vyčerpal? To vše je jim úplně u zádele. Chlívek vsadí výplatu, že v dubnu 2026 budou rodiče a novináři naříkat nad školskými absurditami úplně stejně jako dnes.

Báječná země, tohle Česko. Tedy pokud se nenarodíte pod Krušnými horami nebo nechcete studovat na střední škole...