Fakt je, že tím možná nechtěně stále dokazuje prim Ameriky, významu její ekonomiky a též její finanční síly. Jiná hlava státu prostě takovou moc nemá. Vladimir Putin by mohl tweetovat celé dny, ale pokud by zrovna nehovořil o možném jaderném napadení jiné země, nikdo by nezívl. Protože celé Rusko je globálně ekonomicky prostě nezajímavé.
V USA pomáhá, v Česku škodí?
Přesto je pozoruhodné, že i u Trumpa fungují zcela běžné politické či hospodářské instinkty. Vezměme jeho tlak na americkou centrální banku (Fed). Ten je zcela učebnicový ve dvou ohledech. Jednak každý volený potentát potřebuje nějakého „obětního beránka“ pro své případné neúspěchy. A tuto roli často sehrává centrální banka. Instituce mocná, ale z definice neschopná vést kampaň a používat komunikaci jako volení politici. Je to ve vyspělém světě tak známá věc, že se o ní píšou odborné studie. A zadruhé proto, že i Trump chce ve snaze o znovuzvolení od centrální banky jediné: nižší úroky a slabší kurz dolaru. Prostě ukázkovou uvolněnou měnovou politiku, která zajistí hospodářský růst, zaměstnanost, a tedy i předvolební spokojenost voličstva.
Tady se začíná Trumpův příběh hezky prolínat s nedávnou českou měnovou historií. Zanedlouho to bude šest let, co Česká národní banka oslabila kurz koruny, aby v nejdelší novodobé hospodářské recesi podpořila ekonomiku, když už nemohla snižovat úrokové sazby. Ty byly na nule. Zafungovalo to, do půlroku byla ekonomika z krize pryč, toto „nahození“ jí dovolilo se nadechnout a rozjet. Ta jízda trvá od té doby bez přerušení dodnes. Připomíná to stejné opatření tehdejší československé banky v roce 1934, které oslabením kurzu ukončilo do šesti měsíců úpornou hospodářskou krizi.
Zabednění čeští politici (Zeman, Hamáček, Štěch) byli proti a přesvědčovali společnost, že ji zase „někdo o něco okradl“. To je ale jejich rétorika léta, nic jiného se nenaučili, sami nic pozitivního nikdy nepřinesli a žádný impulz ekonomice nedali. Budiž, toť smutná česká realita. Stejně jako dokonale absurdní fakt, že proti použití kurzu k zastavení marasmu začali bojovat ti, kteří léta přesvědčovali veřejnost o výhodnosti koruny, vlastní měnové politiky a užitečnosti použít kurz právě v takové extrémní situaci a tvrdili, jak by Řecku pomohlo být mimo eurozónu a devalvovat (Václav Klaus). Centrální banka dělá svou práci a domácí průměrní politici jsou jako obvykle mimo.
Od Kovandy po Kohouta
Pikantnější je, že úplně stejně jako ekonomicky nedovzdělaná politická elita, která nemusí znát vše, argumentovali někteří analytici. Vzpomenete na všudypřítomného Lukáše Kovandu a jeho někdejší svatý boj proti kurzovému závazku? Tehdy hlásal, že je potřeba naopak kurz koruny posílit! Stejně „chytrá“ rada jako říct firmě, která má plné sklady a v krizi neprodává, že by měla ceny neprodaného zboží zvýšit. Taková hloupost nenapadne ani poslední účetní. Každá rozumná firma v takové situaci dělá opak, ceny snižuje. Tedy oslabuje kurz.
A hle, dnes stojí Kovanda na straně běžných učebnicových argumentů. Když jde o Trumpa, najednou směle v tisku prohlašuje: „Máloco zvyšuje Trumpovy šance na znovuzvolení jako (…) signalizované snížení úroků. Taková měnová politika centrální banky totiž dost možná protáhne dějinně nejdelší americkou ekonomickou expanzi o dlouhé měsíce.“ Nebo: „Trump zjevně věří (a nikoli neopodstatněně), že výrazné snížení úroků vlije euforii do burziánských žil (…) a řadový Američan se mu za své zbohatnutí odvděčí znovuzvolením.“ Aha, jasně. Čili v Americe učebnice fungují, u nás dle Kovandy ne. Nízké sazby podporují růst. U nás ve špatných časech pomůže naopak asi zvýšení úroků a silnější kurz.
Historicky nejdelší období amerického růstu by samozřejmě nebylo možné bez podpory měnové politiky. Bez centrálních bank by dnešní vyspělý svět byl v mnohem horším stavu, než je. Přesto i další tzv. analytici, jako je bez vysokoškolského ekonomického vzdělání publikující Pavel Kohout nebo duo Šichtařová–Pikora, neustále opakují lži o podstatě měnové politiky po roce 2013.
Krize podle Šichtařové
Posledně jmenovaní pak s odhodláním zavilých ekologistických bojovníků od roku 2009 věští pro jistotu krizi každý druhý rok, aby nějakou náhodou nezmeškali, když už zcela špatně odhadli tu v roce 2008. Eurozóna už se měla dávno rozpadnout, oslabený kurz měl přinést stagnaci a Česko mělo být v krizi asi třikrát za poslední léta. Jejda, nějak to nevyšlo.
U Kovandy těžko říct, co způsobilo ten obrat. Na lobotomii to nevypadá, a ani přechod od jednoho obchodníka s cennými papíry do firmy ovládané zetěm stávající ministryně financí Schillerové to neobjasní. Mám jinou hypotézu. Naši slavní analytici prostě často publikují ne to, co je pravda, ale prostě to, co se dobře prodá. Bez ohledu na fakta. Otázka je, jakou to má pak hodnotu. Kdyby měli opravdu lepší odhad budoucnosti, budou bohatí. Nejsou. A právě tak je třeba se dívat též na jejich dobré rady a doporučení.
