Kabinet nespojuje společná vize (ostatně také proto ji nedokážou ani zformulovat), ale patologická obava z hnutí ANO, ke kterému se dnes kloní přibližně třetina všech voličů. Jenomže Antibabiš přestává být postupem času téma. Tím spíše, když Babiš není tolik vidět, a tím spíše, že nepřichází pětikoalicí tolik vytoužený rozklad hnutí ANO, ale naopak hnutí mírně posiluje.
Zjednodušeně řečeno, s čím se dají vyhrát volby, to nestačí na vládnutí, navíc v těžkých časech. Popravdě se ani nedivím, vzpomínám, jak náročné bylo v době pandemie řídit zemi v koalici s jedním partnerem, činit tak v pětici je vyloučené. Hra na jednotu je pouze přáním.
Názory na řešení krize jsou natolik rozdílné, že udržet pod jednou pokličkou fatální neshody třeba mezi levicovými progresivisty Piráty a spíše konzervativní ODS je v čase nemožné. Hnutí STAN hledá samo sebe a navíc má žalostně málo lidí na vládní pozice a TOP 09 a KDU-ČSL nezbývá než stát v rohu a modlit se, aby jim ODS nabídla další koalici. S tím se díra do světa fakt neudělá.
První rok se s tím dalo vyjít. Neúspěch se jednoduše shodil na minulou vládu. A úspěchy, jakkoliv byly třeba připraveny vládou minulou, si přivlastnil Fialův kabinet. Tím bych se ale netrápil, v politice je to běžné.
Průšvih je jinde. Tato vláda tomu totiž sama uvěřila. Místo, aby si uspořádali myšlenky, shodli se, že navenek pojedou politický marketing, ale uvnitř si řeknou tvrdou realitu, tak se vzájemně ubezpečovali v polopravdách a dezinformacích, které jejich PR týmy vypouštěly do světa s nevídanou frekvencí.
Místo aby hledali věcné řešení v energetické krizi, opakovali naprosté nesmysly o námi způsobené závislosti na ruském plynu. Výsledek? Máme nejdražší energie v přepočtu na kupní sílu v EU.
Místo aby začali akčně řešit ceny potravin, hledali viníka v Agrofertu. Výsledek? Máme jedny z nejdražších potravin v EU.
Místo aby udělali zavčas systémové opatření v cenách pohonných hmot, řešili přimíchávání biopaliv, aby dostali bývalé firmy Andreje Babiše. Výsledek? Firmy se jim vysmály, přimíchávat musí kvůli nařízení EU, dopad na ceny tak byl čistá nula.
Místo aby v době předsednictví zvedli ruku proti rozšíření emisních povolenek na domácnosti nebo konci aut se spalovacími motory, hodili to zmateně na naši vládu. Výsledek? Domácnosti i firmy po českém předsednictví budou platit, až se prohnou, a chyby napravuje ekologičtější Švédsko.
Místo aby řešili inflaci, nechali to v rukou centrální banky a vymlouvali se na minulou vládu. Výsledek? Zatímco Babišova vláda měla inflaci na konci 2021 na průměru EU, tato vláda ji má o 60 procent vyšší, než je evropský průměr.
Místo aby vysvětlovali demonstrantům, proč je již 20 procent lidí na hranici chudoby a co s tím udělají, nazvali je proruskými šváby a pro jistotu udělali billboardy s Babišem vedle Putina. Výsledek? Protivládní demonstrace nabírají nebývalých obrátek.
Mohl bych pokračovat.
Za zmínku ještě stojí poslední majstrštyk. Chybu ministra financí, který se ve výběru válečné daně spletl v listopadu 2022 o 60 miliard korun, hází zástupci pětikoalice samozřejmě na ANO. Proč? Protože jsme nevyházeli úředníky resortu financí, kteří tam jsou ještě z dob Eduarda Janoty…
Zkrátím to. Preference se začínají pomalu otáčet. Lidi už nezajímá, kdo je viníkem. Chtějí, aby vláda, která přijala odpovědnost za řízení země, dokázala, že vládnout umí. Že si jde za svými cíli, že má vizi a že se dokáže za přešlapy omluvit.
Vládli jsme v nepoměrně horší době, rozhodovali jsme v podmínkách, které bych nikomu nepřál zažít ani na den, opozice se s námi nemazala, ale uměli jsme uznat chybu a nebáli jsme se třeba i výměn ministrů.
Tato vláda se ale bojí i vlastního stínu, natož rozhodnutí. A výmluvy už nikoho nezajímají.
