Pro svou velkou citovost, něhu a krásu se stala idolem své generace, zejména pak díky roli Julie v Krejčově inscenaci Shakespearovy tragédie z roku 1963, kde jí byl partnerem Jan Tříska. Stačí si jen pozorně prohlédnout fotografii z někdejší inscenace, dvojportrét obou mladých herců, je to obraz autenticky prožitého citu a není těžké si představit, jak intenzivní nastudování to muselo být.
Rezonovalo i pro svou silnou výpověď generačního vzdoru, s nímž se identifikovala válečná generace dospívající v neblahých padesátých letech, která právě počátkem šedesátých let zvedala hlavu a cítila první uvolnění. Naštěstí existuje filmový dokument o jeho vzniku, který natočil Radúz Činčera a stojí za vidění.
Jedna z nejdůležitějších poválečných kariér
Lze pochopit, že většina z těch, kteří o Marii Tomášové nyní, když zemřela, psali, se musela uchýlit k informacím, které jsou dispozici. Kdo by si ale lámal hlavu, když to lze opsat z internetu. Přesto ale považuji za trestuhodné, že ani ČTK si nedala práci, aby popsala její divadelní kariéru, která byla jedna z nejdůležitějších v poválečném českém divadle, místo toho se vytáhly nedůležité filmy, v nichž Tomášová hrála, a tento „nekrolog“ pak vesměs všechna média přežvýkala.
RECENZE: Věřit napsaným slovům. Vnímavá duše herečky Marie Tomášové |
Že pro ni psal úžasné ženské postavy Josef Topol, že byla jeho Évi v Kočce na kolejích a Elou v Hodině lásky, Marií v Konci masopustu, ani zmínka. Role pro ni psal i František Hrubín, třeba Zuzku v Srpnové neděli. A co její úžasné postavy v Čechovových hrách v Krejčově režii – Nina Zarečná v Rackovi, Máša ve Třech sestrách a po dvaceti letech pauzy Raněvská ve Višňovém sadu.
Vedle dívčího půvabu měla zvláštní dar, o němž mluvil i Josef Topol, a sice čistotu a upřímnost, které dokázala tak přesvědčivě přenést i do svých rolí. Zato se tato herečka, která byla po zlikvidování Divadla za branou na dvacet let od divadla odstavená, a bolševik ji milostivě dovolil, že mohla recitovat jen v Lyře Pragensis, dočkala titulku na iDNES, v němž se praví, že zemřela filmová Anna proletářka a partnerka Jana Třísky. Titulek, který sugeruje, že šlo o herečku, která hrála v prorežimních snímcích, a ještě typicky bulvárně zkresluje fakt, že Tomášová byla Třískovou hereckou kolegyní. Tak úderný titulek musel zopakovat Blesk i Super.
Život s čistým štítem
Tomášová pocházela z věřící rodiny a celý život byla v opozici vůči komunistickému režimu a není problém dohledat si, jak to bylo s jejím obsazením do filmu, mluvila o tom například v rozhovoru pro Lidové noviny. Tomášová poté, co si přečetla scénář, roli vrátila, snažila se vymluvit na povinnosti ve škole, musela jet na Barrandov a tam podepsat, že roli odmítá. Byla přesvědčená, že ji že školy vyhodí, v té době také komunisti zavřeli bratra jejího otce. Potom byl rok a půl pokoj a pak se rozhodlo, že se bude točit znovu a opět na ní produkce tlačila. Už se bála a nakonec jí škola roli započítala jako absolventskou práci.
Nesl mě v náručí celou zlámanou, vzpomíná na Třísku herečka Tomášová |
Tomášová ale nepotřebuje žádnou obhajobu, to, že v nechutných padesátých letech měla strach nevzít roli v tendenčním snímku, není žádný prohřešek. Měla celý život čistý štít, o divadlo ji režim připravil v nejlepších letech, když se pak do něj mohla vrátit, cítila velkou nejistotu a pochybnosti. Návrat byl pro ni složitý a obnovené Divadlo za branou existovalo pouze tři roky, pak muselo skončit, stát už jej nechtěl platit.
Naposledy hrála Ilsu v Krejčově inscenaci Pirandellových nedokončených Obrů z hor, textu, který se zamýšlí nad postavením umění ve společnosti a řeší dilema, zda se umělec může uchýlit do vlastního světa, nebo má setrvat v reálném světě, aby jeho dílo žilo, i když odezva není dostačující. K tomuto sváru se Krejča cítil potřebu se vyjádřit a jeho inscenace tehdy promluvila silně, Tomášová ale už nikdy v divadle dramatickou postavu nevytvořila.
