Lekce o demokracii: U nás říkáme, že je křehká, tak často, až se z toho stalo klišé. Co víc, naznačuje to, že demokracie je něco jako finální produkt, který nám byl svěřen s tím, že ho máme opatrovat jako oko v hlavě. Když se moderátor Saša Michailidis zeptal, kdy si Snyder poprvé její křehkost uvědomil, historik místo toho mluvil o tom, že demokracie je obtížná, složitá a pracná záležitost, která pomáhá pochopit koncepty a když je ohrožena, vede lidi k činům.
Není o tom, že nám ji někdo zvenčí kazí. Musí za ni zodpovídat každý, alespoň trochu, a chránit instituce, na nichž demokracie stojí. Nelze se předem podřizovat a čekat, že s tím někdo něco udělá. Proto je Snyder rád, kolik je v Americe aktivistů, ostatně sám je jeden z nich.
Test Posseltem. Kontroverze kolem sudetoněmeckého setkání v Brně |
Lekce o nerovnosti: Demokracii ohrožuje zejména extrémní nerovnost dneška, kdy nepatrný počet lidí vlastní obrovská množství peněz. Díky nim dokážou ovlivňovat výsledky voleb, chod států, vedení válek a své bohatství tím vším ještě zvyšovat. Je to nebezpečí, s nímž se demokracie bude muset vypořádat, mají-li ostatní mít naději. Snyder nemluvil přímo o přerozdělování, ale já si v tu chvíli nemohl nevzpomenout na u nás oblíbenou frázi, že progresivní zdanění je snaha trestat úspěšné. Říkám tomu Kalouskův axiom.
Lekce o technologii: Je z podstaty prospěšná, když slouží. Což se nedá tak úplně říct o sociálních sítích, ale někdy i o umělé inteligenci, zejména ve vzdělávání. Už covidová pandemie nás naučila, že předat vzdělání počítačům nejde. Může se stát, že nezkrocená AI během deseti let prakticky zlikviduje vzdělání od střední školy výš.
Ultras–choreo–pyro. Vražedná trojkombinace nejen pro Eden, ale pro celý fotbal |
Lekce o šnečkovi. Ne, o nás: Jednou s evoluční bioložkou Olivií Judsonovou pozorovali šnečka, který plul na listu směřujícím do středu jezera. Ví ten šnek, co dělá? zeptal se historik. Ze svého pohledu ano, řekla bioložka. Zasmál jsem se v tu chvíli jako celý sál, ale taky jsem se bál, jestli i naše civilizace ví, co dělá a přál si, aby to věděla.
Lekce o dějinách, které trvají: Zejména po roce 1989 dospěli mnozí k názoru, že historie skončila a máme před sebou jedinou správnou cestu časem vpřed. Jenže dějiny trvají, a stejně tak jiné cesty, které se mohou hodně zvrtnout, což se taky děje, teď na Západě historickém i aspirujícím. Věříte ve šťastný konec? zeptal se moderátor v samém závěru. Já nevěřím v konce, opáčil historik. Dějiny pokračují pořád dál. Potkáme v nich lidi, o kterých jsme nikdy neslyšeli, přijdou změny, které jsme nečekali. Já věřím v usilování o štěstí.
