Zmíněná reportáž je k vidění zde. Co se vlastně stalo?
V případu jde ve stručnosti o to, že v roce 2010 koupila kyperská společnost Romneya od manželů Sládečkových jejich společnost na dovoz a zpracování masa U Rytířů s. r. o. Za tuto společnost zaplatila kupní cenu 45 milionů korun a vyplatila její dluhy 16,5 milionů korun, za které Sládečkovi ručila.
HLAVÁČ: Jak z Babiše udělat vraha aneb co se do reportáže nedostalo |
Po roce reklamovala Romneya sníženou hodnotu společnosti. Strany se přou o to, zda důvodem byly účetní machinace za období, kdy společnost řídili Sládečkovi, anebo, zda problém spočíval v tom, že nejdůležitější zákazník společnosti U Rytířů, obchodní řetězec Tesco, nechtěl odebírat maso od společnosti, za kterou tušil Agrofert Andreje Babiše.
To, že byl Milan Sládeček v nějakém obchodním vztahu s Agrofertem, potvrzuje ručitelské prohlášení vystavené Agrofertem ve prospěch pana Sládečka, jehož fragment byl ukázán v reportáži. Nějaké formě angažovanosti nasvědčuje i to, že v insolvenčním řízení, které je vedené s manželi Sládečkovými, figuruje jako věřitel společnost Kostelecké uzeniny patřící do skupiny Agrofert. Zda Agrofert společnost Romneya nějakým způsobem vlastnil, nebo jen transakci například financoval pro někoho třetího, nelze z dostupných podkladů spolehlivě určit.
Ve druhém dílu pořadu je už jen málo nových informací v této kauze. Uklízečka pana Sládečka, která otevírá dveře skladu ještě dříve, než paní Slonková vezme pořádně telefon do ruky, aby jí zavolala, si perfektně vzpomíná na šest let starý rozhovor, který zaslechla z druhé místnosti, kdy někdo údajně z Agrofertu nutil bývalou účetní společnosti U Rytířů, paní Zemanovou, aby řekla, že účetnictví ji nutil falšovat pan Sládeček.
Reportéři pak volají dnes už bývalému zaměstnanci Agrofertu, který jim tuto skutečnost nejprve potvrdí a pak odmítne rozhovor na kameru. Většinu reportáže zabírá rozhovor s po těžké nemoci silně indisponovanou bývalou účetní, která přizná falšování účetnictví, ale v daleko menší míře (zhruba za 200 tisíc korun) než odpovídá slevě z ceny, kterou požadovala Romneya. Striktně odmítne, že by ji někdo naváděl, aby vinu za falšování svedla na pana Sedláčka. Informace v reportáži se tedy značně rozcházejí, zůstává snad jen jistota, že s účetnictvím někdo manipuloval.
Samotnou reportáž zakončuje vzájemný dialog Slonkové a Kubíka, ve kterém se trochu překvapivě shodují v tom, že amatérský způsob akvizice společnosti U Rytířů na Babiše nevypadá.
V tom je třeba s autory naprosto souhlasit. Představa, že Agrofert v čele s Babišem, který měl už v roce 2010 zkušenosti s desítkami podobných akvizic, by si zrovna v této počínal tak naivně a v kupní smlouvě by si například nevymínil, že bývalí majitelé nesmí být po nějakou dobu aktivní ve svém původním podnikání pod jiným jménem, je opravdu jen těžko uvěřitelná. Stejně nepravděpodobná je i skutečnost, že si Agrofert koupil společnost, která stojí a padá jen s dodávkami pro jednoho klienta, se kterým navíc sám údajně nemá ideální vztahy. To, že se v Česku nic neutají, není přece žádné tajemství.
Pokusme se tedy zrekonstruovat, jak vlastně kupující i prodávající z obchodu vyšli.
Prodávající manželé Sládečkovi měli za firmu dostat 45 milionů korun. Z toho devět milionů činilo takzvané zádržné, které Romneya už nezaplatila, ale započetla na pozdější vyrovnání. Jsme tedy na 36 milionech. Z těch měli v rámci narovnání vrátit ve splátkách 21 milionů, ale podle insolvenčního rejstříku zaplatili pravděpodobně jen 2,2 milionu. Z transakce tak měli pravděpodobně čistý nezdaněný výnos 33,8 milionů. Do společnosti dali na začátku kapitál ve výši 500 tisíc korun.
Každý, jen trochu zodpovědný podnikatel, si nechává výnos z prodeje společnosti, kterou vlastnil, jako rezervu pro případné nároky kupujícího po dobu, kdy kupující může takové nároky na slevu z kupní ceny uplatnit. Něco takového se v tomto případě pravděpodobně nestalo, protože i kdyby Sládečkovi zaplatili všechny závazky ze smlouvy o narovnání, stále by jim mělo zbýt z obchodu 15 milionů korun. Obviňovat firmu Romneya z finančního kolapsu Sládečkových je tedy víc než zavádějící tvrzení.
Jak z obchodu vyšla Romneya? Za firmu zaplatila po odečtení nezaplaceného zádržného 36 milionů a zaplatila její dluhy ve výši 16,5 milionů. Ze smlouvy o narovnání obdržela pravděpodobně jen zmíněných 2,2 milionů a společnost U Rytířů byla posléze prodána za 500 tisíc korun. Na obchodu tak ztratila 49,8 milionů korun. Svoji pohledávku pak pravděpodobně prodala společnosti Kostelecké uzeniny, která má určitou šanci z insolvenčního řízení dostat exekutorem zatím zajištěných 18,8 milionů korun.
Kdo se má cítit v této kauze poškozený? Která strana smlouvy má právo být více frustrovaná? Ať si na základě faktů rozhodne každý sám. Ať dohnal pana Sládečka k sebevraždě kdokoliv, Babiš to ale rozhodně nebyl.
