Ačkoli jsme během posledních týdnů zaznamenali zásluhou nové, vysoce infekční varianty omikron viru SARS-CoV-2 rekordní počty denních infekcí, nenaplnily se obavy, že budou opět zahlceny nemocnice (leží tam v posledních dnech jen téměř 4000 covidových pacientů) a denně budou umírat stovky lidí (v posledních dnech jich umírá denně „jen“ kolem 50). Je třeba poznamenat, že denní počty hospitalizací a úmrtí ještě nekulminovaly a jsme v tomto ohledu ve fázi stagnace na poměrně vysokých číslech.
Vysvětlením je, že se česká populace už zřejmě skutečně blíží stavu „kolektivní tolerance“, a to jak zásluhou očkování, tak proděláním nemoci. Doposud bylo aplikováno přes 17 milionů dávek vakcín (téměř čtyři miliony lidí dostaly už i třetí dávku), onemocnění prodělalo nejméně přes 3,5 milionů lidí.
Varianta omikron, která způsobuje téměř všechny nynější infekce a onemocnění, je ale nejen vysoce infekční, ale také částečně uniká ochrannému působení protilátek získaných vakcinací nebo dřívější infekcí, takže mohou snadno onemocnět i lidé, kteří dostali jen dvě dávky vakcíny, ale i ti, kteří onemocnění vyvolané předchozími variantami již v minulosti prodělali. Výrazně se zvýšil i počet onemocnění dětí, včetně případů vyžadujících hospitalizaci.
Přesto se zdá, že během několika týdnů projde omikron prakticky celou populací, velké většině lidí alespoň částečně chráněných očkováním nebo proděláním nemoci příliš neublíží a styk s ním pouze zesílí jejich imunitní ochranu. Na tento efekt zřejmě trochu riskantně spoléhá i naše vláda, která ruší téměř všechna dosavadní protiepidemická opatření, a otvírá tak omikronu dveře k dokončení „promoření“ populace. Takové rozhodnutí je podle mého názoru ukvapené a mělo by následovat až po dosažení mnohem vyšší proočkovanosti. Zaráží mě, že dokonce už téměř úplně ustaly jakékoli snahy o propagaci očkování. Během příštích týdnů uvidíme, jaké budou důsledky zvolené strategie; samozřejmě bych byl rád, kdyby se ukázalo, že nebyla špatná.
Otevřené otázky a nadějné vyhlídky
Je už asi čas na částečné zhodnocení dosavadních zkušeností, doposud otevřených otázek a na úvahy o dalším postupu.
Faktem je, že virus SARS-CoV-2 s námi zůstane už možná navždy a že dosavadní ochrana proti jím vyvolanému onemocnění bude klesat. Na podzim proto může přijít další vlna onemocnění, hospitalizací a úmrtí.
Demokratické cvičení. Obstrukce nejsou vadou systému, ale jeho součástí |
Současné vakcíny bohužel nebrání infekci sliznic horních cest dýchacích. Na vývoji nové generace vakcín, které by poskytovaly i účinnou ochranu sliznic, ideálně proti širokému spektru možných variant viru, se už dlouho pracuje.
Nadějně se jeví perspektivy účinných antivirotik (zvláště Paxlovid), která by mohla být nasazena na samém počátku infekce, nebo i preventivně, a fungovala by proti širokému spektru variant viru. Všichni víme, jaký převrat v léčbě infekce virem HIV znamenal objev antivirotik účinných proti tomuto viru a jakou roli přitom hráli badatelé z našeho ÚOCHB Akademie věd. Moc bych se divil, kdyby se nyní na tomto pracovišti nepracovalo i na vývoji léků účinných proti viru SARS-CoV-2…
Zůstává nezodpovězená otázka, jakým indikátorem odolnosti proti vážnější formě onemocnění je přítomnost specifických protilátek v krvi. Ta samozřejmě nepochybně prokazuje, že člověk infekci prodělal. Není však jasné, jak vysoká hladina a kvalita těchto protilátek je dostatečná pro ochranu proti opakovanému onemocnění. Situaci samozřejmě komplikuje to, že omikron těm „starším“ protilátkám částečně uniká. Jisté ale zůstává, že nejlepší ochranu mají ti, kteří nemoc prodělali a předtím (nebo následně) byli i očkováni.
Odpůrci očkování mj. tvrdí, že dětem z prodělání covidu prakticky žádné nebezpečí nehrozí, zatímco z očkování ano. To je nebezpečný omyl – zhruba v jednom případě z tisíce u nich dochází k vážné zánětlivé komplikaci s potenciálními dlouhodobými následky (ty ostatně mohou být velkým problémem i u dospělých rekonvalescentů). U nás bylo doposud (a hlavně v nynější omikronové vlně) hospitalizováno několik set dětí.
Je třeba zdůraznit, že v takovýchto diskusích by zásadní význam mělo mít vždy stanovisko odborných institucí vyhodnocujících klinické studie a vydávajících schválení a doporučení vakcín, tedy Evropská léková agentura (EMA), americká CDC a FDA, náš SÚKL či Vakcinologická společnost. Pokud tito špičkoví odborníci dojdou k závěru, že pozitivní účinky jakékoli vakcíny jasně převažují nad riziky nežádoucích vedlejších účinků, pak by neměl být důvod k pochybnostem. Považuji to prostě za aplikaci zásad medicíny založené na důkazech. Mnozí, a bohužel mezi nimi i lékaři, ale vyznávají spíše jakousi medicínu založenou na dojmech…
Policie obvinila dva lidi za podporu terorismu, stíhá i pronásledovatele Kubka |
Přes dosavadní celosvětové obrovské výzkumné úsilí zůstává řada nejasností. Není známo, proč jsou někteří lidé odolní vůči nákaze, jiní se sice nakazí, ale nemají žádné příznaky, zatímco někteří mají těžký, a dokonce fatální průběh onemocnění. Málo se ví i o tom, jak závažnost onemocnění koreluje s dlouhodobými následky – chronickými srdečními, cévními a neurologickými komplikacemi – a jak jsou na tom z hlediska možnosti a závažnosti reinfekce lidé, kteří prodělali bezpříznakovou infekci.
Šiřitelé falešných zpráv
Každý den dostávám e-maily od lidí, kteří podléhají falešným zprávám o škodlivosti vakcín, neexistenci viru, globálních spiknutích snažících se pomocí uměle vytvořeného viru a toxických vakcín připravit nás o svobodu, zotročit, či dokonce vyhubit nás, o chystaném „norimberském procesu“ s námi, kteří propagujeme očkování, atd. Smutné je, že tyto nesmysly o očkování a viru šíří i někteří vlivní lidé. Je překvapivé, že demokratické státy proti šíření těchto smrtelně nebezpečných dezinformací prakticky nic nedělají a řídí se zásadou, že je potřeba i zde respektovat absolutní svobodu slova.
Pozoruhodné je, že mnozí lékaři nejsou informováni o tak základní věci, jako jsou skutečné kontraindikace očkování (pouze probíhající horečnaté onemocnění nebo prudká anafylaktická reakce na nějaké dřívější očkování). Domnívají se, že očkováni nemohou být například lidé trpící autoimunitními chorobami nebo ti, kteří covid prodělali a nedoporučují očkování těhotným ženám. Měli vědět, že ty patří právě mezi rizikové skupiny, neboť u nich hrozí zvýšené riziko těžkého průběhu.
Až neuvěřitelné je, že se v Česku nedávno ustavil spolek zvaný Paralelní lékařská komora, tedy sdružení snad až 3000 lékařů, kteří veřejně hlásají lži o škodlivosti vakcín a odmítají protiepidemická opatření. Tito lékařští „disidenti“ mají bohužel zastoupení i v představenstvu České lékařské komory, ba i v Senátu. Jsem přesvědčen, že by se s tím měla ČLK (jejímž prezidentem je dr. Milan Kubek, který neúnavně vystupuje na té správné straně) nějak rázně vypořádat. Tady totiž nejde o nějakou svobodnou výměnu odborných názorů, ale o jednání ohrožující zdraví a životy tisíců lidí.
Krize důvěry
Mnozí občané si stěžují, že jim vláda a vědci lhali, když před rokem slibovali, že po dosažení 70procentní proočkovanosti dospělé populace budeme mít po problémech. Tak by tomu asi skutečně bylo, kdyby s námi zůstala ta původní varianta viru. Ta byla ale vystřídána mnohem infekčnějšími variantami, u kterých by bylo nutné dosáhnout mnohem vyšší proočkovanosti.
Pátým dnem vir nezmizí, infekčnost omikronu může být delší. Je potřeba testovat na konci izolace, míní experti |
Vedlejším produktem té epidemie je něco možná ještě horšího než ty desetitisíce mrtvých a ekonomické škody. Je to prohloubení zásadní nedůvěry mnoha lidí k vládě a politikům vůbec a obrovský rozmach těch mnohdy až šílených falešných zpráv, kterým věří spousta lidí víc než solidním vědeckým informacím. Kořeny tohoto problému jsou asi hluboké a souvisí s neblahou úlohou bulvární žurnalistiky, ale především asi s problematickými aspekty té naší pokažené liberální demokracie, ve které je za vysoce ceněnou hodnotu pokládána neomezená svoboda šířit jakékoli lži a pomluvy, ale také absolutní nadřazování osobní svobody (například nenechat se očkovat) nad elementární solidaritou s ostatními.
Velký vliv mají bohužel (nejen u nás) i různé protivědecké nálady, které se projevují nejen negativním postojem k vakcinaci, ale také ke geneticky modifikovaným plodinám, pokusům na zvířatech nebo odmítáním jaderné energetiky.
Nejhorší ale podle mého názoru může být vliv našeho politického systému, ve kterém si politické strany „jdou tvrdě po krku“ (a to často i ty, které spolu vládnou v koalici). Představitelé opozičních stran přesvědčují veřejnost, že ti momentálně vládnoucí jsou nejhorší škůdci národa. Když se pak vládní garnitura změní, role se obrátí a nová opozice obdobně ostouzí novou vládu. Není pak divu, že když dojde ke krizi podobné té dnešní, mnoho lidí vládním opatřením nevěří a zodpovědné politiky podezřívá opět ze lži a nečistých motivů.
Moc bych si přál, abychom se poučili z toho, jaké ošklivosti během nynější krize v naší společnosti vyhřezly a abychom se pokusili o nápravu poměrů.
Obávám se ale, že spíše dál pojedeme v těch zajetých kolejích a z toho ošklivého „tunelu“ ještě dlouho nevyjedeme…
