Také jsem měl příležitost setkat se ve vatikánské obrazárně s obrazem Jana Matejka Polský král Jan III. Sobieski u Vídně. A s potěšením zjišťuji, že naše dojmy (autora textu Jiřího Peňáse i můj) se shodují jak co do obrazu samého, tak co do evropského významu události, kterou tak výrazně zachycuje.
Domnívám se však, že autor se dopustil určité historické, ale časté nepřesnosti – že zásluhu za úspěšnou obranu Vídně přisuzuje Karlu V. Lotrinskému. Ten sice připravil strategický plán osvobození Vídně, který pak polský král uskutečnil a v bitvě na Kahlenbergu 12. září 1683 Vídeň osvobodil, ale před tím bylo nutno od počátku července město s posádkou necelých 12 tisíc vojáků proti 250 tisícům Turků uhájit. A tady se děje bohužel tradiční historická křivda. Město hájila z pověření císaře tzv. Rada tajných pověřenců zastupujících nepřítomného císaře, který předsednictvím této rady pověřil viceprezidenta své válečné rady, českého šlechtice hraběte Kašpara Zdeňka Kaplíře. Ten spolu s vojenským velitelem města hrabětem Rüdigerem ze Starhembergu město po více než dva měsíce proti Turkům za dramatických okolností udržel až do příchodu spojeneckých armád. Jejich zásluha je tak rovna zásluhám osvoboditelů. Oba byli po zásluze jmenováni polními maršály, ale zatím co hrabě ze Starhembergu je dodnes s úctou vzpomínán, pan Kaplíř, pán ze zámku v Milešově, spí zapomenut v leta uzavřeném a opuštěném kostele a z našich dějin jakoby zmizel. Přitom do nich, ale i do evropských dějin po zásluze patří.
Jsou řídké, ale i výmluvné zmínky, kupříkladu právě v dějinách Rakouska vydaných Nakladatelstvím Lidové noviny. Zdeněk Kalista jej rozebírá ve svém díle Čechové, kteří ovlivnili dějiny.
Velmi podrobně se jeho životní dráhou obírají autoři publikace Hrady, zámky a tvrze, díl severní Čechy (vydané nakladatelstvím Svoboda v roce 1984).
- 18. června 2010 18:15
