Ze zpětného pohledu se vše zdá být samozřejmé. Před 35 lety měli za sebou Poláci červnové, jakési polosvobodné volby, Maďaři přijali novou ústavu a pracovali na přechodu k pluralitní demokracii a o pár týdnů později dokonce padla Berlínská zeď. Co jiného bylo tedy možné čekat než to, že se komunismus začne drolit i v Československu? Jenže kdo ty dny zažil, neztratil paměť a netrpí bájivou lhavostí, dobře ví, že podobně odvážné myšlenky se mu tenkrát nevkrádaly skoro ani do snů.
Zvládneme to? Týž establishment, který před dekádou otevřel volný průchod do Německa, ho teď uzavírá |
Pamětník nikdy nezapomene, jaké to bylo například překračovat v září 1989 na cestě z dovolené v Bulharsku hranice mezi Rumunskem krutovládce Ceausesca a postkádárovským Maďarskem, kterému jsme desítky let záviděli jeho gulášový socialismus a jímala nás hrůza z toho, že nám Budapešť nově uteče ještě dál. A že se to může stát, si uvědomil, když o pár hodin později zažil realitu hraničního přechodu maďarsko-československého. S usmívajícími se a žertujícími maďarskými pohraničníky ostře kontrastovali ti jakešovští. V jejich obličejích ještě stále bylo možné číst přesvědčení, že to tady se Sovětským svazem bude opravdu na věčné časy.
Jaká to pak byla euforie, když se po 17. listopadu dočkali i Češi a Slováci. Najednou se za železnou oponu mohla podívat nejen hrstka vyvolených a samozřejmě dobře prověřených. A o osmnáct let později jsme pak za dobré chování vstoupili do Schengenského prostoru. Poslední roky ale přinášejí zkoušky jak na vnější hranici Evropy, tak i na těch vnitřních.
„Vydírání Bruselu neustoupíme!“
Nejnovější epizodu píše Německo. Srpnový útok v Solingenu, při kterém neúspěšný žadatel o azyl ze Sýrie na městských slavnostech zabil tři lidi a osm dalších zranil, byl asi poslední kapkou v poháru trpělivosti německých vládních politiků. Ti jsou navíc vyděšeni úspěchy AfD v zemských volbách.
Solingen odstartoval změny. Německá vláda upravuje azylové podmínky |
Vláda kancléře Olafa Scholze rozhodla o zavedení dočasných kontrol na pozemních hranicích a představila „bezpečnostní balíček“, který má německou migrační politiku zpřísnit. Podle ministryně vnitra Nancy Faeserové vláda vyvinula také model pro „efektivní odmítání migrantů na hranicích, které bude v souladu s evropským právem“. Berlínu se tedy nejspíš nepřihodí to co Budapešti, která na začátku léta dostala pokutu za nedodržení rozsudku Soudního dvora EU. Za to, že nezavedli nezbytná opatření ve své migrační politice, která soud žádal už v roce 2020, mají Maďaři zaplatit jednorázovou pokutu 200 milionů eur (4,9 miliardy korun) a penále ve výši jeden milion eur (24,7 milionu korun) za každý den prodlení za nedodržení rozsudku.
Reakce Maďarska byla jednoznačná. „Finančnímu vydírání bruselských byrokratů neustoupíme!“ napsal na Facebooku premiér Viktor Orbán. Prohřešek jeho země spočívá v tom, že umisťuje žadatele o azyl v tranzitních zónách u hranic bez zákonného důvodu a tím porušuje právo Evropské unie.
Odmítání migrantů na hranicích
Porušování pravidel EU je sice nepěkná věc, ale při pohledu například na hádky o migračním paktu či změnu nálady v německé společnosti nelze vyloučit, že za pár let bude na vnějších i vnitřních hranicích Schengenu, případně v migrační a azylové politice unijních států leccos jinak. Vždyť i plot, který Maďaři postavili v roce 2015 na své jižní hranici ve snaze bránit sebe i EU před proudy uprchlíků, je už dnes hodnocen shovívavěji.
Trpělivost došla. Německo kvůli nelegální migraci obnoví kontroly na hranicích |
V Německu vládne „semaforová“ koalice. Zítra ale může být všechno jinak. Podle opoziční konzervativní unie CDU/CSU vláda nejde dostatečně daleko, předseda CDU Friedrich Merz požaduje například odmítání migrantů přímo na hranicích. A předseda sesterské CSU a bavorský premiér Markus Söder zase vyzval, aby Německo snížilo počet přijímaných žádostí o azyl pod 100 000 ročně. Věřme, že přijdou-li nějaké změny, proběhnou v souladu s právem EU. Ale ani právo EU není neměnné. Společnost je v pohybu.
Ať už to dopadne jakkoliv, přejme těm, kdo hlídají maďarské hranice, aby se jednou opět mohli na lidi, které je překračují, přátelsky usmívat.
