1. Posílení ruské asertivity
Za prvé, přesvědčivé vítězství Ruska. Kdyby se ukrajinská obrana zhroutila a tato země by přišla o rozsáhlá území, znamenalo by to posílení ruské asertivity nejen vůči EU, ale i jiným zemím. Pád Ukrajiny by přinesl bezprostřední ohrožení pobaltských států, to všichni víme. Jsou tu ale i jiné potenciální cíle, například Kazachstán s masivními zásobami uranové rudy (největšími na světě) a zemního plynu.
Ale ani kdyby žádný další ruský vojenský útok v nejbližších letech nenásledoval, Moskva by získala větší páku na mezinárodně politické a hospodářské scéně. Získala by čas a prostředky na dozbrojení. Znovu by získala přístup na západní trhy a tentokrát by bylo obtížně představitelné, aby někdy v budoucnosti následovaly další sankce. Stoupenci Moskvy z řad západoevropských politiků (včetně českých) by byli na koni.
Anarchistické městečko Huljajpole v ruských rukou. Situace na jižní frontě nevěští konec bojů |
S nárůstem vlivu Moskvy by rostla i síla všech protizápadních sil, které Rusko (či SSSR) ve své historii podporovalo. Připomeňme, že šlo o teroristy a extrémisty v Severním Irsku, Palestině, Baskicku či v Latinské Americe, přičemž tento výčet není úplný. Celý svět by po vítězství Ruska byl méně bezpečný, nikoli pouze sousedé Ruska a jeho „blízké zahraničí“, tedy bývalá zóna vlivu.
A jako „bonus“, vítězství Ruska by přineslo masivní ukrajinskou imigraci do střední Evropy. Co jsme zatím viděli, byla pouhá ukázka.
2. Zhroucení světového polovodičového průmyslu
Ruský úspěch by nepochybně povzbudil i jiné nebezpečné režimy, čímž se dostáváme k druhému bodu: riziko útoku Pekingu na Tchaj-wan. A pokud ruské vítězství nad Ukrajinou by bylo černým scénářem, pro pekingsko-tchajwanský konflikt lze stěží najít vhodné přirovnání.
Válka na Tchaj-wanu by znamenala zhroucení světového polovodičového průmyslu. Jen jedno číslo: přibližně 90 procent nejmodernějších logických čipů na světě (s šířkou vodiče pod sedm nanometrů) se vyrábí na Tchaj-wanu, téměř výhradně společností TSMC. Tento údaj vystihuje systémový význam Tchaj-wanu.
Pokročilé čipy nejsou jen obyčejnou komoditou, ale klíčem k moderní ekonomické a vojenské moci. Smartphony, akcelerátory umělé inteligence, datová centra, pokročilé automobily, průmyslová automatizace a moderní zbraňové systémy jsou na nich závislé. Neexistuje žádná krátkodobá náhrada, žádné významné zásobní rezervy a žádná jiná zeměpisná oblast, která by byla schopná tuto kapacitu v řádu let nahradit.
Z makroekonomického hlediska tedy Tchaj-wan není pouze účastníkem globálního obchodu, ale kritickým uzlem, jehož narušení by se okamžitě projevilo na globální produkci, produktivitě a finančních trzích. Naštěstí jsou tu tři faktory, které krotí expanzivní choutky Pekingu.
Tchajwanské jaderné dilema. Občané chtějí energii z reaktorů, ale k referendu jich přišlo málo |
Za prvé, ruský neúspěch na Ukrajině. Čína vidí, jak zoufale pomalý je ruský postup za bezmála čtyři roky, což tlumí chuť k invazi na ostrov. Zároveň je patrné, že Západ se dokáže postavit za napadenou zemi, byť nikoli na sto procent. Ale i to je velmi důležité.
Za druhé, je vyloučeno, aby pekingská armáda dokázala obsadit Tchaj-wan bez zničení výrobních linek na čipy. Následovala by globální recese, ve srovnání s níž byly hospodářské potíže během pandemie covidu jen cvičením. Byl by postižen celý svět a čínská ekonomika by schytala extrémně tvrdý úder. To vše v situaci, kdy již několik let těžce zápasí s krizí v oblasti stavebnictví a nemovitostí.
Aby Čína udržela sociálně přijatelné tempo hospodářského růstu a zaměstnanosti, musí se stále více zadlužovat. Nejen na úrovni centrální vlády, ale například i na úrovni provinčních vlád, měst nebo podniků. Odhaduje se, že veškeré čínské dluhy dosahují zhruba tři sta procent HDP. Pro srovnání, podobná kalkulace pro USA by činila zhruba 250 procent HDP. Nicméně čínská ekonomika je závislá na růstu relativního zadlužení, zatímco americká je víceméně stabilizovaná. A to je třetí faktor, který hází Pekingu klacky pod nohy.
3. Systémová krize AI
Třetí zdroj nebezpečí rovněž souvisí s růstem čínského dluhu, ale jiným způsobem. Čína masivně investovala do strojírenství, zejména do automobilového průmyslu. Často na úkor ziskovosti investic, ale zájemce o nový vůz se obvykle neptá na finanční ukazatele automobilky. Ptá se na cenu.
Čeho z těchto věcí se bojíte nejvíc?
A zde je ta hrozba: je možné, že rok 2026 přinese zhroucení evropského automobilového průmyslu v důsledku čínské konkurence, ale také domácích evropských regulací. Předehru jsme již viděli. Nyní záleží, co Evropa udělá, nebo neudělá.
Jsou i jiné potenciální hrozby: eskalace globální obchodní války, rozpočtová krize vyspělých ekonomik, eskalace na Blízkém východě, ale možná i systémová krize umělé inteligence. Co když v umělých neuronových sítích skutečně vznikne globální inteligence, která lidstvo odsune na druhou kolej? Možná, že ve srovnání s Putinem, Si Ťin-pchingem nebo evropskými regulátory by to nemusela být tak zlá alternativa.
