Pěkně to ilustrují vyjádření amerických a evropských politiků k smrti Kásema Solejmáního, šéfa íránských speciálních jednotek Kuds, kterého zabila minulý týden střela na rozkaz amerického prezidenta Donalda Trumpa.
ANALÝZA: Nepopulární gardy, populární velitel. Pro Íránce byl zabitý Solejmání zachráncem před Islámským státem |
Začněme v USA, kde ji opoziční demokraté označili za „nepřiměřenou“ a „provokativní“ s tím, že to ohrozí Američany v zahraničí. I když to byl právě Solejmání, kdo vedl útoky proti Američanům a další připravoval. Korunu tomu pak nasadil demokratický senátor Chris Murphy. Ten se donedávna rozčiloval, že prezident Trump je na Blízkém východě „impotentní“ a USA se tam nikdo nebojí. Po smrti Solejmáního ovšem Trumpa kritizoval za to, že svou akcí přivolává na Ameriku íránskou odvetu.
Podle této logiky by bylo ale lepší nezabíjet žádného teroristu. Vždy hrozí odveta. Jenže když kdysi program cíleného zabíjení teroristů v zahraničí nebývale rozšířil demokratický prezident Barack Obama, demokraté neprotestovali. Nelíbí se jim až Trumpův zásah, i když samozřejmě nepodporují íránský režim. Snaží se účelově udělat z Trumpa před volbami hazardéra a „válečného štváče“.
Problém se smrtí Solejmáního mají ale i evropští politici. Ti se chtějí většinou tvářit „vyváženě“, nerozkmotřit si Írán a ani Ameriku. Byť nemají často osobně Trumpa rádi. Výsledkem jsou nicneříkající výzvy k umírněnosti, k jednání a slova o nutnosti vyhnout se „eskalaci“ napětí mezi USA a Íránem. Do toho zapadá i vyjádření českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka.
  |
Petříček řekl, že akci proti Solejmánímu sice vyvolal (Solejmáním podněcovaný) útok na americkou základnu a americké velvyslanectví v Bagdádu, ale že zabití Solejmáního komplikuje situaci na Blízkém východě a ohrožuje úspěchy v boji proti teroristické organizaci Islámský stát. Jenže vyváženost je v tomto případě na hraně reality.
Srovnání armád. USA mají vojenskou převahu, Írán je ‚výjimečně silný‘ v asymetrických konfliktech |
Solejmání je sice spojen s bojem proti Islámskému státu, ale předtím islamistickým teroristům v sousední Sýrii pomáhal. Navíc se podílel na plánování operací od Evropy po Jižní Ameriku a jeho akce pomáhaly udržovat napětí v Libanonu, Palestině i v Jemenu. I díky Solejmáního působení je Irák stále rozpadajícím se státem. Íránské revoluční gardy, kde byl jením z hlavních velitelů, masakrují v Íránu neozbrojené demonstranty a část svých zahraničních aktivit financovaly z pašování alkoholu a drog.
Zkrátka, i když Revoluční gardy nejsou SS a Solejmání nebyl kopií Heydricha, jehož vraždu schvaloval profesor Málek, nějaké shodné rysy bychom tu našli. Z vyššího principu mravního tak Solejmáního vražda zřejmě ospravedlnitelná je, byť z hlediska realistické politiky vůči Íránu možná nebyla nejšťastnějším činem. Navíc ji provedl Trump, který leckomu leží v žaludku. A marné snaze tohle nějak skloubit odpovídají i vyjádření politiků k ní.
