Klíč je v tom, že tyto peníze půjdou převážně mimo rozpočet (přesněji: budou ho zatěžovat každoročně jen dávkou, kterou si stát se soukromým sektorem dohodne, což pro počáteční roky může být málo a narůstat v budoucnosti, to už ale bude trápit jiné vlády) a, jak autor připomíná, mimo kontrolu parlamentu. Katastrofou neskončily jen všechny pokusy o PPP projekty u nás, ale skončila tak i většina projektů v zemích, v nichž korupce není na velmni nízké úrovni a kontrola parlamentů, kédií a veřejnosti nad ní není důkladná. PPP projekty jsou skvělý nástroj, jak soukromému sektoru plus politikům, kteří smlouvy dojednávají, nalít velké peníze. Výnosy u PPP projektů jsou výhodnější než jinde jako pro kapsy politiků, kteří smlouvy sjednávají, tak pro soukromý sektor, který licence na PPP projekt získá. Pro občany skoro nikdy výhodnější nejsou, a to ani v těch zemích, kde PPP projekty jakž takž fungují. Takže i nyní diskutované projekty skončí katastrofou pro stát a občany, na to si lze vsadit be

dokončení: bez rizika. Důsledky ale budou vidět za 10 a více let a to už bude u moci jiná vláda.

Považují za přirozené, že by soukromé subjekty měly mít zájem na rozvoji a kultivaci prostředí, kde působí, protože jim to zlepšuje podmínky pro práci. Tak by to mělo být zakotveno i v tzv. corporate governance. Nemůže to ale nahrazovat rovnovážné daně.

.