Chce to pošťouchnutí. Správné nastavení spořicího penzijního systému, informovanost a státní podporu. V Česku zatím funguje hlavně to poslední. Ale dosavadní státní podpora ani daňové úlevy nestačí. Je třeba přidat.
Poslanec Nacher chce přesunout podporu životního pojištění na penzijní spoření. Návrh má šanci |
Pomoci chce poslanec hnutí ANO Patrik Nacher. Přitom navíc hodlá zabít dvě mouchy jednou ranou. Zvýšit podporu pro důchodové připojištění a zároveň ji vzít životnímu kapitálovému pojištění. Zkrátka zrušit podporu historického produktu, který dnes i finanční poradci označují za spoření bez pořádného spoření a pojištění bez slušného plnění, nebo rovnou za českou perverzi. Nacher chce převést možnost snížit si daně placením kapitálového životního pojištění k penzijnímu připojištění. K daňové úlevě, která už existuje. Je to užitečný nápad – pro jsou také téměř všechny parlamentní strany –, jenže ani to moc nepomůže. Stačí se podívat na nynější stav.
Na maximální úsporu na daních dnes dosáhne ten, kdo na penzi spoří měsíčně aspoň tři tisíce korun. Nacher přemýšlí o pěti tisících. Avšak průměrná měsíční úložka na penzijním spoření dnes není ani tisíc korun. Tedy pod limitem, od kterého lze část nákladů odečítat z daní. Lidé, pokud už nejsou rozhodnuti spořit a nemají dost vysoký příjem, prostě na daňové úspory moc nereagují. Mnohem víc dají na změnu výše státního příspěvku, který se přičítá každý měsíc přímo k úsporám. Jenže jeho zvýšení nikdo z politiků nenavrhuje. Bylo by to totiž drahé. Už nyní stojí státní rozpočet zhruba sedm miliard korun ročně.
Maláčová předloží reformu penzí, zbyly by dva pilíře. Schillerová: Znamená to růst daní o 300 miliard |
Kupodivu ale žádný politik nenavrhuje ani věci, jež by stály mnohem méně, a přitom měly stejný efekt. Například vzdělávání. Lidem je potřeba důkladně vysvětlit, kolik si vlastně musejí ukládat, aby v důchodu měli naspořeno slušnou částku a ke státnímu důchodu získali příjemnou rentu. Problém je, že to mimo jiné předpokládá nepříjemné přiznání, že stát sám o sobě nakonec nebude schopen lidem zajistit slušné důchody.
Ještě mnohem účinnější možností pak je, že by stát všem občanům automaticky založil penzijní připojištění. Například při nástupu do prvního zaměstnání. Kdo by nechtěl spořit, ten by se odhlásil, ostatní by peníze na penzi ukládali dál. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že ve spoření pokračuje drtivá většina obyvatel. Vyřešil by se tak problém pozdního začátku spoření, a tím pádem i malé výplaty v důchodu. Ostatně, něco podobného už přes deset let funguje pod názvem KiwiSaver na Novém Zélandu.
Jenže i zavedení automatického penzijního připojištění by bylo vlastně přiznáním neschopnosti politiků. Přiznáním toho, že náš stát je sice schopen vybírat faktickou penzijní daň, ale nedokáže lidem zajistit slušné penze. A že se tedy o sebe musejí postarat sami. Do toho se přirozeně nikdo z politiků nehrne. Výsledkem je, že se stále spoléháme na miniaturní záplaty typu Nacherova návrhu, které sice trochu pomohou, ale skutečný problém s penzijním spořením neřeší.
