Ale zpátky ke sněmu. Delegáti na něm nepřekvapivě zvolili do čela hnutí jeho zakladatele Václava Klause mladšího – novinářům to oznámili už před volbou. A Klaus pak mimo jiné prohlásil, že hodlá bojovat proti neomarxistům a maoistům a Trikolóra se soustředí na obranu normality a normálního světa. Na první poslech to zní jako konzervatismus, jako snaha o zachování starých tradičních norem, úsilí působit proti revoluci a nikoliv evoluci, zasazovat se o řád ve společnosti, podporovat soukromé vlastnictví a vlastenectví. Má se pomáhat pracovitým, stát má být suverénní, máme se řídit normálním rozumem, armáda má bránit vlast, neziskové organizace pomáhat společnosti.
Klaus mladší se stal předsedou Trikolóry. Hloupí a líní studují pavědecké obory, místo aby pracovali, řekl v projevu |
Při letmém čtení by pravděpodobně schválila program Trikolóry většina obyvatel České republiky. Problém je ale jinde. Kdo určí, co je to ta normalita aco jsou třeba reálné potřeby občanů, na které se odvolává? Zdá se, že to zřejmě nebude tradice, vyzkoušená praxe nebo Bůh. Že by Trikolóra, její vedení nebo Václav Klaus mladší osobně? Podle toho, co se zrovna hodí, a podle toho, co zní jako dobrý a zároveň – bráno podle projevů Klause mladšího – radikální slogan. Ego na to má. Výhodné by to přitom bylo hned ze dvou důvodů.
Za prvé pak může být Trikolóra opravdu punk. To znamená jako ona subkultura ze sedmdesátých let minulého století, která začala jako protest proti „usedlé“ a „normální“ společnosti. Trikolóra je totiž protestním hnutím proti současným trendům ve společnosti a i v politice a Klaus mladší to přiznává. Je stejně antisystémovou stranou, jako ti neomarxisté a maoisté, proti kterým chce bojovat. Pak ovšem nemusí být ani levicová, ani pravicová a může lovit zklamané voliče i členy všude. Od podporovatelů ODS, ANO a SPD po bývalé voliče komunistů. Ostatně už teď v ní je třeba libertarián Petr Mach spolu s bývalým sociálnědemokratickým poslancem Zdeňkem Koudelkou a je možné, že se přidají i další staří levičáci.
Za druhé to umožňuje praxi hnutí tu méně, tu více radikalizovat. Václav Klaus mladší dobře ví, že nemůže být jen obdobou SPD, jakýmsi Okamurou pro bohaté nebo jinak radikální verzí KSČM pro nostalgiky po komunistickém bezpečí. Dá se tím sice získat slušný zisk ve volbách, ale v našem volebním systému pak pro radikalismus zůstanou takovému seskupení uzavřené dveře k vládním postům.
  |
Přitom právě tam každá politická strana (nebo hnutí), která chce být hodná toho jména, míří. Václav Klaus mladší proto sází na to, že svůj program bude přiměřeně „kalibrovat“, zkoušet, co mu získá ohlas u voličů a co zároveň neodradí případné vládní koaliční spojence. Ostatně, už s tím začal. Jako známý bojovník proti EU už nehlásá například vystoupení z Evropské unie a zakládá si na našem členství v NATO. Že by kvůli tomu, že pro členství v EU a NATO jsou všechny strany, s nimiž by případně po volbách mohl vytvořit funkční koalici?
