Prostě lepší je vše nechat na lidech a nezasahovat. Protože to lidi neomezuje a neruinuje to ekonomiku.
Bylo by to hezké, kdyby to tak fungovalo, ale tak to není. Pokud se skutečně šíří epidemie nějaké nebezpečné nemoci – a to, že na nový koronavirus se umírá, je z celosvětových dat jasné –, lidé mění své chování. Nechtějí se nakazit a nechtějí nakazit ani své blízké. I když hrozí „jen“ přeplnění nemocnic nemocnými, lidé se snaží vyhnout infekci. Málokomu se chce ležet na nemocniční chodbě, dusit se a slyšet od doktora, že se za pár hodin staví. Takže i bez státního pokynu lidé upraví své chování.
  |
Méně chodí ven, pracují z domova nebo se práci vyhýbají, méně nakupují. Ukazují to třeba data o platbách kartami z už zmíněného Švédska, byť tam ve skutečnosti určitá státní omezení existovala. A vidíme to nyní na stížnostech některých našich obchodníků, kterým chybí zákazníci. Nehledě na to, že při selhání státu dokonce nakonec může dojít k vynucování dodržování některých hygienických pravidel samotnými občany. Třeba násilím.
Pro odpůrce státu a jeho nařízení tu tak máme tři zprávy: Za prvé, ano, i bez zásahu státu to jde. Nakonec se totiž spontánně vytvoří „správné“ chování a pravidla. Za druhé, když už tu stát je, je levnější ho využít k vytváření pravidel, než čekat, až se vytvoří nová. A za třetí, pokud se rozčilujete, že vám za nedodržování státních pravidel hrozí napomenutí či pokuta, v případě nekontrolovatelného utváření řádu z anarchie budete stát za podobné prohřešky na židli s lanem okolo krku. A teď ať si každý vybere, co by chtěl.
