K výstřelům nechybělo mnoho, což by vedlo k ozbrojené konfrontaci mezi Velkou Británií a jejími spojenci včetně USA na jedné straně a Íránem na druhé. Už proto, že napětí by se v oblasti dalo krájet a nejde o první útok na tankery ve vodách sousedících s Íránem. Američané tvrdí, že Íránci – i když to popírají – zaútočili už v květnu a červnu na ropné tankery v Perském zálivu poblíž Spojených arabských emirátů.
Britská policie zadržela kapitána íránského tankeru na Gibraltaru |
Snaha poškodit ropné tankery je zřejmě reakcí Teheránu na tlak ze strany USA (Washington chce Írán sankcemi donutit k tomu, aby se vzdal svého jaderného programu i mocenských ambicí na Blízkém východě) a na britské prosazování mezinárodního embarga vůči Sýrii, která je spojencem Teheránu (Britové nedávno zadrželi íránský tanker s ropou pro Sýrii).
I nepřiznanými útoky mohou totiž Íránci zvýšit riziko pro ropné tankery a tím – protože tudy proudí třicet procent po moři přepravované ropy – i její celosvětovou cenu. Pokud by došlo na skutečné boje, byl by cenový skok ještě vyšší. Ajatolláhové v Íránu doufají, že tím poškodí ekonomiku USA a jejich spojenců. Včetně Evropy.
Evropané přitom ale paradoxně příliš nemohou spoléhat na to, že situaci automaticky vyřeší hlavně americká vojenská síla, jako tomu bylo v minulosti. Dodávky ropy z Blízkého východu už nejsou pro USA tak důležité jako dřív. Americký prezident Trump sází při tlaku na Írán spíš na leteckou sílu a ekonomické sankce. A konečně řekl, že pokud chce někdo chránit ropné cesty, měl by se vojenské operace sám zúčastnit nebo si na ni aspoň připlatit. Což se nikomu nechce.
