HUDEMA: Fackování místo komunikace při výměně ministra kultury |
Nyní se používá klasický recept: téměř veškerý obchod se vzácnými zvířaty a rostlinami je zakázán a pachatelům hrozí přísné tresty. Nesmí se například téměř obchodovat se slonovinou, stopka platí i pro tygry a jejich části a převážet přes hranice je zakázáno i mrtvé korály, které turisté seberou na pláži. Jenže jak je vidět už z úvodní věty, zákazy nefungují.
Část ekonomů a chovatelů zvířat proto navrhuje, že by se mělo přistoupit k regulovanému lovu a odstřelu některých zvířat a k obchodu s nimi či s jejich částmi. Například už nyní leží v jihoafrických skladištích tuny nosorožčích rohů ze zvířat v soukromých rezervacích – a v některých afrických státech jsou zase tuny klů ze slonů, kteří pošli přirozeně. Proč je neprodat na světovém trhu? Snížila by se tím tržní cena a s poklesem ceny by spadla i nabídka.
Některým pytlákům, pašerákům a překupníkům by se už jejich byznys nevyplatil. A vydělala by na tom zvířata. Podmínkou ovšem je existence přísné kontroly, která nedovolí přimíchat mezi legální zboží i dodávky pytláků. A také to, že část peněz půjde na zlepšení ochrany a rozmnožování ohrožených druhů zvířat či rostlin. Jenže tohle funguje jen ve vyspělých zemích včetně třeba Jihoafrické republiky.
Nikoliv v dalších státech třetího světa, kde lze úředníky podplatit a peníze určené na ochranu přírody – včetně těch posílaných ze Západu – se ztrácejí neznámo kde. Nepřítelem ochrany ohrožených zvířat přitom není regulovaný trh, nýbrž slabé a zkorumpované státy.
