V Suezu se rodí obchodní krize světových rozměrů. Stovky lodí mohou čekat týdny, některé už obeplouvají Afriku |
Suezský kanál, který vlastní egyptský stát, je jedním z důležitých zdrojů příjmů země. O to důležitější, že další velké zdroje peněz – tedy útraty turistů a peníze posílané Egypťany pracujícími v zahraničí svým příbuzným – vysychají. Kvůli covidu nepřijíždějí turisté a země Perského zálivu, kde Egypťané hlavně pracovali, část z nich vyexpedovaly domů.
Kromě peněz nehoda poškodila i reputaci Sísího, jenž se chlubil, jak kanál rozšířil. Jenže ne všude, například ne tam, kde loď uvázla. Sísí proto už nevypadá tak schopně a navíc na něj tlačí i ze zahraničí, aby průjezd Suezem co nejrychleji obnovil. Jenže možná to tak rychle nepůjde.
Už teď to vypadá, že část zboží majícího proplout průplavem bude třeba dopravit jinak: rychle se kazící letecky, další vlakem či auty a velkoobjemové náklady lodí okolo celé Afriky. Znamená to zdražení a zpoždění. Citelně se to dotkne některých firem pracujících v systému „just-in-time“, kdy mají jen omezené zásoby ve skladu a součástky od dopravce jdou přímo k výrobní lince. Zejména automobilek. Ty už tak mají potíže s některými subdodávkami, protože kvůli epidemii nového koronaviru v některých přístavech chybějí lidé na vykládku a nakládku lodí a navíc není dostatek přepravních kontejnerů, které se kvůli dřívějším přerušením přepravy naakumulovaly na několika místech. A teď ještě tohle.
Samozřejmě, bez Suezu svět nezemře. Ostatně, roku 1967 byl Suez kvůli válce na osm let uzavřen (a v něm zůstala trčet i československá loď Lednice), svět to přežil. Jenže tehdy se ještě nevyrábělo bez zásob a nebyla tu žádná celosvětová pandemie ochromující lodní dopravu. Škody tak mohou být nakonec značné.
