Výměna názorů neznamená žádnou destabilizaci systému ani to nijak neznevěrohodní naši mezinárodní pozici. Tu ohrožuje fakt, že růst našich spotřebitelských cen je stále mimořádný. Spor alespoň opět otevřel diskusi o příčinách a řešení.
Píše se polovina roku 2021, svět netuší, jestli nepřijde další vlna pandemie, naštěstí jsou ale již vakcíny a napříč Evropou probíhá další vlna rozvolňování. Otevírá se ekonomika, lidé i firmy začínají nakupovat a investovat. Svět potřebuje nastartovat, čemuž se snaží pomáhat vlády i centrální banky. Zde je dobré si připomenout, že právě centrální banky držely poměrně dlouho sazby blízko nule. Nutno dodat, že ČNB patřila mezi ty, které reagovaly ještě relativně včas.
Musíme jít po příčinách
Levně půjčované peníze nicméně využili spekulanti, a inflaci tak přiložili pod kotel. Hlavním důvodem ovšem byla rozhozená nabídka s poptávkou, narušené dodavatelské řetězce a začínající energetická krize, která hnala nahoru ceny plynu a elektřiny.
Dávat dnes vinu vládám, které podporovaly lokální ekonomiky v době pandemie, je sice politicky vděčné, ale hlavní příčiny růstu inflace byly jinde. Utrácelo se proto, že lidé potřebovali po lockdownech dokoupit zboží, a vzhledem k tomu, že nebylo v době covidové kde utrácet, dramaticky se zvýšila míra úspor domácností. Podniky musely rozjet výrobu a takřka ve stejný okamžik začaly nakupovat materiál a zboží. To vše mělo dopad na zvyšování cen.
Ostatně přesně to popsala Evropská centrální banka v listopadu 2021: „Po letech, kdy byla inflace velmi nízká, dosáhla nyní nejvyšší úrovně za posledních 13 let. Dochází k tomu ze tří hlavních důvodů: naše ekonomika se rychle znovu otvírá, inflaci tlačí nahoru vysoké ceny energií a také to, co statistici nazývají vliv srovnávací základny.“
Fiala s Michlem se do sebe otevřeně pustili kvůli inflaci. Kde je podle expertů pravda? |
Bojovat s inflací znamená pochopit, jaký je její charakter. Na podzim 2021 byla tažena především poptávkou a zvyšování úrokových sazeb dávalo smysl. Zlom nastal v okamžiku, kdy se hlavní příčinou růstu cen stávaly ceny energií umocněné ještě válkou a nejistotou na evropském trhu s plynem. Firmám rostly náklady, což začaly promítat do cen, svoji roli sehrála i nejistota podniků v očekávaném vývoji.
Inflace začala být tažena hlavně náklady, které rostly o desítky procent. Před dalším zvyšováním úrokových sazeb tehdy varoval člen Rusnokovy rady ČNB, jeden z nejzkušenějších centrálních bankéřů v Česku Oldřich Dědek. V lednu 2022 prohlásil: „Jsem přesvědčen, že v současné době se k měnové politice nedá přistupovat ve stylu, čím více jde inflace nahoru, tím více musejí nahoru úrokové sazby. Jestliže zdrojem inflace jsou brutální nákladové tlaky, tak s tímto cenovým pohybem měnová politika nic neudělá, nezlevní energie, ropu, železo ad. Jen vytváří další dodatečné tlaky pro podniky.“
Chceme patřit k nejhorším?
Jinými slovy, s inflací měla v té době začít bojovat rovněž nová vláda. Mohla využít řadu fiskálních nástrojů. Nejrychlejší řešení byla regulace cen energií. To kabinet ale fatálně podcenil a až do září 2022 prakticky odmítal. Opatření přišla buď pozdě, nebo byla neúčinná, na rozdíl od jiných zemí.
I proto máme za minulý rok podle nezávislých institucí jeden z nejvyšších nárůstů cen energií v EU. To se nepochybně podepsalo na rekordní inflaci. Druhým nástrojem je snižování rozpočtového schodku, což se rovněž vládě nedaří. Zoufale chybí hospodářská vize, odvaha i ekonomové. Dokonce padají návrhy, které jsou paradoxně proinflační. Úvaha o zvyšování DPH na teplo nebo vodu je potvrzením, jak ministři přemýšlí. Ještě horší je to se servilním přijímáním bruselských klimatických opatření. Ta byla jednou z příčin růstu cen energií a podobný vliv bude mít rozšiřování emisních povolenek na domácnosti, snižování jejich počtu pro průmysl nebo zbrklost útlumu aut na spalovací motory.
Bez překvapení, inflace zpomaluje. Dle expertů ale není zatím k radosti důvod, proč? |
Sečteno a podtrženo, varovný výstřel guvernéra bych nepodceňoval. Bez zapojení vlády budeme stále patřit v boji s inflací k nejhorším. Výmluvy již nikoho nezajímají, fakta jsou jasná. Zatímco v době předávání vlády byla inflace v Česku na průměru zemí EU, dnes je o 100 % vyšší, než je evropský průměr.
Česká národní banka zatím odolává tlakům na další zvyšování úrokových sazeb a drží silnou korunu. To ale nemusí trvat dlouho. Vláda se proto musí přestat tvářit jako parta muzikantů, kterých se nic netýká, a začít okamžitě činit. V opačném případě musí skončit.
