Konflikt mezi Izraelem a Íránem v posledních dnech eskaloval do plnohodnotné války. Obě strany provádí masivní vzdušné údery proti nepříteli, přičemž za delší konec zatím díky své propracované protiletadlové obraně tahá Jeruzalém. Ajatolláhové projevili touhu po vyjednávání, izraelský premiér Benjamin Netanjahu se ale zatím zdá neoblomný. Velkou neznámou je pak přístup Donalda Trumpa, který ještě zkraje týdne mluvil o míru, který měl dokonce pomáhat zprostředkovat ruský prezident Vladimir Putin, nyní ale hrozí intervencí Spojených států.
Vždy se plete, zkritizoval Trump Macrona. Naznačil, proč předčasně opustil G7 |
„Je hrozně zajímavé, proč k izraelskému útoku došlo zrovna teď, když vývoj jaderného programu a balistických zbraní v Íránu pokračuje poměrně dlouhou dobu. Je otázka, jestli izraelská vláda skutečně měla nějaké informace, že to dostoupilo určitého stadia, kdy je dobré zasáhnout, protože Írán vyhrožuje neustále Izraeli zničením, nebo jestli v tom hrála roli do určité míry i politika v tom, že izraelská vláda se teď cítí silná, když eliminovala íránské spojence, jako je Hizballáh, Hamás a Hútíe v Jemenu,“ osvětluje současnou situaci komentátor Marek Hudema.
Ne vždy ale musí jít jen o politiku. Konkrétně v případě Izraele – státu, který samotnou svou existenci musí neustále obhajovat před svými sousedy – lze hovořit o životní či psychologické nutnosti. „Na Západě, včetně nás, se šíří, takový narativ, že stojíme za Izraelem, ale to, co dělá, je moc, to se musí kritizovat. Izrael nebo přesněji řečeno židovský národ si před 80 lety vštípil takový slogan, který říká: ‚Věřte každému, kdo říká, že vás chce zabít‘,“ upozorňuje Zbyněk Petráček na specifika izraelské pozice v blízkovýchodní politice.
Mezi komentátory LN přitom existuje plošná shoda na tom, že režim v Íránu se jen tak nesloží. Při vší své fanatičnosti a cyklických protestech funguje „islámská republika“ nepřetržitě od roku 1979 (od roku 1989 pod vedením Alího Chameneího) a zdá se být relativně stabilní. „Při veškeré kritice nebo řekněme i nechuti vůči teokratickému režimu tam mají jakousi svoji volenou demokracii. A to prostě není ani Kaddáfí v Libyi, ani Saddám Husajn v Iráku, ani Asad v Sýrii. Prostě, i kdyby se podařilo Chameneího zlikvidovat, tak oni jsou schopni ho svými vlastními mechanismy nahradit a ten režim udržet,“ soudí Petráček.
V podcastu dále zazněly postřehy k současné vládní krizi, či možnému zákazu sociálních sítí na francouzských školách, o němž nedávno mluvil prezident Macron. „Nedávno jsem sledoval takový podcast, kde se dvě mladé dámy bavily o škodlivosti sociálních sítí a o tom, jak ony samy si chtějí naordinovat detox. Pranýřovaly tam také algoritmy, které sociální sítě používají a tlačí například mladé muže do role nedobrovolného celibátu a jak je to celé strašná manipulace. Nejlegračnější na tom ale bylo, že ony samy, kterým na sociálních sítích neustále vyskakují ta videa z Gazy a pejskové, tak si vůbec neuvědomují svou vlastní manipulovatelnost,“ upozorňuje komentátor Martin Zvěřina.
