Režim, který se nikdy netajil historicky podmíněnou snahou co nejvíce oslabit vliv USA v regionu a při snaze zajistit si přežití neváhá ani brutálně zúčtovat s vnitřními protivníky, nikdy neřídilo pouze duchovenstvo či diktátor. Vnitřní silové poměry i spory uvnitř íránského režimu také aktuálně určují, jak se Teherán chová v probíhající válce.
Jordánsko jako nechtěný cíl cizí války
Jordánsko zažívá horké týdny, a to ne jen kvůli letnímu subtropickému počasí. Dostalo se do hledáčku íránských ozbrojených sil, které v posledních týdnech začaly intenzivně útočit na americké základny v Hášimovském království.
Na „protiizraelské“ vlně. Ve stínu Íránu a strašení šíity možná dorůstá sunnitský úplněk |
Už během jara, poté, co Izrael a USA rozpoutaly regionální válku a globální ekonomickou krizi napadením Íránu, útočil teheránský režim s proměnlivou intenzitou na cíle v arabských zemích Perského zálivu – tamní režimy totiž také poskytují zázemí americkým silám, startují z nich špionážní letouny, bojové i tankovací stroje a Teherán veřejně deklaroval, že sice nemůže v rámci odvety srovnatelně útočit na americké území, avšak na americké zájmy v regionu ano.
Před pád dny se dokonce začalo v íránských médiích probírat, že by Írán mohl podniknout i pozemní invazi do Kuvajtu a na Bahrajn a zajímat vojáky na tamních základnách USA.
Aktuálně se ale pozornost upíná právě k Jordánsku, kde už zahynulo několik amerických vojáků – přesné číslo nelze seriózně uvádět, už v minulosti se ukázalo, že Bílý dům i Pentagon své reálné materiální a lidské ztráty před veřejností bagatelizují i úplně tají. I v Izraeli si analytici všímají, že Teherán našel v Jordánsku slabý článek řetězce proamerických spojenců, a proto se velká část jeho útoků nyní soustředí právě tam.
O důvodu se dosud dalo jen více či méně kvalifikovaně spekulovat. Dopad íránského počínání už je ale jasný – v Jordánsku se stále silněji začalo ozývat, že by Američané měli ze země odejít, protože si z ní udělali de facto rukojmí ve válce proti Teheránu, aniž by ji však byli schopni efektivně ochránit.
Odveta za padlé. USA zasáhly íránskou protivzdušnou obranu a sklady raket |
Aktuálně překvapil nezvyklý otevřený dopis stovek často vlivných jordánských signatářů, v němž vedení země vyzývají k vypovězení amerických vojáků s argumentem, že jejich přítomnost „vystavuje Jordánsko bezpečnostním, politickým a ekonomickým rizikům, která neslouží žádnému národnímu zájmu, a zvyšuje pravděpodobnost, že naše země bude zatažena do regionálního konfliktu, jehož není účastníkem.“
Americké vojáky už řeší i v Izraeli
Írán už od jara tvrdil, že válka, kterou rozpoutal židovský stát a Američané, musí skončit mj. omezením americké vojenské přítomnosti v oblasti Perského zálivu. Kromě aktuální jordánské kauzy se toto téma řeší i v Izraeli. Spojené státy si z tamního největšího civilního letiště v Tel Avivu, obklopeného třímilionovou aglomerací, udělaly de facto vojenskou základnu – izraelské civilní letecké úřady marně protestují proti tomu, že si Američané pro své tankovací letouny zabrali dvě třetiny odstavných ploch Ben Gurionova letiště a výrazně tím omezují jeho kapacitu.
Nabízí se i otázka možného ohrožení izraelských civilistů, pokud by na tento cíl Teherán vedl své údery. V Izraeli ostatně už léta vědí, že i umístění vlastního ministerstva obrany, generálního štábu (a nyní i hlavního válečného velení) přímo do středu Tel Avivu, dělá z tohoto areálu známého jako Kirja v případě války zcela legitimní terč a z okolních mnohatisícových sídlišť místo možných dopadů špatně zaměřených, vychýlených nebo sestřelených dronů a balistických raket.
Teherán začíná útočit jako první
Aktuální mapa válečných operací přitom podle řady střízlivých hlasů ukazuje, že se Írán rozhodl změnit logiku války. Dosud jen reagoval na izraelské a americké operace srovnatelnými údery na vojenské i civilní cíle v zemích zapojených do regionální americké aliance.
Nedávný útok na americkou základnu v Jordánsku však podle těchto hlasů ukazuje, že íránské sebevědomí vzrostlo natolik, že nyní to naopak chce být Teherán, kdo bude namísto trpného čekání určovat vývoj. „Íránci nechtěli překročit určitou mez, zároveň tím ale ukázali, že už nebudou váhat s preemptivním útokem, pokud uvidí nějaké náznaky hrozby,“ shrnul analytik Hamidreza Azizi působící v Německu.
Teherán už neplní závazky dohody s USA. Trumpův podpis je bezcenný, zní z Íránu |
Průběžný postup Íránu ve vojenské, ale i diplomatické rovině přitom nikdy nebyl pouze věcí „ájatolláhů“ nebo „diktátora“, ale poměru sil mezi různými křídly uvnitř bezpečnostních, náboženských a ekonomických elit země.
Hned první den války Izraelci a Američané zavraždili raketovým útokem nejvyššího vůdce země ájatolláha Alího Chámeneího a několik členů jeho rodiny. Jeho syn Modžtabá by podle všeho vážně zraněn, a od jara se proto spekuluje, v jakém stavu je a nakolik a zda vůbec se podílí na řízení země – americký prezident Donald Trump například nedávno prohlásil, že je na 90 procent mrtvý.
Kdo zosnoval puč proti komu…
Ještě v dubnu se objevovaly hypotézy, že při omezeném vlivu Modžtaby se řízení státu chopila generalita a zpravodajské služby revolučních gard (v doslovném překladu Sboru strážců islámské revoluce), které de facto odstavily od moci prezidenta Masúda Pezeškijána, ministra zahraničí Abbáse Arákčího a předsedu parlamentu Mohammada Bákera Kálíbáfa, kteří vedli diplomatická jednání se světem.
Aktuálně ale v Íránu rezonuje teze zcela opačná – že zmínění civilisté naopak zosnovali tichý puč a kormidlují zemi ke kompromisům a ústupkům vůči USA, namísto aby tvrdě odpovídali na pokračující americké útoky a chystali pomstu za únorovou smrt nejvyššího vůdce. Zkraje července získaly tyto postoje i fyzickou podobu, když na odloženém pohřbu Alího Chámeneího radikálové zahnali kamením ministra Arákčího a obviňovali ho ze zaprodávání národních zájmů.
… a kdo lépe udržuje revoluční odkaz
Po desetiletí se různá křídla režimu během vzájemných mocenských potyček a úskoků zaštiťují odkazem revolučního vůdce a zakladatele teokracie ájatolláha Rúholláha Chomejního a své rivaly obviňují, že tyto hodnoty naopak podkopávají. Pragmatický tábor, který loni i letos jednal s USA o jaderném programu, až byl uprostřed těchto rozhovorů Írán napaden Izraelem a USA, čelí kritice, že není schopen dohlédnout americké věrolomnosti.
Zachránili Izraelci íránský režim? Vyloučit se to nedá |
Nehlasitější frakce, která vyzývá k vítěznému boji proti USA v regionu namísto hledání cesty k urovnání sporů, se také jmenuje Fronta vytrvalosti islámské revoluce, zkráceně Fronta Pájdárí. I o ní se průběžně spekuluje, zda se ji pragmatikům podařilo vytlačit na okraj spektra, anebo je to naopak tento nekompromisní fundamentalistický tábor, kdo i v těchto dnech ze zákulisí manévruje Írán k další konfrontaci s vidinou celkového vítězství.
