Právě proto dnes kybernetická a zpravodajská rovina konfliktu zasluhuje mimořádnou pozornost. V mnoha ohledech totiž nevysvětluje jen to, jak byly první údery vedeny, ale i to, jak bude vypadat další fáze války a jaké poučení si z ní musí odnést i Česká republika.
Kybernetika jako nástroj prvního úderu i dlouhodobého tlaku
První důležitý závěr je ten, že kybernetické schopnosti zjevně nefungovaly jako okrajový doplněk klasické operace, ale jako nástroj, který pomáhal vytvořit podmínky pro první úder a následně je udržovat.
Z veřejných vyjádření americké strany vyplývá, že kybernetické velení sehrálo dvojí roli. Jednak působilo jako nástroj „prvního iniciátora“, tedy jako prostředek, který pomáhal formovat prostředí ještě před kinetickými zásahy, a jednak se podílelo na nepřetržitém vrstvení nekinetických efektů v prvních desítkách hodin operace.
Americká armáda použila při bombardování Íránu AI. Přes Trumpův zákaz |
To je mimořádně důležité, protože to potvrzuje trend, který se v moderních konfliktech opakuje: kybernetika bývá nejsilnější v úvodu kampaně, kdy je protivník méně adaptovaný, kdy má útočník výhodu předem připraveného přístupu a kdy i krátkodobé narušení komunikace a senzorů může mít mimořádný dopad na celé další bojiště.
V případě Íránu to má ještě větší význam než v jiných konfliktech. Írán není technologicky neorganizovaný protivník. Naopak disponuje vlastní kyberneticko-elektronickou strukturou v rámci Revolučních gard, dlouhodobě je spojován s pokročilými skupinami typu APT34, APT39 a APT42 a historicky opakovaně využíval směs státních a polooficiálních aktérů k útočným kybernetickým operacím.
To znamená, že americko-izraelská operace nemířila proti „hluchému“ protivníkovi, ale proti režimu, který sám rozumí tomu, jak lze využívat hackerské skupiny, zástupné identity, dezinformace a sabotážní kybernetické aktivity. O to podstatnější je, že USA a Izrael zřejmě dokázaly zasáhnout právě nervový systém režimu: komunikaci, senzory, předávání varování a zpravodajské toky.
Vrstvení efektů a zpravodajství
Druhý zásadní moment spočívá v tom, že samotné kybernetické efekty nelze oddělit od širší zpravodajské operace. Nejde jen o to něco „vypnout“. Jde o to spojit HUMINT (zpravodajská disciplína získávající informace od lidských zdrojů – pozn. red.), SIGINT (signálové zpravodajství využívající speciální nebo bezpečnostní složky státu – pozn. red.), kybernetickou špionáž a technický průzkum do jednoho funkčního řetězce. Právě zabití Alího Chameneího je v tomto smyslu nejvýmluvnějším příkladem.
Abyste sám nebyl eliminován. Írán pohrozil Trumpovi likvidací, ten připustil jednání |
Pokud vyjdeme z dostupného popisu operace, nešlo o improvizaci, ale o přesně načasovaný úder, který se opíral o informace o jeho poloze, o znalost okolního prostředí, o přístup ke kamerovým systémům a o narušení místní mobilní infrastruktury tak, aby ochranka nedostala včasné varování. To je klíčová lekce moderní války.
Přesný úder na vysoce chráněný cíl už není jen výsledkem jedné zbraně nebo jedné špionážní informace. Je výsledkem vrstvení zdrojů. Člověk v terénu dodá polohu, technický průzkum potvrdí vzorec chování, kybernetický přístup odhalí provoz v sítích, zásah do komunikace vytvoří krátké okno a teprve pak přichází raketa nebo bomba.
Zabití nejvyššího vůdce v takovém pojetí není jen vojenská likvidace osoby. Je to důkaz, že protivník pronikl do více vrstev režimní ochrany najednou. Mimochodem, i to byl důvod posunutí operace na den a nikoli na noc, tak jak by se dalo normálně očekávat.
Právě proto se současná válka musí číst i jako válka zpravodajská. Kyberprostor v ní nefunguje především jako samostatná zbraň hromadného účinku, ale jako prostředí, které umožňuje průzkum, předběžné umístění přístupů, mapování sítí, podporu přesných úderů a následně i pokračující sběr dat na proměnlivém bojišti. Tato dimenze nekončí prvním dnem kampaně. Naopak.
Vyhlaste vítězství a stáhněte se. Jak vnímat Trumpova slova o brzkém konci války |
Jak se operace Epická zuřivost a Řev lva vyvíjejí, bude role kybernetiky ve sběru zpravodajských informací pravděpodobně stejně důležitá jako její role narušující. Kdo ovládá tok informací, ten v takové válce nejen lépe vidí. On také dříve chápe, kde se protivník snaží improvizovat, kde přesouvá velitelská centra, jak obnovuje průmyslovou výrobu a které části sítě jsou pro něj ještě funkční.
Proxy aktéři a mlha krize
Třetí aspekt je možná ještě nebezpečnější, protože se obtížně přisuzuje. Jde o roli zástupců, proxy aktérů a hacktivistických skupin, při rozšiřování mlhy krize. Írán historicky pracoval se směsí státem podporovaných skupin a hackerských person, které mu dávaly vyšší míru popiratelnosti. To znamená, že v praxi může být velmi obtížné odlišit, co je přímo řízená operace Revolučních gard, co je koordinovaná akce státních struktur a co je jen poloautonomní „vlastenecká“ aktivita vedená mimo území Íránu.
Nové proíránské kanály na Telegramu, mobilizace hacktivistů proti izraelským institucím, pokusy narušovat bankovní portály, stránky občanské společnosti, e-commerce nebo státní online služby v zemích Perského zálivu ukazují, že právě tato šedá zóna bude v dalších dnech velmi důležitá. Ne proto, že by sama o sobě rozhodla válku, ale protože zvyšuje chaos, vytváří dojem všudypřítomné hrozby a umožňuje Teheránu rozšiřovat konflikt bez nutnosti otevřeně nést odpovědnost za každý jednotlivý zásah.
Rozšiřování konfliktu do širšího regionu
Čtvrtým prvkem je skutečnost, že kybernetická aktivita už zjevně kopíruje strategické rozšiřování konfliktu do celého regionu. Jakmile Írán přešel k odvetným úderům proti americkým základnám v Bahrajnu, Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech, začalo se rozšiřovat i digitální bojiště. Objevují se pokusy o zásahy proti online službám ministerstev, letišť, veřejné správy a civilní infrastruktury.
Válka proti Íránu se blíží ke konci, řekl Trump. Nevyloučil zabavování ropy |
Zvlášť důležité je, že tyto útoky často necílí přímo na bojující armády, ale na systémy, které mají ztížit chod státu, vyvolat přetížení bezpečnostního aparátu a vytvořit tlak na politické vedení. Pokud je kybernetický útok veden proti potravinovým rezervám, dopravnímu uzlu nebo letištním službám, jeho smyslem není pouze technické narušení. Jeho smyslem je přenést krizi do každodenního života a ukázat, že bezpečnostní situace se přelévá i tam, kde lidé dosud čekali normální fungování.
Boj o íránské obyvatelstvo
Pátý rozměr konfliktu tvoří psychologické operace. Ty jsou dnes s kyberprostorem propojené těsněji než kdykoli dřív. Pokud Mosad otevře perskojazyčný telegramový kanál a oslovuje „íránské bratry a sestry“, pokud je hacknuto státní vysílání nebo populární aplikace pro každodenní náboženskou praxi začne po prvních bombách rozesílat zprávy o tom, že „pomoc dorazila“, pak nejde jen o provokaci. Jde o pokus podkopat informační monopol režimu, obejít jeho propagandu a vnutit veřejnosti jiný rámec interpretace dění.
To má mimořádný význam právě v Íránu, kde režim historicky stojí nejen na síle bezpečnostních složek, ale i na kontrole informačního prostoru. Jakmile je narušena tato kontrola, roste nervozita uvnitř elity i ve společnosti. Psychologická operace tím získává hodnotu srovnatelnou s přesným úderem na radar nebo velitelské stanoviště.
Smrt Chameneího a vnitřní koordinace režimu
Šestým faktorem je vnitřní koordinace samotného íránského režimu po smrti Alího Chameneího. To je moment, který může být zpravodajsky nejdůležitější a současně nejméně průhledný. V období nástupnictví a možného vnitřního boje o moc se totiž mění priority, řetězec velení i schopnost režimu vydávat a vymáhat jednotné instrukce.
Líbí se vám Epická zuřivost, nebo Zabiják? O čem vypovídají názvy vojenských operací |
Pokud navíc byly skutečně zasaženy i komplexy spojené se zpravodajským ředitelstvím Revolučních gard a jejich kybernetickým velením, může to dále narušit schopnost Íránu plánovat koordinované kampaně v kyberprostoru. Rizikem tak nemusí být jen oslabení, ale i decentralizace. To znamená, že v dalších dnech může být více útoků vedených méně disciplinovaně, více přes proxy aktéry a s nižší mírou centrální zdrženlivosti. Takové období bývá obzvlášť nebezpečné, protože narůstá počet incidentů, ale zároveň klesá jasnost, kdo je skutečně řídí.
Lze s jistotou tvrdit, že nadále bude docházet k dekapitaci nového vedení Íránu a o to samé se budou pokoušet i íránské a jejich proxi buňky. Tedy o atentáty nebude nouze.
Íránská kybernetická hrozba nekončí na Blízkém východě
Sedmý a pro evropské státy velmi důležitý bod se týká otázky, co to všechno znamená pro spojence USA. Írán má dlouhou historii útočných operací proti zahraničním cílům, od energetiky přes vládní systémy až po destruktivní a ransomwarové kampaně, které balancují mezi kriminálním vydíráním a státem podporovanou sabotáží.
Duchovním vůdcem Íránu se stal Modžtaba Chameneí, syn zabitého ajatolláha |
V okamžiku regionálního napětí je logické očekávat, že íránská aktivita může expandovat nejen proti bezprostředním účastníkům bojů, ale i proti spojencům a státům, které jsou vnímány jako součást podpůrného řetězce. Přímý útok na americkou domovinu je jiná kategorie, ale nižší úroveň útoků proti spojencům, jejich dodavatelským řetězcům, letištím, logistickým systémům, ministerstvům nebo vybraným firmám je scénář zcela realistický.
Česká republika v nové realitě
A právě zde se otevírá česká otázka. Česká republika pravděpodobně nepatří mezi primární cíle íránské odvety. Není hlavní platformou amerických operací proti Íránu a nefiguruje v regionu jako klíčový vojenský uzel. To ale neznamená, že je mimo ohrožení. Česko je součástí NATO, je zapojeno do aliančních struktur, má průmyslové, logistické a technologické vazby na západní obranu a v krizové situaci může být vnímáno jako součást širšího ekosystému. To zvyšuje význam domácí kybernetické obrany.
V českém kontextu je zde zásadní role Vojenského zpravodajství, které odpovídá za kybernetickou obranu České republiky. To je mimořádně důležitý bod, protože současná válka ukazuje, že kybernetická obrana už není jen o technické správě sítí, ale i o přímé obraně státu v situaci, kdy digitální útok může být součástí širší vojenské, zpravodajské a psychologické operace.
Pro Českou republiku z toho plyne několik velmi konkrétních závěrů. Zaprvé je třeba chápat kybernetickou obranu jako součást národní bezpečnosti, nikoli jako izolovanou technickou disciplínu. Zadruhé je nutné mnohem těsněji propojovat kybernetickou ochranu se zpravodajskou činností, s ochranou kritické infrastruktury, s obranným průmyslem a s alianční koordinací.
PODCAST: Írán nechce krátkou válku, chce, aby to nepřátele co nejvíc bolelo, míní expert |
Zatřetí je třeba počítat s tím, že v budoucích konfliktech nebude existovat ostrá hranice mezi státem řízeným útokem, proxy operací, hacktivismem a psychologickou operací. A začtvrté je nutné připustit, že odolnost státu už nezávisí jen na armádě v kasárnách, ale také na tom, zda dokáže včas rozpoznat infiltrace, chránit komunikační a senzorové sítě, odolávat útokům na data a zároveň bránit informační prostor před psychologickým rozvratem.
Týká se nás to
Operace Epická zuřivost a Řev lva tak nejsou jen další kapitolou blízkovýchodní války. Jsou velmi názornou ukázkou toho, jak dnes vypadá moderní konflikt mezi státy a jejich proxy sítěmi. Vidíme v něm, že kybernetika sama o sobě válku nevyhrává, ale může vytvořit podmínky, bez nichž by fyzický úder nebyl tak přesný, tak rychlý a tak paralyzující. Vidíme také, že zpravodajství, kybernetická špionáž, SIGINT, HUMINT a psychologické operace se dnes spojily do jedné vrstvené praxe.
A konečně vidíme i to, že malé a střední státy jako Česká republika už nemohou předstírat, že se jich tato realita týká jen okrajově. Pokud je kybernetická obrana skutečně jednou z linií obrany státu, pak současná válka v Íránu není vzdálený příběh. Je to velmi konkrétní upozornění, jak se bude vést i příští evropská krize.
