Mají podobný pohled na problémy EU (rozpočet, podpora slabších regionů, odpor k emisním povolenkám). Nekádrují partnery: vycházejí s Trumpem (hlavně Meloniová) či Ficem (hlavně Babiš), ač se to progresivistům oškliví. Ale jedna věc po úterním setkání Meloniové a Babiše nezazněla.
Jak to Meloniová dělá, že se svého „fašounského cejchu“ zbavila? Že sice vládne s radikály, ale za čtyři roky svého mandátu udělala z Itálie jednu z nejstabilnějších zemí Evropy?
Cejch „postfašistky“ už vyčpěl
Je to vidět zvláště ve srovnání. Třeba s Velkou Británií, kde se teď premiéři střídají tak rychle jako kdysi v Itálii, a všichni se bojí vzestupu Farageovy strany Reform. Nebo s Německem, kde kancléř Merz neví, zda svůj mandát vůbec dokončí (zbývá mu dva a půl roku) a jeho CDU je u voličů až druhá za AfD. Či s Francií, kde se všichni třesou před lepenovci a jejich šancí pro volby prezidenta.
„Itálii mám rád.“ Babiš přijal Meloniovou, hlavním tématem byly emisní povolenky |
Meloniové mandát právě končí a chystá se ho obhajovat. Bez velkého humbuku. Přitom i ona má máslo na hlavě. Když jí bylo patnáct let, vstoupila do Italského sociálního hnutí, party s cejchem postfašismu a uznávající odkaz Mussoliniho. A to se s ní táhlo až do dospělosti.
Působilo až zábavně, když před čtyřmi lety, po volebním vítězství Meloniové, o ní média typu Der Spiegel psala jako o postfašistce. Z těch textů někdy téměř dýchala nadrženost na to, kdy Meloniová konečně udělá něco „echt fašounského“. Ale ono pořád nic.
Kladla důraz na ochranu hranic (italských i unijních) před náporem ilegální masové migrace, což je u progresivistů hrdelní zločin. Ale zároveň se snažila, aby legální migrace dostala jasná pravidla. A co se týče ruské invaze na Ukrajinu, nikdy nezpochybnila, že Rusko je agresorem a Ukrajina si zaslouží pomoc ze zahraničí včetně Itálie. Tím silně narušila klišé o „proruských populistech“.
Úhrnem. Její cejch „postfašistky“ vyčpěl. Přestali jí ho omlacovat o hlavu i ti, kteří se v tom dřív vyžívali. Neměli k tomu konkrétní důvod, ač vicepremiérem její vlády je Matteo Salvini, kterého dříve, jako ministra vnitra, nemohli ani cítit.
Meloniová versus „protipožární zeď“
Giorgia Meloniová vládla s radikály (pokládáte-li Salviniho Ligu za radikální partu), nicméně měla je pod kontrolou. Vládla zhruba tak, jak by si to u nás přál Andrej Babiš. Ale radikálům vycházela vstříc méně než u nás Babiš, alespoň rétoricky.
To přece Babiš před rokem ve volební kampani říkal, že ukončí Českou muniční iniciativu na pomoc Ukrajině, ale po volbách ji potichu nechal pokračovat. Až teď nahlas říká, že z Ruska vycházejí hybridní hrozby.
Proč si Meloniová od počátku dovolovala větší otevřenost? Dílem samozřejmě proto, že Itálie je od Ruska dost vzdálená a přímá zkušenost s ruskou hrozbou tam schází. Ale dílem i proto, že starý cejch členství v Italském sociálním hnutí už fakt vyčpěl. Daleko více než u nás cejch dávného členství v KSČ.
S nadsázkou to lze napsat i takhle. Meloniová by mohla – čistě hypoteticky – o svém dávném klopýtnutí říci: „Byla jsem mladá a blbá.“ A znělo by to věrohodně, vždyť jí bylo patnáct let, její matka byla samoživitelka a sama vychovává jako samoživitelka svou dceru.
Jak to Meloniová dělá? Změnila Itálii ve stabilní zemi. Proč se od ní nepoučila ODS? |
Kdyby u nás – čistě hypoteticky – řekli Andrej Babiš, Petr Pavel, Jaromír Zůna či Lubomír Metnar o svém členství v KSČ totéž, kdyby řekli „Byli jsme mladí a blbí“, až tak věrohodně by to neznělo. Hned by někdo připomněl, že v době pádu komunismu jim bylo 35, 28, 28 a 22 let. To přece není úplně totéž, jako když se patnáctiletá Meloniová dala k postfašistům, že.
Ale její hlavní plus spočívá v tom, že dala dohromady koalici s radikály a ta stabilně vládne. Zřejmě na totéž se u nás spoléhá Andrej Babiš, i když otázka je, za jakou cenu to bude. Ale jistě je to lepší cesta než německá „protipožární zeď“ kolem AfD.
CDU už propásla moment, kdy s AfD mohla spolupracovat jako silnější partner a nějak ji kultivovat. Teď už je v pozici slabšího partnera, ne toho, kdo blahosklonně k něčemu svoluje. Cítí se sice jako morální vítěz, ale za cenu ztráty voličů. Tomuto postoji Meloniová nastavuje zrcadlo.
