A logicky též v Damoklův meč, jenž nyní visí nad další existencí Pirátské strany coby etablované součásti stranického spektra.
Ať již za potížemi stojí cokoliv, i třeba něco fakticky nebo technicky omluvitelného, politická odpovědnost jde jednoznačně za ministrem pro místní rozvoj, místopředsedou vlády pro digitalizaci a pirátským předsedou Ivanem Bartošem. Ostatně celý systém dost nepochopitelně nepodrobil důkladnému testování a antimonopolní úřad zadání zakázky firmě InQool bez standardního výběrového řízení rozporoval.
Bartoš řekl, jaká nová firma má zachránit digitalizaci stavebního řízení |
Důvodů pro volání po demisi tudíž existuje více než dost. Avšak Ivan Bartoš je svým způsobem „chráněné zvíře“ neboli předseda koaliční strany. Což o to, vláda Petra Fialy by si většinu ve sněmovně matematicky zachovala i bez Pirátů, nicméně sotva si ji udrží po příštích parlamentních volbách, pokud v nich nezabodují. A v pirátských řadách se nejspíš nenachází nějaký nový lídr schopný oslovit širší vrstvy společnosti, což se Bartošovi upřít nedá. Či přesněji řečeno dosud nedalo, poněvadž blamáž se stavebním řízením fatálně ohrožuje i jeho osobní politický kredit.
Výmluvné a zároveň zarážející je srovnání Bartošova setrvávání v úřadu navzdory neustálým odkladům termínů, kdy už prý Portál stavebníka opravdu, ale opravdu začne fungovat, s odchodem ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Helena Langšádlová musela svou funkci opustit s argumentem, že údajně neměla na sociálních sítích dost lajků. Šlo samozřejmě o průhledné a v podstatě trapné zástupné zdůvodnění, přičemž skutečnou příčinu nejspíše tvořily vnitrostranické boje v útrobách TOP 09. Navíc na její práci si nikdo nestěžoval. Naopak. V době rezignace zaznívala na její adresu z akademického i vědeckého prostředí skoro samá chvála.
Na adresu Ivana Bartoše sice z úst koaličních partnerů či senátorů zaznívá zásadní kritika, dokonce padají různá, zatím bezzubá ultimáta, v praxi však dostal tři strýčky ku pomoci, konkrétně ministry Kupku, Síkelu a Stanjuru. Premiér tak převedl politickou odpovědnost za digitalizaci stavebního řízení na celou vládu, místo aby ministra, jenž cosi důležitého evidentně pokazil, jednoduše odvolal, na což má jasnou ústavní pravomoc. Samozřejmě, odvolání ministra Bartoše by nefunkční systém zázračně „nenakoplo“ a Petr Fiala nechce rozbořit křehkou konstrukci celé pětikoalice, zpětně se ale nabízí otázka, proč vláda podobně neřešila banální problémy Heleny Langšádlové s lajky? Proč nešťastná Helenka též nedostala strýčky nebo třeba tetu Janu (Černochovou) ku pomoci?
Vše ovšem zapadá do generální strategie kočírování vládního spřežení, kdy si strany podělily ministerstva a záleží primárně na nich, kdo je bude, nebo nebude řídit. Nicméně jedna z příčin nízké popularity vlády může spočívat právě ve zmíněné superioritě partajních klíčů.
Což však zároveň příliš neladí s étosem Pirátské strany. Do parlamentní politiky rázně vjela v roce 2017 pomocí volebního autobusu, upravené, původně vězeňské Karosy, skutečně „mluvícího“ pojízdného symbolu. Na jeho bocích se totiž vyjímali Andrej Babiš, Petr Nečas a jeho současná choť, David Rath, Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek, tedy, dle tehdejší pirátské rétoriky, osoby spojené s korupcí a patřící do kriminálu. Ambice nové očistné síly mělo podtrhnout i heslo: „Pusťte nás na ně!“
Pozitivní pirátský program asi nejlépe ilustroval celostátní volební Autobus budoucnosti z krajských voleb 2020, rovněž stará Karosa, leč upravená pro prezentaci nejnovějších technologií (například 3D tiskárny nebo holografického projektoru), jejichž zavádění hodlali Piráti uspíšit.
Po čtyřech letech v opozici zatroubili – v koalici se STANem – k útoku na Strakovu akademii, na sesazení Andreje Babiše z trůnu. Pomoci jim opět měl starý autobus, tentokrát nazvaný Švindlbus, názorně prezentující hlavní hříchy Babišovy vlády. Útok se zdařil, byť Pirátům zároveň hodně zhořkl kvůli překroužkování jejich kandidátů příznivci hnutí STAN.
Nerezignuji, odklad by byl horší, míní Bartoš k digitalizaci. Atentát, řekl Havlíček |
Co chtějí za rok vytáhnout z garáže? Sebekritický Švindlbus II s příběhem zpackané digitalizace stavebního řízení, vyzdobený heslem: „Na digitalizaci nepouštět!“? Sotva, ovšem v myslích mnoha voličů už prostě podobný imaginární vehikl asi nastartoval motor.
Ač původně protestní strana, Piráti si vypracovali poměrně pevné voličské jádro, jež je stále může zachránit. A právě krajské volby nyní prověří, zda se nezačalo vypařovat. Pokud v nich ale Piráti pohoří, začne pro ně tvrdý boj o holé přežití. A budou si muset položit nepříjemnou otázku, zda jim Ivan Bartoš ještě vůbec může přinést jakýkoliv bonus.