Izrael zahájil dlouho nevídanou akci proti libanonskému hnutí Hizballáh, jeho velitelům, řadovým bojovníkům i politikům a aktivistům, útočí i na zbrojní sklady a místa, která tato šíitská milice využívá. V Izraeli se přitom ozývají hlasy, že tato kampaň měla přijít daleko dříve.
Hizballáh začal útočit na izraelské vojenské objekty už loni 8. října s tvrzením, že se tak solidarizuje s Palestinci z Gazy, odkud den před tím vyrazila komanda několika tisíc teroristů zabíjet a unášet Izraelce.
Zatímco Izrael zahájil na Palestincích z Gazy svou odplatu a v průběhu roku bylo stále zjevnější, že se nesoustředí pouze na teroristy a další ozbrojence, ale že svými bombami zabíjí a mrzačí i tisíce civilistů a v ruiny se mění tisíce domů, mešit, škol a podobně, přibývalo incidentů i na severní hranici židovského státu – Hizballáh tvrdí, že s útoky přestane, až Izrael ukončí válku v Gaze.
Izrael třetí den útočí na Libanon, Hizballáh vyslal raketu na velitelství Mosadu |
Nový cíl války - sever
Izraelské úřady ze severních oblastí preventivně evakuovaly desítky tisíc obyvatel, kteří se do svých domovů dodnes nevrátili. Premiér Benjamin Netanjahu až teprve minulý týden výslovně prohlásil, že novým válečným cílem je právě jejich návrat domů. V kapsách a u obličejů příslušníků Hizballáhu začaly bouchat dálkově odpálené pagery a zabíjet a zraňovat i zcela nezúčastněné civilisty v jejich okolí a další dramatický vývoj už známe.
Z úst některých představitelů OSN, ale i na sociálních sítích se objevily odkazy na mezinárodní dokumenty, které i ve válce zakazují nastražovat zbraně a výbušniny do na první pohled neškodných předmětů civilního určení – tedy že ti, kdo umístili bomby do pagerů a pak je navíc dálkově odpálili bez ohledu na to, jestli jejich majitel je zrovna na základně Hizballáhu, na tržišti nebo v mateřské školce, porušili mezinárodní konvence.
Kde je k válce blíž? Proč sílí obavy z eskalace v Libanonu, ale totéž riziko na Ukrajině se bagatelizuje |
A tak zatímco proizraelští aktivisté tvrdí, že židovský stát má nejmorálnější armádu na světě a argumentují, že pagerové útoky byly precizně zaměřené pouze na teroristy z Hizballáhu, kritici židovského státu vznášejí otázku, jestli náhodou takto pojatý útok provedený bez ohledu na okolnosti vlastně také nebyl terorismem, v tomto případě státním terorismem.
Otazníky se ale jistě budou vznášet i nad konvenční vojenskou ofenzívou, již Izrael zahájil v Libanonu následně. Židovský stát sice vyzval civilisty k odchodu z okolí objektů Hizballáhu, to však automaticky neznamená, že je Izrael z obliga ve věci újmy, kterou by při mohli tito civilisté utrpět. Tím spíš, že právě sami Izraelci přišli už před 18 lety s takzvanou Doktrínou Dáhíje.
V létě 2006 bojovníci Hizballáhu ve snaze dostat z izraelských věznic své zajatce podnikali výpady přes hranici, až se jim při přepadení jedné hlídky podařilo odvléci dva vojáky do Libanonu – až po čase vyšlo najevo, že v té době už nejspíš byli oba mrtví. Tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert nařídil rozsáhlou akci proti Libanonu s cílem dostat vojáky zpět a výrazně zpacifikovat Hizballáh.
Výbuchy pagerů členů Hizballáhu zranily tisíce lidí, devět zabily. Izrael mlčí |
Disproporční válka
Vojenské velení právě tehdy začalo uplatňovat onu Doktrínu Dáhíje, pojmenovanou po jižním, šíity a stoupenci Hizballáhu obývaném předměstí Bejrútu, o němž se hodně mluví i v posledních dnech. Dotyčná doktrína přitom explicitně stanoví, že je disproporční a že Izrael se nebude soustředit jenom na ozbrojené nepřátele a jejich výzbroj a zázemí, ale také na vesnice a čtvrti, kde protivník působí, a na civilní infrastrukturu.
Hlavní myšlenkou je ukázat nepříteli a zároveň i vládě dotyčné země, že cena za útoky bude hodně vysoká. Izrael tak v létě 2006 bombardoval v Libanonu obytné čtvrti, silnice, letiště nebo elektrárnu, později takto opakovaně decimoval Pásmo Gazy, odkud útočily různé palestinské frakce.
Zlikvidovali jsme šéfa raketových jednotek Hizballáhu, tvrdí Izrael |
V roce 2006 se však Izraelcům ani takto za 34 dní bojů nepodařilo v Libanonu dosáhnout slibovaných cílů války. Rakve s oběma vojáky se do Izraele vrátily až o dva roky později, výměnou za jednoho teroristu, jednoho špiona, tři bojovníky Hizballáhu a dvě stovky těl, která Izrael rovněž držel. (I s odkazem na tuto epizodu vůdce Hizballáhu šajch Hasan Nasralláh loni v listopadovém projevu vzkázal Izraeli, že nedostane svá rukojmí z Gazy válkou, ale jedině vyjednáváním.)
A nepodařilo se ani oslabit či zásadní měrou zdiskreditovat Hizballáh a prohloubit propast mezi touto guerillovou organizací a zbytkem libanonské společnosti. Mnozí Libanonci sice tehdy s kousavou ironií (dez)interpretovali vítězná véčka vůdců Hamásu jako „jen dva domy zůstaly stát po válce, kterou jsme s Izraelem vyvolali“. Nasralláh však nebyl plošně zatracován, a i když od této války žije de facto neustále v úkrytech, v arabském světě získal aureolu vítězného lídra, který dokázal úspěšně vzdorovat Západem glorifikovanému a podporovanému židovském státu.
Pozemní střet s Hizballáhem na obzoru. Co vše nasvědčuje tomu, že Izrael vpadne do Libanonu |
Co je s raketami Hizballáhu?
Nynější válka může být v mnoha ohledech jiná. Proti Izraeli se do ní mohou zapojit i síly, které se před dvěma dekádami teprve rodily nebo ještě vůbec neexistovaly, ať již jde o šíitské milice v Iráku a v Sýrii, nebo Húsíe v Jemenu – ty všechny v posledních letech ukázaly, že jsou do jisté míry schopné a ochotné zapojit se na straně Teheránu do izraelsko-íránského soupeření, takže nynější dění v Libanonu může rychle dostat zásadní regionální rozměr. Na druhé straně libanonská společnost je dlouhodobě deptaná vnitřní ekonomickou krizí a politickým marasmem, takže její pohled na parciální válku Hizballáhu proti Izraeli dnes může být už jiný.
Izrael se připravuje na možnou pozemní operaci v Libanonu, povolává brigády |
Z praktického hlediska je zásadní otázkou, co je v tuto chvíli s vojenskými kapacitami Hizballáhu – vždyť západní média v posledních době mj. neustále opakovala nijak neověřený izraelský údaj, že Hizballáh má v arzenálu na 150 tisíc raket. Pokud v takové míře skutečně existovaly, dříve nebo později se ukáže, zda ještě mohou přijít ke slovu. Anebo jestli je umlčelo efektivní izraelské bombardování a sabotáže. Či Doktrína Dáhíje.
Autor vede centrum pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha
