Vynikne ve srovnání s finále soutěže Eurovize v Basileji. Tam se vztek hlasité většiny obrátil proti izraelské zpěvačce Juval Rafaelové, jež 7. října 2023 přežila pogrom Hamásu na festivalu v Re’im, kde se počet obětí blížil bilanci Lidic z roku 1942.
Měla kliku, neboť se ukryla pod hromadou mrtvých. Jenže to jí u hlasité většiny v Basileji přitížilo – viděla v ní spíše vychytralou podporu genocidy. U tiché většiny jí to naopak prospělo – ti jí dávali hlasy.
Takže ještě jednou. Buďme rádi, že u nás to tak vyhrocené není. Ale leckoho stejně zaujme pár společných věcí. Jednak to, proč pokrokáři demonstrují proti akcím, které se předmětu jejich zájmu netýkají – proti kulturnímu festivalu. A proč právě oni, kteří tak usilovně boří stereotypy, se tak rádi ohánějí stereotypy, pokud jde o Izrael.
Genocida je jiná liga
Lze je shrnout do tří bodů. Za prvé je to genocida (v Pásmu Gazy či vůči Palestincům vůbec). Za druhé okupace (Pásma Gazy, Západního břehu Jordánu či „Palestiny od řeky k moři“). A za třetí to, co vyjádřil titulek na webu Seznam Zprávy: Proč proklínat Netanjahua a neopouštět Izrael. Klišé „hodných Izraelců“ a „zlého Bibiho“.
Začněme realitou na bojišti. V Pásmu Gazy se odehrává krveprolití, jež si vyžádalo desítky tisíc mrtvých (civilistů i bojovníků Hamásu). Nelze to odmávnout jen poukazem na kauzalitu. Na to, že agresorem je Hamás, který jen schytává to, co 7. října 2023 rozjel. Na to, že i pak jeho lídři opakovali, že budou-li mít příležitost, tak vražený útok zopakují. Na to, že Hamás to vše dál protahuje tím, že i rok a půl po pogromu drží desítky rukojmí (a odmítá říci, kolik z nich je živých).
Hamás souhlasí s návrhem USA na příměří v Gaze. Izrael to zpochybnil |
Ano, v Pásmu Gazy se odehrává průšvih, krveprolití, v jistých konkrétních případech možná i válečné zločiny. Ale genocida je jiná liga. Tam je nutné prokázat úmysl, plán, paušální rys. Musí mířit proti celé definované skupině. To v Gaze prokázáno není a vůči Palestincům jako takovým už vůbec ne. Ale o to víc slovo genocida podléhá inflaci.
Američtí pokrokáři mluvili o genocidě, když šlo o zavírání ilegálních imigrantů do detenčních center. Trump mluvil o genocidě, když USA přijaly desítky Afrikánců z JAR. Fakt je, že bílí farmáři jsou v Jižní Africe ohroženi kriminalitou, závistí, nenávistí, ale genocida to není. Jenže když ono se to slovo tak krásně poslouchá, jak by řekl Werich.
Když okupace skončila
Pak je tu stereotyp okupace. Izrael okupuje některá palestinská území. Postoj k tomu je různý. Pro radikální Palestince a levičáky je „okupované území“ každé pod izraelskou suverenitou (i Tel Aviv či Haifa). Podle Izraele jde o „sporná území“, nedefinovaná mírovou smlouvou.
Jenže v Gaze okupace skončila před dvaceti lety. V roce 2005 získala palestinskou suverenitu. Jak s ní naložila? O rok později ve volbách vyhrál Hamás a pak už žádné volby nebyly. Téhož roku Hamás unesl z izraelského území vojáka Gilada Šalita a v roce 2011 ho vyměnil za 1027 palestinských vězňů.
Včetně Jahjá Sinvára, strůjce pogromu v roce 2023. I proto se v Izraeli šířil slogan „Slibovali nám druhý Singapur, ale dostali jsme druhý Afghánistán“. Tak to vypadalo, když okupace v Gaze skončila.
Chtěl zapálit ambasádu, hrozil zabitím Trumpa. Izrael muže deportoval do USA |
Pak stereotyp vyjádřený novinovým titulkem Proč proklínat Netanjahua a neopouštět Izrael. To je spíše ve stylu „přání otcem myšlenky“. Jak to vypadá v realitě, ukázal začátkem května průzkum společnosti Lazar Research. Většina (85 procent) židovských Izraelců uvedla, že je proti tomu, aby si Hamás uchoval moc v Gaze v jakékoliv podobě.
Víte, čeho se bojí nejvíc? Že by se 7. říjen 2023 mohl opakovat, tentokrát ze Západního břehu Jordánu, méně přehledného a hlídatelného. Toho se obává 70 procent respondentů (81 procent židovských). Tady se nelze odříznout od Bibiho a přitom neopouštět Izrael. Ač na něj hodně voličů v řadě věcí právem nadává, v této věci jsou na jedné lodi, ať říká stereotyp cokoliv.
