Jenže se to dělo spíše potají, na veřejnosti to bylo nepřijatelné. A to se změnilo. Jde o to, že o plánech na odsun Palestinců se teď mluví otevřeně, že o nich prý jednala opakovaně vláda a že už to izraelské veřejnosti nepřipadá nenormální a nemorální.
Navíc se představa odsunu Palestinců znormalizovala i v jiných zemích, protože vláda Spojených států amerických neprotestuje proti prohlášení Kace, že se při vystěhování Palestinců čeká jen na souhlas USA.
Jako po první světové válce
Vracíme se tím hluboko do minulosti. Do doby, kdy stěhování obyvatelstva bylo považováno za civilizované řešení problémů při soužití různých národů a národnostních skupin. Takhle to fungovalo v Evropě po první světové válce. Mělo jít o lepší alternativu bojů či dokonce genocidy. I když provedení bylo často plné násilí.
Izrael je připraven odsunout Palestince z Gazy. Čekáme na USA, řekl Kac |
Takhle si vyměnily obyvatele Řecko a Turecko a další přesuny proběhly i jinde. Někteří židovští politici to viděli jako inspiraci, zejména když si při svých cestách do Palestiny uvědomili, že země, kde chtěli vytvořit židovskou domovinu, není tak prázdná a bez obyvatel, jak si představovali.
Možnost nějak odsunout Palestince z území požadovaných pro Izrael pak dlouho zůstávala v mentální mapě mnoha izraelských politiků. Byť navenek pronikaly jen ojediněle. Kromě extrémistů o tom uvažovali třeba premiéři Levi Eškol či Golda Meirová. Nemělo jít ale o masivní přesun a měl být nenásilný.
Nový stupeň
Diskuse probíhaly za zavřenými dveřmi a nakonec izraelští politici – vyjma pár extrémistů – dospěli k závěru, že by to okolní svět vnímal jako nemorální věc a že by to ublížilo samotnému Izraeli. Idea přesunu Palestinců jinam pak žila především v extrémistických kruzích. Jen pomalu pronikala zpět do hlavního proudu. Zkrátka, odsun či dokonce vyhnání Palestinců bylo pro většinu slušných lidí tabu.
Extremista Ben Gvir reprezentuje dnešní Izrael. Má Česko takovou politiku podporovat? |
Změna nastala s přibíráním extrémistů do vlád Benjamina Netanjahua a pak po krvavém útoku teroristů z Gazy na Izrael v roce 2023. Při protiútoku izraelské armády na Gazu se začalo uvažovat o vysídlení tamních obyvatel. Postupně se tato myšlenka normalizovala a teď už je považovaná za přijatelné řešení i mimo extrémní kruhy.
Ministři izraelské vlády občas docela otevřeně říkají, že emigrace Palestinců by sice byla dobrovolná, ale oni jim plánují vytvořit v Gaze takové podmínky, že budou chtít či muset odejít. A to je nový stupeň, který jsme v historii neviděli. Takhle otevřeně se o tom nemluvilo. Už nejde o přesun či odsun, ale o vyhnání. Protiprávní akt. A tím si Izrael, který se dlouhodobě chlubil demokracií a právním státem, zrovna dobrou pověst ani dobré přátele nezíská.
