Přijde-li řeč na ruskou agresi na Ukrajině, na možný územní kompromis, už je po ruce výraz appeasement. Ano, usmiřování, které se dostalo do světové slovní zásoby spolu s Mnichovem. Poučení bylo jasné: usmiřování s Hitlerem, obětování Československa na jeho účet, k ničemu nevedlo. A už vůbec neodvrátilo světovou válku.
Má Česko uznat oficiálně jako stát Palestinu?
Platí to i dnes? V éře jaderných zbraní, jež mají hrozbou vzájemného zničení světové válce zabránit? Na to se nikdo neptá. Snadnější je nastolit rovnici Putin = Hitler a říkat, že jakýkoliv kompromis s Putinem nutně povede jen k další světové válce.
Ještě výraznější, ale odlišné, je to v Izraeli. Šéf jeho diplomacie Gideon Sa’ar v úterý řekl, že Izrael nebude Československem 21. století. Že se nepodvolí tlaku jiných zemí na rychlé ukončení války proti Hamásu a na rychlý vznik palestinského státu.
Můžeme si všimnout jedné věci. Jde-li o Rusko a jeho válku na Ukrajině, příměr Mnichova se bere vážně. Ve stylu: nedělejme ústupky Putinovi (Hitlerovi), nepřistupujme na kompromisy, raději s ním ani nejednejme. Ale když jde o Izrael, o jeho vojenskou reakci na útok Hamásu ze 7. října 2023 (největší pogrom od druhé světové války), tam svět v touze po míru rozměr Mnichova jaksi pomíjí. Jen proto, že Izrael při své obraně zabil více Gazanů než Hamás Izraelců? Jen proto, že ta válka je brutální? Toť otázka.
Raději otloukánkem než s Hamásem u moci
Izraelci mají rozměr Mnichova ve své společenské paměti. A zdaleka nejenom ti, kteří přišli z Evropy. Spíše proto, že podobné situace chtě nechtě sami prožívají.
V říjnu 2001 premiér Šaron pronesl slova, jež vstoupila do historie jako „československá řeč“. Bylo to tři týdny po útoku džihádistů na Spojené státy, kdy unesenými letadly zabili na tři tisíce lidí. Bylo to v době, kdy USA dávaly dohromady protiteroristickou koalici, ale váhaly přizvat Izrael, aby neodradily arabské spojence. Tehdy, 4. října 2001, Ariel Šaron na adresu USA a Západu vůbec řekl: „Neopakujte strašný omyl z roku 1938, kdy se osvícené evropské demokracie rozhodly obětovat Československo dočasnému řešení. Nepokoušejte se usmiřovat s Araby na náš účet. To je pro nás nepřijatelné. Izrael nebude druhým Československem. Izrael bude s terorismem bojovat.“ Potom se vzájemné rozpory uklidnily.
Británie v září může uznat Stát Palestina. Starmer dal podmínky Izraeli i Hamásu |
Teď jsme o 24 let později, v jiné situaci. Izrael se sice brání, nejde mu jen o odvetu za pogrom z října 2023, ale o eliminaci hrozby džihádistů (Hamásu) z Pásma Gazy. Jenže v té válce zabil více Gazanů (těžko říci, kolik z nich byli přímo teroristé), než svět za dekády v podobném konfliktu zaznamenal. Přinejmenším od dobytí Mosulu z rukou Islámského státu.
Proto je teď Izrael otloukánkem světa (včetně západního). Proto dostává nálepky genocidníka, válečného zločince či státu apartheidu. Proto se ocitá pod stále větším tlakem. Ale představa, že Hamás by v Gaze zůstal, že by ji více či méně ovládal a navíc byl materiálně podporován zvenčí (třeba z Íránu), je pro Izrael daleko horší než snášet tlak zvnějšku. A ten sílí nejenom vůči Izraeli a jeho vládě, ale i vůči Židům jako takovým.
Francie ohlásila, že v září v OSN uzná Stát Palestina. Británie tím hrozí od včerejška. Protesty provázely zahájení proslulého hudebního festivalu v Salcburku. Americké učitelské odbory ve své příručce uvádějí, že budou podporovat Mezinárodní den obětí holokaustu, ale s tím, že „uznají jeho víc než 12 milionů obětí různého vyznání, etnické příslušnosti, rasy, politického přesvědčení, pohlaví a genderové identifikace“. O nacistickém plánu vyhladit židovský národ se příručka nezmiňuje, zato chce „vzdělávat učitele i širokou veřejnost o historii palestinské nakby“. Někdo tomu říká bizar, jiný zase rozmanitost, že.
Co kdyby Praha byla válečným štváčem?
V této situaci ministr Gideon Sa’ar prohlásil, že Izrael nebude Československem 21. století. Že se nepodvolí tlaku světa na rychlé ukončení války v Pásmu Gazy, rozuměj na příměří s Hamásem. Jak to máme vnímat? Jako aroganci vůči desetitisícům mrtvých v Gaze?
Stop genocidě! Na Krétě protestovali proti izraelské lodi, na turisty házeli lahve |
Leckdo to tak vnímá. I arabské státy jako Egypt, Katar či Saúdská Arábie, které na konferenci OSN vyzvaly k ukončení vlády Hamásu v Gaze. Což je dobře, ale můžeme se ptát. Proč až teď? Proč se nedistancovaly od Hamásu a jeho podpory hned po 7. říjnu 2023? Takhle to vypadá, že je k tomu přiměl až drsný způsob vedení války v Gaze. Že kdyby si Izrael počínal jen o málo mírněji, Katar by stál za Hamásem ještě teď.
Ale ministr Sa’ar chtěl svými slovy sdělit zřejmě cosi jiného. Kdyby se Československo v září 1938 nepodvolilo tlaku velmocí na přijetí mnichovské dohody, kdyby vzdorovalo, chtě nechtě by převzalo odpovědnost za válku a získalo nálepku válečného štváče. Nyní Izrael nese odpovědnost za způsob vedení války v Gaze, ale na rozdíl od Československa v září 1938 ji přijímá. I za cenu velkých škod na své reputaci.
