Předminulé pondělí vyšly na webových stránkách izraelského deníku Jerusalem Post krátce po sobě dvě zprávy. „Násilí osadníků prudce roste během války s Íránem, prezident Hercog reaguje na výzvu Židů z diaspory k akci,“ hlásal první titulek. „Židé z diaspory vyzvali Hercoga, aby u premiéra Benjamina Netanjahua a jeho krajně pravicových ministrů prosazoval změnu, protože dosud nezasáhli, aby násilí zastavili.“
Osadníci a vojáci už leckdy splývají
V zahraničí mohou televizní diváci průběžně vidět desítky reportáží o rostoucí brutalitě sionistických extremistů, kteří vypichují oči hospodářským zvířatům Palestinců, tlučou tyčemi po hlavách staré bezbranné vesničany, vypalují Palestincům domy a auta, plení jejich hospodářství, průběžně na ně útočí i střelnými zbraněmi, které vyfasovali od izraelských státních institucí, aniž by reálně byli jakkoli trestáni.
Izrael schválil trest smrti pro palestinské teroristy. Ze světa se ozývá kritika |
To vše osadníci dělají s jasně deklarovaným cílem vyhnat Palestince z jejich domovů, a to nikoli v Izraeli nebo v Gaze, ale na okupovaném Západním břehu Jordánu. Izraelská lidskoprávní organizace Ješ din shrnuje, že takových útoků probíhá v posledních týdnech několik denně.
Podle mezinárodního práva má bezpečnost civilního obyvatelstva zajišťovat armáda okupační mocnosti. Jenže Ješ din upozorňuje, že se na terorizování Palestinců vedle židovských osadnických milicí často podílejí i izraelští vojáci. Minulý týden radikální sionisté v uniformách Izraelských obranných sil přepadli spolu s palestinskými civilisty i štáb CNN, který tak jejich pohled na svět mohl věrně zaznamenat.
Po volání po postihu židovských radikálů…
Kromě osadnických útoků pak Palestince zabíjí i přímo armáda – v polovině března upoutal pozornost masakr čtyř členů jedné rodiny vracejících se s dětmi z výletu, který dokonce některá izraelská média zprvu v souladu s armádním komuniké poslušně vydávala za úspěšnou protiteroristickou operaci. Jak uvedla izraelská lidskoprávní organizace B´celem, jen za první dva březnové týdny postříleli Izraelci na Západním břehu 13 Palestinců – osm obětí zabili vojáci, pět osadníci.
Právě kvůli těmto okolnostem představitelé různých židovských organizací z celého světa apelovali na prezidenta Hercoga, aby zjednal nápravu. „Pane prezidente, teror, smrt a ničení, které židovští izraelští extremisté páchají na nevinných Palestincích po celém Západním břehu, jsou ohavností. Nejenže je to morálně hanebné, ale je to i strategická hrozba pro budoucnost Izraele. Poškozuje to světové židovstvo i vztah budoucích generací k Izraeli,“ stojí v dopise odsuzujících židovský teror. (Od českých židovských institucí jako je Federace židovských obcí se do včerejška na seznamu více než čtyř tisíc signatářů žádný podpis neobjevil.)
… přišel trest smrti pro ty palestinské
Pro vztah izraelských politických špiček k okupovaným územím a tamnímu obyvatelstvu je však příznačný druhý článek, který předminulé pondělí vyšel krátce po zprávě o této petici. Kdo čekal například zprávu o kýženém zátahu na militantní osadníky, byl by zklamán. „Kneset schválil zákon o trestu smrti pro teroristy, Netanjahu byl pro,“ shrnoval Jerusalem Post.
Nová právní úprava, jejíž schválení oslavil ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir láhví sektu, zadává vojenským soudům na okupovaném Západním břehu ukládat povinný trest smrti za „teroristický“ útok s následkem smrti, pokud je útok veden s cílem „zmařit existenci Izraele“.
Knesset security stops Israeli minister Itamar Ben Gvir from opening champagne to celebrate approval of Palestinian prisoners’ ‘Death Penalty’ bill
#Israel #Knesset #BenGvir #DeathPenalty #CMK
#HespressEng
Proti takto formulovanému zákonu se už vymezilo několik západních demokracií (Česká republika mezi nimi není), protože je z celé legislativní úpravy jasné, že sionistickým teroristům, kteří útočí na Palestince, avšak z podstaty věci nebojují proti Izraeli, trest smrti nehrozí.
Pokud tak např. osadník ubije Palestince, absolutního trestu se bát nemusí, zatímco Palestinec, který ve své zemi zastřelí okupačního vojáka a bude okupačním soudem odsouzen za terorismus, oprátce se může vyhnout jen v naprosto výjimečných případech. Že se teroristů mezi osadníky zákon opravdu nemá týkat, včera jasně vysvětlil i Ben Gvir. „Zákon se může týkat Židů podporujících Hamás nebo Írán. Je jich málo, ale nějaké tu máme,“ uhnul ministr od otázky židovských teroristů.
Zákon je jen špička ledovce
Zastánci Izraele dlouhodobě odmítají tezi, že by izraelská politika nebo sionistická ideologie byla jakkoli rasistická či diskriminační. Realita je bohužel zrazuje.
Ani v samotném Izraeli nemají občané židovského a arabského původu stejná práva v řadě věcí – až už jde o možnosti získat pozemek, právo přistěhovat se do země, úpravu slučování rodin či postavení hebrejštiny a arabštiny. Zůstaneme-li u tématu teroristů, domy Izrael strhává výhradně těm arabským, židovským nikdy. Fakt, že v parlamentu sedí i arabští poslanci, na léta uplatňované rasové diskriminaci nic nemění.
Smí se Izrael kritizovat kvůli diskriminaci Arabů? |
Na okupovaných územích je dvojí metr podle etnicity ještě markantnější a nový zákon ukládající trest smrti pouze Arabům a nikoli Židům je jen špičkou ledovce. Ministr obrany Jisrael Kac například loni nařídil propustit z tzv. administrativní vazby židovské radikály zadržené za jeho předchůdce a zrušil možnost administrativní vazby Židů do budoucna, zatímco Arabové mohou nadále být bez soudu a obvinění takto vězněni prakticky donekonečna. Osadníci podléhají izraelským civilním soudům, Palestinci vojenské justici.
Nikoli okrajový extrém, ale mainstream
Posun Izraele od někdejších liberálních hodnot k podpoře myšlenky velkého Izraele s nadvládou Židů nad Araby vč. anexe Západního břehu, ale i třeba jižního Libanonu, bývá vysvětlován i náladami a frustrací Židů po teroristickém útoku Hamásu v říjnu 2023. Čerstvé průzkumy skutečně ukazují jasný posun nejmladších izraelských voličů k pravici. Jde však jen o částečné vysvětlení – premiér Netanjahu a jeho koaliční partneři, jako jsou Ben Gvir a Becalel Smotrič, se vlády ujali téměř rok před dotyčným masakrem.
Institucionální i neformální útlak Palestinců, které by měl přitom Izrael chránit i proti vlastním, židovským extremistům, tedy není marginální záležitostí, jak se i v Česku snaží nekritičtí zastánci Izraele celou věc bagatelizovat. Vždyť v samotném Izraeli se lze běžně dočíst, že i armáda a bezpečnostní složky proti tomuto vývoji a proti benevolenci vládních politiků k židovskému teroru marně protestují.
Palestinský stát oslabí Írán, prospěl by i Evropě, říká bývalý šéf tajné služby Šin bet |
Itamar Ben Gvir, Smotrič a desítky dalších nacionalistických členů vládní koalice, ale i opozice nejsou okrajovým extrémem – jak je vidět, reálně udávají tón a mají páky tlačit k vyhraněným pozicím nejen premiéra Netanjahua, ale i celou zemi. Pokud teď kontroverzní zákon o šibenici pouze pro palestinské útočníky smete Nejvyšší soud, nebude to v souladu s politikou sionistické pravice, ale navzdory jí – není náhoda, že osekat pravomoci justice se Ben Gvirův tábor pokouší stejně dlouho, jako prosadit onen zákon o trestu smrti.
Kde je nějaká arabská osada?
Izrael je stále ještě demokracií. Odlišnosti v právním postavení izraelských Židů a Arabů byly schváleny demokraticky, židovskou většinou. Stejně tak dvojí právní postavení pro původní palestinské obyvatele Západního břehu a nově příchozí imigranty usazované do židovských osad. Ostatně, kdyby osady byly skutečně občanský projekt nesouvisející s etnickým původem, jistě by tam Izrael postavil za 59 let okupace alespoň jednu také pro své arabské občany – zatím jen průběžně boří tisíce palestinských domů.
Možná je to řádně uzákoněný rasismus, jak v případě povinného trestu smrti varují i izraelské lidskoprávní organizace. Touto cestou se ale Izrael vydal zcela dobrovolně a z vůle voličů. Těžko lze tedy popírat, že i tyto myšlenky jsou velmi relevantní součástí izraelského politického systému.
Pokud tedy někdo např. v české debatě pořád ještě tvrdí, že osadnický teror či neskrývaný rasismus řady izraelských vládních činitelů jsou okrajové výstřelky, odkazuje spíš na „starý dobrý Izrael“ 90. let. Dnešní Izrael už je opravdu jinde a většina voličů je na to zjevně pyšná. Postoje k Arabům a represe vůči Palestincům evidentně vnímají jako součást izraelského práva na sebeurčení, takže své české zastánce by asi s despektem a nevděkem odvrhli. Navíc popírání izraelského práva na sebeurčení je, jak známo, antisemitismus.
