Když nový britský ministr zahraničí Ed Miliband představoval nový přístup, který zaujímá britská vláda k izraelsko-palestinskému konfliktu, padala tvrdá slova. Židovské osady na Západním břehu Jordánu označil za protiprávní, současný stav neváhal označit jako okupaci a odsoudil násilí ze strany osadníků, které nazval etnickými čistkami.
Izraelskou vládu obvinil, že před tím vším příliš často zavírá oči. Vyzval Izrael, aby zastavil rozšiřování osad, zajistil odpovědnost za násilí páchané izraelskými civilisty a vyšetřil obvinění, která míří i do řad izraelských ozbrojených sil.
Miliband dál uvedl, že britská vláda už nebude dál jen poukazovat na nespravedlnost a utrpení, ale bude také jednat a oznámil sankce na obchod se zbožím vyrobeným v izraelských osadách v Judeji a Samaří. K embargu se připojilo dalších jedenáct zemí včetně Francie, Kanady nebo Polska. Hlas Velké Británie ale zazněl nejhlasitěji a Londýn také sklízí největší kritiku.
Více než ostré reakce
Reakce z Izrale přišla okamžitě. Vlastně ještě před tím, než ministr Miliband svoje kritická slova pronesl. Protože sankční záměr ohlásila britská diplomacie předem, s předstihem ho odsoudil izraelský prezident, který uvedl, že Británie se postavila „na špatnou stranu dějin“.
Vzápětí přišla těžká váha: Londýn má třicet dní na to, aby uzavřel a vystěhoval svůj konzulát ve východním Jeruzalémě, izraelský ministr zahraničí Gideon Sa’ar označil britskou labouristickou vládu za „nepřátelskou“ a obvinil ji z „okaté intervence do záležitostí suverénního státu“. V rámci odvetných opatření dostalo také dvanáct poslanců britské Dolní sněmovny zákaz vstupu na izraelské území a britští zástupci musí ukončit svoji činnost v Mezinárodním centru podpory Gazy (IGSC), což je mezinárodní orgán, který má koordinovat situaci v Pásmu Gazy po skončení konfliktu.
Izrael před volbami rozpoutal válku s Londýnem. Netanjahu už frustruje i USA |
Šéf izraelské diplomacie také obvinil labouristy, že od svého nástupu do vlády v roce 2024 provádějí protiizraelskou politiku. Pravda to není. Byl to právě předchozí lídr této strany, kdo zbavil stranu jistého antisemitismu, který jí vtiskli lidé kolem Jeremyho Corbyna. Na britské politické scéně ovšem Izrael získal silného spojence: opoziční Konzervativní stranu, která koordinuje kroky s vládou v Jeruzalémě.
Do vlády se obuly i britské židovské organizace. Rada zástupců britských Židů vyjádřila „hlubokou úzkost z narušení vztahů“ a varuje, že britsko-izraelská roztržka může negativně ovlivnit bezpečnost a ekonomiku obou zemí a ohrozit židovské komunity v samotné Británii.
Komplikace pro vznik palestinského státu
Bezprostředním příčinou britského kroku bylo souhlasné stanovisko izraelské vlády k výstavbě první fáze židovské osady E1 mezi Jeruzalémem a židovskou osadou Ma’ale Adumim na Západním břehu. Celkem tam má vzniknout přes 3400 nových bytových jednotek. Celý komplex přetne Západní břeh napůl, což může zabránit vzniku palestinského státu s hlavním městem ve východním Jeruzalémě. Výstavba by ho totiž od zbytku území Západního břehu odřízla.
Nakonec krajně pravicový ministr financí a obrany Becal’el Smotrič prohlásil, že „palestinský stát je mazán – ne slogany, ale činy“. Konstatoval také, že výstavba výrazně změní demografii, jinými slovy zvýší počet židovských osadníků na Západním břehu a dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu pošle k ledu. Proti plánu protestovaly nejen Francie a Velké Británie, Izrael se jim ale vysmál.
Izrael zvažuje myšlenku odsunu Palestinců. Představa o tom, co je morální, se změnila |
Už dnes žijí statisíce lidí v židovských osadách na okupovaných palestinských územích, což většina zemí světa považuje za nelegální. Ne všichni osadníci tam žijí z náboženských či ideologických důvodů, mnohé přilákalo levnější bydlení nebo vládní pobídky. V zásadě je to ale jedno. V konečném důsledku to vede k tomu, že palestinský stát, vznikne-li, bude geograficky i etnicky roztříštěným územím.
Uprostřed volební kampaně
Když Ed Miliband oznamoval sankční program, nezapomněl zdůraznit, že on sám pochází z židovské rodiny. Jeho otec uprchl z Polska v roce 1940, poté tam nacisté zavraždili šest desítek jeho příbuzných. „Nevedeme spor s izraelským lidem, ale nesouhlasíme s jednáním jeho vlády,“ řekl. Tento výrok lze bez nadsázky aplikovat na většinu britské společnosti. Na rozdíl od té české, která se tradičně staví za jakoukoliv izraelskou vládu (nebo spíš proti jakékoliv palestinské reprezentaci), Britové to prostě vnímají jinak.
Předchůdce současného premiéra Keir Starmer byl ve vztahu k Izraeli zdrženlivější. Uznal sice legitimitu palestinského státu, dál ale nešel. Až vláda jeho nástupce Andyho Burnhama říká: oficiální britské stanovisko je, že izraelská okupace Západního břehu je protiprávní! Většina Britů si, podle průzkumů, myslí totéž a většina nové sankce podporuje.
Kritika Milibandova ostrého projevu často zmiňuje načasování uprostřed volební kampaně v Izraeli. Vedle jasného stanoviska na mezinárodní scéně (kde Británie rozhodně není sama) je zavedení sankcí na zboží z izraelských osad na Západním břehu Jordánu jasným signálem především domácímu publiku.
