Asi nejsem sama, kdo původně žil v domnění, že v Americe jsou všichni, až na malé procento zoufalců, bohatí. V dlouhém a poměrně širokém průmyslovém pásu, který se táhne od Georgie k Pensylvánii, to ale zřejmě neplatí. Lidi se tam stěhovali město od města za rozvíjejícím se průmyslem, ale když se průmysl přemístil jinam, zůstávali často na místě a živořili.
Přitom Vance si už jako osmnáctiletý všiml něčeho, co tušíme vlastně taky. Pracoval tenkrát dost tvrdě v supermarketu, a tam ho zaujalo, že zatímco on a další pracující platí nemalé daně a pak obracejí každý dolar, ti, kteří nepracují vůbec a žijí z dávek a poukázek, dávají do košíků dražší a často zbytné zboží. Vždyť ty jejich steaky a víno jsou z mých peněz, říkal si.
Návštěva mladého pána. Kdo bude ochoten přemýšlet o slovech J. D. Vance? |
Další sociologickou lekci pak dostal na vysoké škole, kam ho nakonec přivedl jeho nepochybný intelekt kombinovaný s disciplínou, již získal během čtyř let v námořní pěchotě. Když se kvalifikoval na jednu z nejprestižnějších univerzit, byl ochoten se nadosmrti zadlužit, aby ji mohl vystudovat, ale ukázalo se, že balíček finanční pomoci, který mu Yale poskytl, předčil veškeré jeho sny. Dokonce jsem se v knížce dočetla zajímavou věc, že totiž pro studenta z rodiny s nízkými příjmy může ta nejlepší a nejdražší škola vyjít levněji než jiná, méně prestižní a s nižším školným.
Je to kniha o chudobě, o závislostech a malé naději vytrhnout se ze stereotypů, ale i o šancích. Čtenáře překvapí, jak jsou si některé rysy americké společnosti podobné nám. Typicky nadávání na poměry a hledání viníků vlastní mizérie. Ale i akademické mudrování, tak vzdálené realitě a zkušenostem.
Vance v Mnichově tvrdě kritizoval Evropu. Chce vyvolat roztržku? ptá se Brusel |
Podle toho, co slýchám, nebyl Vance v době, kdy rukopis vznikal, zrovna fanouškem Trumpa, rozhodně obdivoval Obamu, ale posléze i regionální politiky, pro které pracoval jako student kvůli přivýdělku. Podle svých slov zjistil, že jim většinou nejde jen o vlastní prospěch.
„Pozorováním politického procesu zevnitř jsem jej dokázal pochopit způsobem, jaký by mi sledování kabelové televize nikdy neumožnilo. Babička měla za to, že všichni politici jsou podvodníci, ale já jsem poznal, že bez ohledu na jejich politický směr to do značné míry neplatilo o poslancích ohijské sněmovny.“
Tak uvidíme. Vlastně už vidíme. A na nudu to nevypadá. Ostatně ta knížka memoárů taky nebyla nudná. Zařadila se mezi bestsellery.
