Jak známo, dostavbu jaderné elektrárny Dukovany pozastavil soud, u kterého si stěžovala francouzská společnost EDF, která soutěž o dostavbu Dukovan prohrála.
Nejde přitom o málo, cena stavby by měla být v současných cenách 407 miliard korun a skoro nikdo nepochybuje o tom, že bude nakonec, jak to u staveb nukleárních elektráren bývá, rozpočet překročen. Soud přitom až do svého rozhodnutí, zda soutěž probíhala v pořádku (ve skutečnosti je to složitější, ale jde fakticky o férovost soutěže), zablokoval uzavření smlouvy o dostavbě Dukovan s korejskou firmou KHNP.
Dopadlo to jako obvykle
Formálně jde jen o odklad, ale jak ukazují české zkušenosti, zejména z obecní úrovně, často znamená takové průtahy, že se nakonec nic nepostaví. Zatímco Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) rozhoduje dnes o veřejných zakázkách a stížnostech na ně poměrně rychle, obvykle za necelých čtyřicet dní v prvním stupni.
U soudů, kam se po rozhodnutí ÚOHS firmy obvykle obrátí, může ale rozhodnutí trvat mnohem delší dobu, měsíce i léta. Pak často ten, kdo zakázku vyhrál, ji nakonec nechce dělat. Byť by mu soud přiřkl vítězství. Změní se totiž ceny, podmínky, nebude už mít třeba kapacity, protože dělá jiné zakázky, nebo už nemá ty dodavatele materiálu na stavbu, které měl před tím.
Pořádná „fauda“ v Dukovanech. O souboji mezi Francií a Českem |
Takové žaloby se dokonce často používají kvůli tomu, aby byla celá soutěž zastavena. Buď aby se dělala následně znovu, nebo aby se nestavělo, nebo aby pak o zakázce, pokud jde zakázku obecní či jako v tomto případě státní či polostátní, rozhodovala jiná politická reprezentace.
V případě Dukovan je to s časem dokonce extrémně napjaté, nabídka korejské KHNP platí v současné podobě jen do konce června. A v říjnu tu přijdou volby a přijde i nová vláda, která sice také bude chtít stavět jaderné elektrárny, ale možná za trochu jiných podmínek.
Samozřejmě, v případě Dukovan by vše šlo vyřešit tím, že by se zakázka zadala bez soutěže. V případě bezpečnostně citlivých věcí, a takovou bezpochyby jaderné elektrárny jsou, je to možné. Ve většině zemí se to tak ostatně dělá.
Jenže tady byla u této zakázky tak trochu politická obava, aby vláda nebyla obviněna opozicí z toho, že někoho politicky upřednostňuje, nebo že z toho potečou peníze do některých stran či některým politikům. Rozhodnutí bez soutěže totiž k takovým domněnkám, jakkoliv mohou být liché, prostě svádí.
A za druhé, projevila se tu další česká nectnost při zadávání veřejných zakázek, a to sice posedlost nízkou cenou. V tomto případě tedy relativně nízkou cenou. Které není bez otevřené soutěže či jako v tomto případě relativně otevřené soutěže možné dosáhnout. Kdyby vše prošlo hladce, byla by to politicky výhra. Jenže dopadlo to jako obvykle, je tu velká pravděpodobnost, že z celé stavby nic nebude.
Do budoucna nevidíme
Ovšem máme toho litovat? Možná vůbec ne a možná to bude nakonec celé výhra pro Českou republiku a hlavně její obyvatele. Alespoň z cenových důvodů. To, jak se dnes tvrdí, že se nové bloky jaderné elektrárny vyplatí a budeme díky tomu mít levnou elektřinu, totiž není vůbec jisté. Do doby, kdy bude nová jaderné elektrárna reálně stát, tedy do doby za několik desetiletí, dnes nikdo nevidí.
Pavel jednal s von der Leyenovou o Dukovanech. Přislíbila, že tendr bude řešit |
Naopak se může ukázat, že jaderná energie bude velmi drahá. Jde totiž o velký stabilní zdroj, který musí být zapnut skoro stále s minimální regulací, a pokud má vykrývat dočasné výpadky levnějších obnovitelných zdrojů, kterých může být v té době už víc než dost, nebude nám k ničemu. Ovšem pokud budou jednou nové Dukovany stát, čeští občané budou muset zaplatit za jadernou elektřinu z nich dnes stanovenou cenu, i kdyby ji nechtěli. A to by se nám všem opravdu prodražilo.
