Důvodů pro rozšíření amerického jaderného arzenálu je několik. Zaprvé je to Rusko, které také modernizuje své jaderné zbraně, zejména ty kratšího a středního doletu, a možná i rozšíří jejich počet. Navíc „pozastavilo“ Novou dohodu START o snížení počtu strategických jaderných zbraní se Spojenými státy, i když ji zatím dodržuje. Ta ale vyprší na jaře roku 2026. Trump jí zřejmě nebude chtít obnovit, protože si raději než rusko-americkou odzbrojovací smlouvu přeje smlouvu trojstrannou, která by zahrnovala i Čínu. Peking to odmítá.
Trumpův tým uvažuje i o preventivních úderech na Írán kvůli jaderné hrozbě |
Američany znepokojuje rychle rostoucí jaderný arzenál komunistické Číny. Peking měl v roce 2019 k dispozici asi 200 jaderných hlavic, pokud bude pokračovat ve stavbě nových současným tempem, bude jich mít podle Pentagonu v roce 2030 okolo tisícovky a v roce 2035 asi 1500. Spojené státy tak budou muset nukleárně odstrašovat najednou dva protivníky, a tím se zvýší nároky na počet jejich jaderných hlavic, kterých mají v současnosti okolo pěti tisíc.
Kdo rozpoutá válku, zničí i sebe
Nukleární odstrašování funguje tak, že velmoci se drží namířenou „jadernou pistolí“ v šachu. Mají tolik jaderných zbraní, že když na ně někdo atomovými zbraněmi zaútočí, stále jim zbyde dost sil na odvetu a zničení protivníka. Jde o tak zvanou doktrínu vzájemně zaručeného zničení, známou také pod anglickou zkratkou MAD, která znamená jako slovo šílenství. Jde v podstatě o to, že ten, kdo rozpoutá jadernou válku, zabije i sebe. K tomu je ovšem potřeba mít dost jaderných zbraní, aby přežily první úder protivníka.
Jaderné zbraně pro Ukrajinu? Obraz proruského Trumpa se mění v obraz muže, jenž chce odvrátit světovou válku |
Nejde ovšem o jedinou strategii uplatňovanou jadernými velmocemi. Spíše jde o poslední možnost a počítá se i s postupným stupňováním úderů slabšími zbraněmi či pouze jednotlivými raketami, aby byl protivník „přiveden k rozumu“ bez totální zkázy. I k tomu je ovšem potřeba poměrně dost jaderných zbraní, hlavně těch sofistikovaných, jejichž arzenál chtějí Američané zvětšit. Menší přesné jaderné zbraně se podle některých expertů hodí i proti státům, které mají méně jaderných zbraní či je teprve vyvíjejí. Jako je třeba Severní Korea či Írán.
Předvádění svalů
Největší otázkou ale zůstává, zda by menší taktické jaderné zbraně pomohly, pokud by jich Amerika měla dost, zabránit čínskému napadení Tchaj-wanu či jiných zemí v regionu. Případně zda by dokázaly ubránit Tchaj-wan před čínskou konvenční přesilou. Kupodivu by to asi příliš nepomohlo.
Rusko vysílá jaderný signál Západu, varuje ruský expert. Zdrženlivost Moskvy prý není neomezená |
Alespoň tedy podle nedávných válečných simulací prováděných washingtonským Centrem pro strategická a mezinárodní studia a vysokou školou Massachusetts Institute of Technology. Jaderné zbraně vojáky příliš neodstrašily a jejich použití v simulaci nevedlo k totální výhře ani jedné strany. Na rozdíl od situace, kdy se zvýšil počet konvenčních zbraní.
Tohle ovšem Trumpa nejspíš nepřesvědčí. Je to spíše politik než voják a jaderné zbraně pokládá za vhodnou kartu pro začátek politických vyjednávání. Navíc chce obnovit prestiž Ameriky a je pravděpodobné, že nukleární zbraně, na rozdíl od těch konvenčních, se mu budou k tomu zdát vhodným a relativně levným prostředkem. I také na ukazování svalů ve vztahu k Rusku a Číně, byť realita může být nakonec úplně jiná.
