Ruská invaze na Ukrajinu roku 2022 vyvolala silnou vlnu, ne-li dokonce tsunami militarizace našeho světadílu. Tento proces má tyto hlavní charakteristické rysy: výrazný nárůst vojenských rozpočtů, zvyšování výroby zbraní a zbraňových systémů, obrovský nárůst zisků zbrojařských firem, modernizace kasáren a výcvikových prostorů, výstavba nových vojenských základen.
Právě onen posledně zmiňovaný rys je velmi důležitý, protože přesně zapadá do vojenských doktrín USA, které byly schváleny ještě před anexí Krymu v roce 2014 a které těmto základnám přisuzují klíčovou úlohu při přípravě takzvaných průlomových operací (entry operations) na nepřátelské území, po kterých má následovat takzvaná projekce ozbrojených sil USA a jejich spojenců do hloubky.
Vyzbrojená a sebevědomá Evropa? Ne tak rychle, varují američtí odborníci |
Vývoj po roce 2022 je velkým kontrastem s prvním desetiletím po skončení studené války, kdy jsme v Evropě čerpali „mírové dividendy“, kdy se prudce snižovaly výdaje na zbrojení, výrazně klesal počet vojáků, rušily se velké vojenské jednotky, uzavírala se mnohá kasárna. U nás to byla hlavně ta kasárna, která byla budována v 50. letech podle vnuceného sovětského vzoru – za všechny si připomeňme Bor u Tachova, Vimperk či Janovice nad Úhlavou. Proto také vojáci základní služby vždy po skončení „nejčestnější občanské povinnosti“ vykřikovali: „Již nikdy více Janovice!“
Jenomže dnes jdeme ve všech směrech cestou zcela opačnou, dokonce se začíná mluvit o obnovení povinné vojenské služby a o výstavbě nebo modernizaci kasáren. Vojáci včetně nejvyšších velitelů téměř neustále nosí maskáče (které jsou dnes mnohem kvalitnější nežli ty, co nosili vojáci někdejší ČSLA) a kanady (na které si pro změnu mnozí stěžují), aby společnost viděla, že jsou připraveni k okamžitému nasazení do boje na obranu vlasti. Řečeno slovy básníka Jana Nerudy: „Čas oponou trhnul – a změněn svět!“ A svět, zejména pak Evropa, se skutečně velice výrazně změnil.
Ať to stojí, co to stojí
A militarizace se stala typickou i pro celou Evropu. Vojenské výdaje sedmadvacítky členských států EU dosáhly za rok 2024 hodnoty téměř 350 miliard eur, což byl ve srovnání s rokem 2023 nárůst o 20 procent. A navíc se předpokládá, že za letošní rok by se tyto výdaje mohly přiblížit k hodnotě až 400 miliard.
Nedílně s tím se na červnovém summitu v Haagu členské země Severoatlantické aliance zavázaly, že své vojenské výdaje zvýší na 3,5 procenta HDP. Jedním z výsledků je to, že během posledních deseti let výdaje na jednoho evropského vojáka vzrostly více než pětinásobně. Nejde se tedy cestou velkého navyšování počtů vojáků, jde se cestou zdokonalování jejich výstroje a hlavně výzbroje, cestou zvyšování ničivé síly jejich zbraňových systémů.
NATO zvýší obranné výdaje, spojenci potvrdili závazek ke kolektivní obraně |
Důležité je, že vojenské výdaje výrazně zvyšují i země, jež na tomto poli byly v posledních osmdesáti letech velice zdrženlivé. Na prvním místě je to Německo, které bylo v roce 1945 označeno za hlavního viníka rozpoutání 2. světové války, přičemž stejně tomu bylo i v případě té války předcházející.
Jenže válka na Ukrajině vše od základu změnila. Ukazuje se, že během posledních pěti let tato klíčová evropská země vykáže zdvojnásobení svých vojenských výdajů, a to z necelých 50 miliard eur na plnou stovku. A do konce tohoto desetiletí by tyto výdaje měly vzrůst o další polovinu. Má k tomu dojít, ať to stojí, co to stojí.
Do tohoto trendu plně zapadá výrok kancléře Friedricha Merze, že jeho země, která byla doposud proslulá silným pacifismem, bude brzy mít nejsilnější konvenční armádu celého světa. To je ve srovnání s dosavadním vývojem změna doslova revolučního charakteru. Při cestě za výše vymezeným cílem se náš západní soused může spoléhat především na rychle posilující zbrojní průmysl, jehož tahounem je známý koncern Rheinmetal. Nejde jenom o výrobu tanků nebo kanonů, ale také o útočné drony a řízené střely a zejména pak o využívání umělé inteligence k vojenským účelům.
Německo odhalilo plány na nejsilnější armádu v Evropě. Utratí stovky miliard eur |
Stranou vyzbrojovacího úsilí nestojí ani Francie. Její výdaje na vyzbrojování by měly z nedávných 30 miliard eur vystoupat do konce dekády až k hodnotě 80 miliard. Tamní zbrojní průmysl narůstá výrazně rychleji nežli průmysl nevojenský. Navíc si země upevnila pozici druhého největšího vývozce zbraní, připadá na ni téměř desetina všech zbrojních kontraktů, což je ale jenom čtvrtina toho, co uzavírají USA.
A velkým vyzbrojovacím tygrem se stal i náš severní soused. Polské výdaje na zbrojení se letos blíží hodnotě 5 procent HDP. Hlavní úlohu přitom hraje americký program nazvaný Foreign Military Financing. Jeho posláním je poskytovat granty a finanční půjčky vládám spojeneckých zemí, aby za to mohly od USA nakupovat zbraně, služby a výcvik pro své vojáky. V konkrétním případě Polska půjde především o nákup amerických nadzvukových bitevních letounů F-35 a tomu odpovídající náročný výcvik pilotů.
KLAUS: Potřebujeme zvyšovat výdaje na zbrojení? Už teď jsou armády NATO silnější než ta ruská |
A tak si dovolím uzavřít ještě jednou citací Jana Nerudy: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“ A současný vývoj ukazuje, že na poli zdokonalování výzbroje a zkvalitňování připravenosti ozbrojených sil na vedení případné války v Evropě nechce skutečně nikdo stát opodál. Kam to vše povede, to dnes nedokáže odhadnout vůbec nikdo. A tak nám nezbývá, než abychom se všichni – ateisty nevyjímaje – modlili, aby to nedopadlo moc špatně.
