Za sto let bude podle některých odhadů až tři sta milionů lidí žít mimo Zemi, pravděpodobně na Marsu a na Jupiterově oběžnici Europě a samozřejmě i na obytných umělých oběžnicích kolem Země. Odhady jsou to nejspíš hodně nadsazené, nicméně nějaká kolonizace, byť v menším měřítku, je velmi pravděpodobná.
Můžeme spekulovat o tom, jaký význam bude mít pro tyto lidi oslava slunovratu. Naproti tomu, kdo z dnešních lidí si na Zemi uvědomuje, že zdobením stromku – anebo jiným druhem oslavy – vítá prodlužování dne, návrat Slunce na oblohu po delší a delší úsek dne. Můžeme mít za jisté, že Vánoce se slavit budou, ať na sebe vezme příští svět jakoukoli podobu. Budou to ale svátky křesťanské?
První scénář
Postupná islamizace Evropy smete křesťanský ráz Vánoc. Nebudeme muset čekat do roku 2108 na přísný zákaz christianizace slunovratu. Snaha o politickou korektnost se o to postará mnohem dřív. Převládne starost o to, aby se zmínkou o Ježíškovi neurážely city muslimských věřících, tím spíš, že ke Zrození Páně došlo v Palestině.
Poslední křesťané, stranou všudypřítomných kamer orwellovského typu, budou tajně slavit Vánoce v katakombách, ve sklepeních a kanálech. Snaha to bude pošetilá, jelikož i tam dohlédnou kamery Náboženské policie. Bude ale třeba udržovat zbytky křesťanské tradice, aby se opodstatnila armáda donašečů a fízlů a naslouchačů a pozorovatelů: kdyby byli křesťané s jejich tradicí opravdu vyhubeni, k čemu by pak tento dohlédací aparát byl?
Vánoce se tedy udrží v původním křesťanském duchu právě v oněch technologických výspách, v koloniích na Měsíci, na Marsu a Europě. Bude to výraz nostalgie, výraz stesku po Staré Zemi, která bude pro většinu těchto lidí znamenat nedosažitelný horizont. Země ovládaná fanatismem, zmítaná válečnými rozpory, rozdělená na hypertechnologické tyranie a nad hranicí atmosféry jako veliké balony umělé světy putující vzduchoprázdnem; za okénky z pancéřového skla bude vidět mihotání elektrických svíček na větvičkách vánočních stromků. Přirozeně že umělohmotných.
Druhý scénář
Pryč s pesimismem! Není žádný důvod, proč by lidstvo mělo upadnout do marasmu s osudovou nevyhnutelností. Lidem se daří čím dále lépe. Civilizační vymoženosti jsou otevřené stále širším vrstvám obyvatelstva na celém světě a životní úroveň stoupá i v oblastech bídy a hladu.
Současný třeštivý hlad po konzumu je vyvolán mimo jiné tím, že pořád ještě první či druhé generace jsou v kontaktu s dostatkem, pokud ne rovnou s nadbytkem. Užívají si toho, na co nemohly generace dědů a pradědů pomyslit. Nelze jim vyčítat, že vidí v konzumu naplnění štěstí.
Další generace přijdou k poznání, že prožitek přináší nepoměrně větší a trvalejší radost než spotřeba. Pokud se tato předpověď naplní, pak Vánoce 2108 budou skutečně svátkem klidu a radosti, svátkem zastavení a rozjímání. Lidé budou rozdávat radost prostě tím, že se budou navštěvovat, že budou společně trávit čas, že obdaří jeden druhého vlídností.
Myslím, že není důvod, proč ti z nás, kdo mají konzumu plné zuby, by nemohli s takovým pojetím Vánoc začít hned. Proč čekat do roku 2108?
Třetí scénář
Prognostika ovšem láká i vize technologická, tedy bez ohledu na politické a duchovní okolnosti. Vánoce, shodněme se, budou, tedy oslava časově umístěná na konec prosince. Podle předpokladů bude jednadvacáté století doba biologická a jako taková přejde do století dvaadvacátého.
Tradiční „tvrdá technika“ bude opřená o energetické zdroje nového typu, doplněné účinnými prostředky bezztrátového dlouhodobého skladování energie. To vše v kombinaci s rozvojem informačních technologií povede k rozsáhlé robotizaci světa. Svět dětských radostí, tedy svět hraček je tím poznamenán už teď. Herní průmysl je hnací síla vývoje domácích počítačů a také skutečných robotů, tedy autonomních mechanismů určených k zábavě. Člověku podobný robot je zábavný – a proto se bude vyrábět. To už je horizont nikoli století, ale desetiletí, v plné míře se toho dožijeme i my.
Ovšem čeká nás i revoluce vyvolaná objevy v oblasti myšlení, psychiky. Experimenty s člověkem brzy narazí na bariéru zákazů a ocitnou se na seznamu zakázaných technologií, přinejmenším v těch kulturách, které pracují na sebezničení, což je kultura naše. Experimenty ovšem budou jinde pokračovat, především v Asii. Výsledkem bude nový typ člověka s novými vlastnostmi. Vize transhumanismu je velmi reálná.
Stranou nezůstane ani svět zvířat. Komunikace se zvířaty patří k dávným snům lidstva. Intelektualizace psů přijde brzy poté, co se prolomí brány tajemství myšlení, takže myslící a mluvící pes pod stromečkem v roce 2108 bude pokládán za nostalgicky babičkovský tradiční dárek. Děti budou toužit po nových formách zábavného života nebo staronových: proč ne Jurský park mezi vánočními dárky? Proč ne štěně brontosaura, vyšlechtěného do miniaturních rozměrů? Dojde ovšem i k přehmatům a nehodám, když robot v expedici zamění vejce a vylíhne se Tyrannosaurus Rex, původně určený k vymáhání pohledávek.
Ovšem zprávy do černé kroniky o hořících stromcích a nevhodných dárcích k Vánocům patří jako purpura na plotně. To bude platit i v roce 2108.
Přeji vám hezké Vánoce!
Můžeme spekulovat o tom, jaký význam bude mít pro tyto lidi oslava slunovratu. Naproti tomu, kdo z dnešních lidí si na Zemi uvědomuje, že zdobením stromku – anebo jiným druhem oslavy – vítá prodlužování dne, návrat Slunce na oblohu po delší a delší úsek dne. Můžeme mít za jisté, že Vánoce se slavit budou, ať na sebe vezme příští svět jakoukoli podobu. Budou to ale svátky křesťanské?
První scénář
Postupná islamizace Evropy smete křesťanský ráz Vánoc. Nebudeme muset čekat do roku 2108 na přísný zákaz christianizace slunovratu. Snaha o politickou korektnost se o to postará mnohem dřív. Převládne starost o to, aby se zmínkou o Ježíškovi neurážely city muslimských věřících, tím spíš, že ke Zrození Páně došlo v Palestině.
Poslední křesťané, stranou všudypřítomných kamer orwellovského typu, budou tajně slavit Vánoce v katakombách, ve sklepeních a kanálech. Snaha to bude pošetilá, jelikož i tam dohlédnou kamery Náboženské policie. Bude ale třeba udržovat zbytky křesťanské tradice, aby se opodstatnila armáda donašečů a fízlů a naslouchačů a pozorovatelů: kdyby byli křesťané s jejich tradicí opravdu vyhubeni, k čemu by pak tento dohlédací aparát byl?
Vánoce se tedy udrží v původním křesťanském duchu právě v oněch technologických výspách, v koloniích na Měsíci, na Marsu a Europě. Bude to výraz nostalgie, výraz stesku po Staré Zemi, která bude pro většinu těchto lidí znamenat nedosažitelný horizont. Země ovládaná fanatismem, zmítaná válečnými rozpory, rozdělená na hypertechnologické tyranie a nad hranicí atmosféry jako veliké balony umělé světy putující vzduchoprázdnem; za okénky z pancéřového skla bude vidět mihotání elektrických svíček na větvičkách vánočních stromků. Přirozeně že umělohmotných.
Druhý scénář
Pryč s pesimismem! Není žádný důvod, proč by lidstvo mělo upadnout do marasmu s osudovou nevyhnutelností. Lidem se daří čím dále lépe. Civilizační vymoženosti jsou otevřené stále širším vrstvám obyvatelstva na celém světě a životní úroveň stoupá i v oblastech bídy a hladu.
Současný třeštivý hlad po konzumu je vyvolán mimo jiné tím, že pořád ještě první či druhé generace jsou v kontaktu s dostatkem, pokud ne rovnou s nadbytkem. Užívají si toho, na co nemohly generace dědů a pradědů pomyslit. Nelze jim vyčítat, že vidí v konzumu naplnění štěstí.
Další generace přijdou k poznání, že prožitek přináší nepoměrně větší a trvalejší radost než spotřeba. Pokud se tato předpověď naplní, pak Vánoce 2108 budou skutečně svátkem klidu a radosti, svátkem zastavení a rozjímání. Lidé budou rozdávat radost prostě tím, že se budou navštěvovat, že budou společně trávit čas, že obdaří jeden druhého vlídností.
Myslím, že není důvod, proč ti z nás, kdo mají konzumu plné zuby, by nemohli s takovým pojetím Vánoc začít hned. Proč čekat do roku 2108?
Třetí scénář
Prognostika ovšem láká i vize technologická, tedy bez ohledu na politické a duchovní okolnosti. Vánoce, shodněme se, budou, tedy oslava časově umístěná na konec prosince. Podle předpokladů bude jednadvacáté století doba biologická a jako taková přejde do století dvaadvacátého.
Tradiční „tvrdá technika“ bude opřená o energetické zdroje nového typu, doplněné účinnými prostředky bezztrátového dlouhodobého skladování energie. To vše v kombinaci s rozvojem informačních technologií povede k rozsáhlé robotizaci světa. Svět dětských radostí, tedy svět hraček je tím poznamenán už teď. Herní průmysl je hnací síla vývoje domácích počítačů a také skutečných robotů, tedy autonomních mechanismů určených k zábavě. Člověku podobný robot je zábavný – a proto se bude vyrábět. To už je horizont nikoli století, ale desetiletí, v plné míře se toho dožijeme i my.
Ovšem čeká nás i revoluce vyvolaná objevy v oblasti myšlení, psychiky. Experimenty s člověkem brzy narazí na bariéru zákazů a ocitnou se na seznamu zakázaných technologií, přinejmenším v těch kulturách, které pracují na sebezničení, což je kultura naše. Experimenty ovšem budou jinde pokračovat, především v Asii. Výsledkem bude nový typ člověka s novými vlastnostmi. Vize transhumanismu je velmi reálná.
Stranou nezůstane ani svět zvířat. Komunikace se zvířaty patří k dávným snům lidstva. Intelektualizace psů přijde brzy poté, co se prolomí brány tajemství myšlení, takže myslící a mluvící pes pod stromečkem v roce 2108 bude pokládán za nostalgicky babičkovský tradiční dárek. Děti budou toužit po nových formách zábavného života nebo staronových: proč ne Jurský park mezi vánočními dárky? Proč ne štěně brontosaura, vyšlechtěného do miniaturních rozměrů? Dojde ovšem i k přehmatům a nehodám, když robot v expedici zamění vejce a vylíhne se Tyrannosaurus Rex, původně určený k vymáhání pohledávek.
Ovšem zprávy do černé kroniky o hořících stromcích a nevhodných dárcích k Vánocům patří jako purpura na plotně. To bude platit i v roce 2108.
Přeji vám hezké Vánoce!
