Rád bych totiž prosadil skromný návrh na malou změnu ve zvyklostech češtiny: aby se přestalo s přilepováním koncovky -ová k příjmením cizinek. A chceteli mě s tímhle vyhnat do sloupku o slovech na vedlejší stránku, nedám se. Jde mi o to, aby se ta příjmení přestala počešťovat - což znamená takřka totéž co překládat - a v tomto počeštění čili překladu aby se neztrácela jejich skutečná podoba, neb je to nesprávné i bezohledné.
Martina totiž - stejně jako jiné naše sportovkyně, kam moje paměť sahá - jmenovala v onom rozhovoru své soupeřky zcela přirozeně tak, jak se skutečně jmenují, a nikoli tak, jak jim jména vylepšují naši mluvící i píšící novináři, potažmo jejich posluchači a čtenáři.
Vyjádřila se takto: „Můj vzor je Claudia Pechstein.“ Níže pak na otázku, které budou letos její největší soupeřky, odpověděla: „Je jich hodně, ale největší je asi Pechstein, Wüst a Klassen.“ Ano prosím, všechny jmenované jsou ženy a dívky.
Dobře si pamatuji, že kdysi už třeba Jana Novotná říkala, že Graf zahrála takový a onaký míč. Protože tuto Graf znala jako Graf a nenapadlo ji komolit její jméno. Kdežto u nás v televizi máme pořád nějakou Pechsteinovou, Grafovou, nemluvě o tom nekonečném ování, když slyšíme sestavu v nějaké kolektivní hře.
Jakápak -ová, tak se ta osoba přece nejmenuje a na originálním přízvisku není co měnit! Přitom čeština není zdaleka jediný jazyk, který příslušnicím své národnosti opatřuje příjmení speciální koncovkou. Příjmení Islanďanek končí na -dóttir, Litevek na -te a -ne, spousty Řekyní na -u. Ať si je třeba etymologické pozadí těchto přípon různé, plní všechny stejnou funkci: specifikovat nositele daného příjmení jako ženu. Z kteréhož to hlediska platí, že kdyby se na Islandu chovali stejně jako my, pak milé Kačence Neumannové by říkali Neumannovádóttir. To jsem zvědav, jak by se jí to líbilo. Přitom je to přesně totéž, jako když z Pechstein děláme Pechsteinovou.
Samozřejmě nejde jen o sportovkyně. Noviny i rádio říkají, že někde něco prohlásila Angela Merkelová, jako už dávno říkaly totéž o Indíře Gándhíové a dalších. Jenže ta paní se jmenuje Merkel, nikoli Merkelová. To už bychom jí mohli rovnou říkat Anděla.
Zajímavé je, že muzikanti to pochopili dávno. Pochybuji, že Edith Piaf je u nás příliš často zvána Piafovou, i Janis Joplin blahé paměti je zřídka Joplinová. Ta rudovlasá je i v českém prostředí známa jako Suzanne Vega a nikoho nenapadne říct Vegová, ta bezvlasá byla vždy Sinéad O’Connor, žádná O’Connorová, a ta chraplavá Suzi Quatro. A není to otázka lehkosti žánru: Montserrat Caballé je Montserrat Caballé a tečka. O Kate Bush psaly hudební časopisy jako o Kate Bush, tak proč její jmenovkyni, manželce šéfa zeměkoule, říkají v médiích Laura Bushová? Ohlašují snad v Řecku naši paní prezidentovou jako Klausovádu podle vzoru Elefteriadu?
Já vím, kromě vžitosti úzu je tu silný argument, že přechýlené příjmení lze skloňovat. Ale to nestačí. V mnoha jiných jazycích skloňování neexistuje (i my máme nesklonná příjmení), jména podle pohlaví se nerozlišují, a jde to. Tak bychom si toho měli nechat.
A mimochodem, všimli jste si, že Martina Sáblíková jmenuje jako svůj vzor někoho, kdo je zároveň její největší soupeřkou? Už to bude tak, že ten Holanďan má pravdu.
