Zároveň je třeba se ptát, jak je možné, že sexuální útoky na pacientky doktorovi procházely tak dlouho – minimálně od sedmdesátých let? A jak je možné, že o tom zřejmě věděla spousta lidí a nestalo se vůbec nic?
Souhlasíte s trestem pro Jana Cimického?
Bylo to ukázkové zneužití moci, navíc veřejně známou a uznávanou osobou, kterou literárně činný a společensky oblíbený Cimický bezpochyby byl. Přitom pokud na někoho sedí označení sexuální predátor v tom populárním a nejodpudivějším smyslu slova, byl to právě Cimický, napadající i své pacientky, které u něj hledaly pomoc v těžké situaci. Často měly problémy s intimními věcmi, se svou identitou, s depresemi. Uchýlily se do bezpečného prostředí, které jim mělo pomoci. A Cimický jim způsobil další traumata.
Psychiatr Cimický je vinen. Za znásilnění a vydírání dostal 5 let vězení |
S tím, že věděl, že pokud se proti němu obrátí, těžko jim někdo uvěří. Že nebudou mít šanci proti Cimického autoritě. Jediný postih, který za to Cimický „utrpěl“, bylo propuštění z psychiatrické léčebny v Bohnicích v devadesátých letech. Celá věc se tím zametla pod koberec a Cimický ve své činnosti pokračoval vesele dál.
Zneužití postavení
Není to první případ, kdy se u nás něco takového dělo. Vzpomeňme případ mladého politika Dominika Feriho, který byl loni odsouzen na tři roky za znásilnění. I o tom se v některých kruzích dávno vědělo, a ani s tím nikdo nic nedělal. Feri, poslanec a politik, jako vzor pro mladé přitahoval dívky a zneužíval toho. Také prý vyhrožoval obětem svou autoritou, s tím, že jim na rozdíl od něj nikdo neuvěří.
Samozřejmě, Cimický je násobně horší případ, protože jde o zneužití postavení lékaře a terapeuta. Podobné je to s dalšími lékaři či duchovními. Ale i Feri zneužíval své autority, svého postavení. Což mu okolí tolerovalo. A to se děje i mimo lékařské prostředí a politiku. Podobné je to i ve státní správě, ve firmách a – ano – i v novinařině. Pravda, nejde třeba o znásilňování, „jen“ obtěžování podřízených, ale i to je nepřijatelné. Vždyť vidíme, kam až tolerance společnosti může vést.
Naštěstí se časy mění a mnohé z toho, co bylo před několika desetiletími omluvitelné, už není. Zdá se, že tomu pomohlo i hnutí „Me Too“ bojující proti sexuálnímu zneužívání a obtěžování. Můžeme se vysmívat tomu, že kampaň „Me Too“ se v některých zemích poněkud zvrhla v nepodložené obviňování, ale nakonec se ukázala jako prospěšná. Ukázalo se, že tutlat a tolerovat sexuální násilí a obtěžování je nepřípustné bez ohledu na to, kde se odehrává.
Doufejme, že i u nás se stane společensky nepřípustným také zametání podobných případů pod koberec a jejich bagatelizování. Případ Cimický, pokud si uvědomíme jeho širší souvislosti, by tomu mohl a měl pomoci. Není to totiž jen rozsudek nad starým mužem ničícím bez rozpaků a studu cizí životy, ale také nad celou naší společností.
