Jan Lipavský není špatný ministr zahraničí. Dokonce by se dalo říci, že je dobrým ministrem zahraničí. Nevíme nic o jeho nějakých velkých průšvizích a zdá se, že ani žádné, co by stály za pořádnou zmínku, nebyly. Vypadá jako pracovitý úředník, který svědomitě plní povinnosti a dělá, co je třeba.
V malém českém rybníčku má Jan Lipavský oproti předchozím ministrům přirozenou výhodu díky svému věku a nezkušenosti. Jako mladý muž nemůže být podezírán ze spolupráce s komunistickými tajnými službami, jak to bylo možné u jednoho jeho předchůdce, protože jako batole ho nikdo přirozeně nikam neverboval ani nevydíral. Ze stejného důvodu nemohl být v komunistické straně ani studovat v SSSR, což stihl další z jeho předchůdců ve funkci.
Lipavského kariéra v politice je navíc krátká, takže se nestihl nijak výrazně politicky „umazat“ či namočit do nějaké aféry, neměl přístup k rozhodování, kde by byl terčem úplatkářů, a jako nepříliš zajímavý poslanec nebyl terčem bulváru, který by se šťoural v jeho soukromém životě.
Lipavský zůstává ministrem zahraničí, bude pokračovat jako nestraník |
Bez skandálů a průšvihů
Pokud jde o práci ministra zahraničí, také tady není nic, co by zavánělo nějakým skandálem či průšvihem hodným zapamatování. Na rozdíl od bývalého sociálně-demokratického ministra zahraničí Jana Kavana z přelomu devadesátých a nultých let Lipavský neřekl cizím novinářům neprozřetelně bez důkazů, že se u nás uplácí, neměl problémy se ztracenými tajnými dokumenty ani nepředložil nějaký mírový plán, který by předem nekonzultoval s našimi nejbližšími spojenci, a nestal se tak terčem udivených pohledů či dokonce posměchu v zemích NATO.
Lipavský se také nesnaží pronášet rozsáhlé politologické rozbory na nevhodných místech jako bývalý sociálně-demokratický ministr Lubomír Zaorálek a Lipavského mluvení a působení nevedlo k tomu, že by to vypadalo, že se Česká republika lísá do přízně Číny a opouští od obhajoby lidských práv. Pravda, Lipavskému někteří vyčítali, že je mimo jiné jako člen Pirátů více nalevo než někteří jeho předchůdci, ale ve srovnání se Zaorálkem se drží tradice spíše řekněme pravicové české zahraniční politiky.
Žádný kníže Karel Schwarzenberg ale Lipavský není. Loni zesnulý Schwarzenberg ho sice několikrát výrazně pochválil a označil dokonce „za nejlepšího ve své generaci“, ale Lipavský se Schwarzenbergovi podobá hlavně tím, že dbá na lidská práva, a tím, že prý má občas potíže zvládnout manažersky vnitřní chod ministerstva. I když ho asi zvládá lépe než kníže, který buď raději nic neměnil, nebo to nechal na svých spolupracovnících a ani nechtěl vědět, co se děje.
Lipavskému však na rozdíl od Schwarzenbega chybí letité životní zkušenosti, život ve vysoké společnosti a také dobré kontakty do zahraničí. Lipavský si je přirozeně po nástupu do funkce musel teprve vytvářet. Na druhou stranu, na rozdíl od knížete, na jednáních nespí a nekomentuje ostře třeba své vládní kolegy či činnost vládních poradců. Lipavský prostě dělá, co je třeba a nepouští se do neuvážených ani nikterak odvážných kroků.
Lipavský odchází od Pirátů, z vlády ne. Šalomoun v ní skončí příští týden |
Málo viditelný, zato spolehlivý
Vlastně se zdá, že často Lipavskému vyfoukne iniciativu poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. To by se zřejmě Schwarzenbergovi nestalo a alespoň verbálně by se občas snažil zmocnit míče. Lipavský proto v politice rozhodně nemůže nahradit knížete, byť o tom třeba někteří politici TOP 09 sní. Topka totiž byla původně založena na Karlu Schwarzenbergovi a Miroslavu Kalouskovu, a teď je jeden mrtvý a druhý, který neustále bičoval TOP 09 kritikou a naznačoval založení nové strany, oznámil svoje vystoupení z partaje. Ta za ně usilovně hledala náhradu.
Tou ale Lipavský se svým přístupem být nemůže. Leč právě pro svoji nekonfliktnost a určitou míru neviditelnosti zůstává Lipavský ve vládě. Koaliční strany neměly na jeho místo silného kandidáta a premiérovi Fialovi málo viditelný a standardně dobře pracující Lipavský vyhovuje. S těžko ovladatelným knížetem by to Fiala ani celá vláda tak snadné neměli.
