Proč vládní parta zabředává do téměř svazáckých manýrů? Proč se chová k občanům, voličům i poslancům jako k nesvéprávným? Je 35 let od pádu komunismu, 34 let od odchodu sovětských okupačních vojsk, 26 let od našeho vstupu do NATO, 21 let od vstupu do EU. Jeden by si myslel, že to základní ukotvení je již rozhodnuto. A přesto vláda cítí potřebu stále znovu přesvědčovat lid, že právě teď stojíme před dějinnou křižovatkou. Před rozhodnutími, která definitivně určí naši budoucnost. A že se to vše musí stále přísně hlídat.
Člověka chtě nechtě napadají různé paralely sice hloupé, možná přímo blbé, ale derou se na mysl. Třeba s dávnou teorií, že právě po vítězství komunismu nastala etapa „zostřujícího se třídního boje“.
Palach proti cenzuře i proti dezinformacím
Toto je samozřejmě nesmysl, ale ideový boj jako by se skutečně – a nejen u nás – zostřoval. Stejně jako se zostřuje pocit establishmentu, že musí na všechno dohlížet. Ukázku poskytlo výročí Palachovy pochodně, ke kterému Úřad vlády vydal tzv. komunikační karty. Ano, 56 let po Palachově smrti, 36 let po palachiádě (spontánní protirežimní protesty), 35 let poté, co se o Palachovi začalo široce diskutovat, dává vládní komunikátor Otakar Foltýn návod k tomu, jak máme Palacha vnímat, jak o něm mluvit a diskutovat. Pane jo.
Babiš je prodavačem strachu, my naše sliby plníme, chlubil se Fiala |
Myslí to vláda, která se hlásí ke konzervatismu (rozuměj sázející na individualitu, svobodnou volbu a lidský rozum) vážně? Proč školí komunikačními kartami poslance v tom, co je jasné či si každý dohledá sám? Že za komunismu se nesmělo volně cestovat, publikovat, svobodně vyjadřovat názory?
Lidé nad 45 let to ještě pamatují (i z dětství), mladší to musí vědět, pokud nežili v exilu někde v Antarktidě. Tedy ne že by informace o Palachovi byly zbytečné. Je užitečné vědět, že svým činem nebojoval proti okupaci (na to sílu neměl), ale proti rezignaci společnosti – a hlavně jejích elit – tak brzy po 21. srpnu. Každý si může najít na webu Palachův dopis a jeho dva požadavky. Za prvé, okamžité zrušení cenzury. Za druhé, zákaz rozšiřování Zpráv. (To byla kolaborantská tiskovina šířená okupanty.)
Přestaňme plakat, daně jsou nízké, řekl Fiala. Cítí chybu s předvolebními sliby |
Každý si to může najít, přemýšlet a vyložit si to podle svého. Třeba jako výzvu proti cenzuře a tím i proti plukovníku Foltýnovi. Či jako výzvu proti šíření dezinformací (Zpráv) a tím pro plukovníka Foltýna. Nebo se o to naopak vůbec nezajímat. Ale jak poslouží jedněm i druhým komunikační karty z Úřadu vlády?
Havlíček má pravdu. Bohužel
Pro toho, kdo třicet let volil ODS, je nejhorší fakt, že musí dát za pravdu těm, pro něž by sám nikdy nehlasoval. Třeba Karlu Havlíčkovi z hnutí ANO. Tomu, co říkal na tiskovce: „Ještě v autě jsme si zopakovali instrukce, které nám přišly mailem z ÚV, z Úřadu vlády, abych byl přesný, od plukovníka Foltýna, abychom neudělali nějaký přešlap při rozhovorech s novináři.“
Havlíček to vnímal jako pokyn zákonodárcům, který „je jak vystřižený z doby normalizace“. Jako impuls k tomu, že jeho vláda „všechny tyto samozvané zachránce demokracie zruší“.
Naše vláda všechny samozvané zachránce demokracie zruší, řekl Havlíček |
Můžete s Havlíčkem v lecčems nesouhlasit. Můžete ho nevolit. Ale těžko mu upřete smysl pro realitu i nadsázku, ironii, alegorii, sarkasmus (“mail z ÚV, z Úřadu vlády“). Je to úplná ptákovina, ale v době, kdy sílí duch ostražitosti, doslovnosti, svazácké, jakobínské či puritánské přísnosti, je to jistá úleva.
Jistěže má vláda pravdu v tom, že dnes nelze – ač to mnozí dělají – hovořit o nové totalitě či cenzuře v ryzím smyslu. Často působí komicky, když se někdo na webu – na té nejveřejnější síti – rozčiluje nad cenzurou. A nedojde mu, že kdyby tu byla cenzura jako za komunismu či jako je dnes v Severní Koreji, tak by si ani neškrtnul. Jenže tady nejde o doslovnost, tu častou metlu dnešní doby. Doslovně vzato skoro žádná paralela neplatí, ale…
Spíše jde o atmosféru, tón řeči, vyznění. Vláda například prosazuje nový trestný čin úmyslné napomáhání cizí moci s cílem poškodit ČR. A ministr vnitra Vít Rakušan do MFD napsal: „Proč by komukoliv soudnému mělo vadit, že se bude úmyslné poškozování zájmů Česka trestat?“
„Trochu zvláštní“ show a daňová expertka ODS |
To, že stát hájí či brání svoje zájmy, samo o sobě nevadí. Dělá se to všude. Ale jde-li o trestní zákon, pak gumové výrazy typu „poškozování zájmů ČR“ cosi evokuje. Třeba „poškozování zájmů světové socialistické soustavy“, jak jsme to znali do roku 1989. „Proč by komukoliv soudnému mělo vadit, že se trestá poškozování zájmů tábora míru a socialismu?“ Tak by to klidně mohlo napsat Rudé právo ještě před 36 lety.
Jak by dnes dopadl Ludvík Jahn?
Toto je pro mnohé problém. Ze společnosti i jazyka se vytrácí svobodomyslný duch, ironie, metafory, nadsázky, alegorie, sarkasmus. Místo nich nastupuje frontální boj proti nenávisti a dezinformacím.
Terčem, třeba nechtěným, se pak může stát kdokoliv. Třeba student Ludvík Jahn v Kunderově Žertu, jenž napíše na pohlednici ironický a sarkastický vzkaz: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“
Jak by dopadl dnešní Ludvík Jahn? Určitě by nešel k PTP a do dolů, tady doslovné paralely s komunismem určitě neexistují. Ale jistí lidé – a vláda vzbuzuje dojem, že právě za takové se staví – by si na něj mohli posvítit. A lidé to vnímají.
